Je to již téměř 500 let, kdy 34 letý augustiánský kněz Martin Luther přibil na dveře katedrály ve Wittenbergu svých 95 tezí jako výzvu k revizi učení, které předkládala oficiální katolická církev. V té chvíli ještě sám netušil, že dílo obnovy, které tímto krokem začal, obrátí celý svět naruby. Demokracie, svoboda, občanská práva, volný trh a další hodnoty uznávané v dnešní západní společnosti mají totiž svoje kořeny v reformaci.
Příležitostí, která vyvolala debatu, byly
praktiky prodavačů odpustků, zejména dominikánského mnicha Tetzela.
Luther odpustky zavrhl a prohlásil, že jedině Bůh může odpustit náš
hřích. Domníval se, že jeho učení založené na Písmu bude přijato celou
církví, ale místo toho byl povolán, aby se ze svého činu zodpovídal.
Papež vydal v r. 1520 bulu, v níž Lutherovi vyhrožoval vyloučením z
církve. Luther ji však krátce před Vánocemi roku 1520 před Elsterskou
branou ve Wittenbergu roztrhal. Při disputaci v Lipsku prohlásil, že
poslušnost papeži není nutná ke spasení a že církevní sněmy se mohou
mýlit. Tam se také přiznal k českému reformačnímu hnutí a tvrdil, že
Hus byl upálen neprávem.
Jeho učení prohlásil vzápětí papež za
kacířské a uvalil na něj klatbu. Luther však zůstal věrný Písmu a svému
přesvědčení. Díky svým mocným obráncům, zejména saskému kurfiřtovi
Fridrichu Moudrému, se nemusel zpovídat v Římě, ale na říšském sněmu ve
Wormsu roku 1521. Sněmu předsedal císař Karel V. Sněm žádal, aby své
učení odvolal, ale Luther prohlásil, že odvolat nemůže, protože jeho
učení je postaveno na Bibli. Svoje spisy rozdělil do tří skupin: První
byly vyučující, v nichž učil pravdu podle Písma - tedy je nemůže
odvolat. Druhé byly proti papežství, jeho zhýralému životu a falešnému
učení, které trápí křesťany. Odvolat by znamenalo otevřít dveře
tyranství. Třetí skupinu tvořily knihy, ve kterých vedl věroučné spory
se soukromými osobami. Zde uznává, že byl ostrý, ale šlo o učení
Kristovo, proto může odvolat jen pokud ho přesvědčí z Bible.
Luther
byl označen za tvrdošíjného kacíře, byla nad ním vyhlášena říšská
klatba, podle které mu nesměl nikdo poskytnout ani byt, jídlo nebo
pití. Bylo nařízeno jeho knihy a spisy spálit a byl vydán zákaz je dále
tisknout. Luther se ocitl v nebezpečí života. Fridrich Moudrý na něj
proto zorganizoval falešné přepadení, aby jej uchránil před zatčením a
popravou. Svým vojákům Fridrich nařídil, aby ani jemu samému nesdělili
kam Luthera unesou. To proto, kdyby se jej císař ptal, zda ví kde
Luther je, tak aby mohl popravdě odpovědět, že neví… Jeho vojáci ukryli
Luthera na hradě Wartburg. Tam Luther za jediný rok přeložil Nový zákon
z řečtiny do němčiny. Ten byl i přes svůj nebývale vysoký náklad a
vysokou cenu (jeden výtisk měl cenu 1,5 zlatky, tj. cenu koně) během 3
měsíců rozebrán. Po ročním pobytu na Wartburgu se Luther odmítl nadále
skrývat. Rozhodl se tak navzdory tomu, že věděl, že nyní bude objektem
nájemných vrahů a travičů, které na jeho likvidaci bude papež posílat.
Saskému kurfiřtovi napsal dopis ve kterém mu sdělil, že hodlá nadále
spoléhat na Boha a nikoliv na ochranu kurfiřtovu, neboť ten je podle
Luthera beztak vůči nebezpečím, která Lutherovi hrozí příliš bezmocným.
Dlužno dodat, že se Luthera zatknout ani zavraždit nepodařilo.
Při
svém studiu Bible objevil jednu ze základních pravd Božího slova, že
lidé nemohou být spaseni skrze církevní rituály ani dobré skutky, ale
jen skrze víru v Ježíše Krista. Jeho chápání spasení navždy změnilo
tvář nejen církve, ale celého křesťanského světa.
Lutherovo učení
o rovnosti všech lidí před Bohem i zákonem se stalo základem pro
moderní politickou demokracii. Svoboda vyznání a svoboda svědomí vůbec,
je myšlenka, kterou Luther objevil v biblickém učení o víře. Tvrdil, že
křesťan je svobodný od svévolné nadvlády církve nebo státu, pokud se
zpronevěřily úkolu, který jim Bůh svěřil.
Zavrhoval násilí při
prosazování odlišných názorů a víry. Napsal: "Je to Slovo, pomocí
kterého musíme bojovat, Slovem musíme zavrhnout a zničit to, co bylo
ustanoveno násilím."
Také ekonomika volného trhu je politickým
vyjádřením myšlenek reformace. Protestantské pojetí jednotlivce, který
je v Boží síle schopen měnit svoje okolí a stav společnosti, vedlo k
přesvědčení, že každá práce se dá dělat k Boží slávě, pokud je
vykonávána dobře a zodpovědně. Tyto myšlenky byly také podnětem ke
skončení nevolnictví.
Lutherovým
úmyslem však nebylo vytvořit novou západní civilizaci, ale vyhlašovat
pravdy Božího slova. Ostatní bylo důsledkem toho, jak se jím hlásané
pravdy šířily.
Reformace proto není pouze uzavřeným historickým
obdobím. Není to jen období života Martina Luthera. Reformace církve je
stále aktuální proces, který má i nadále dopad na celou společnost.
Nejen Bible, ale i historická zkušenost posledních století dokazuje, že
svobodný, úspěšný a naplněný život jednotlivce i celé společnost záleží
na tom, jakou váhu má Boží slovo v jeho životě. Jestliže v minulosti
oheň reformace proměnil tvář světa, může to zcela jistě způsobit i
dnes.