Kniha proroka Aggea je jednou z nejkratších biblických knih. Jejích třicet osm veršů rozložených ve dvou kapitolách se řadí mezi takzvaných Dvanáct (malých) proroků. Spis sestává ze čtyř Aggeových výroků, přičemž všechny byly proneseny za vlády perského krále Dareia I. Hystapese (522-486 př. n. l.), konkrétně roku 520 př. n. l. Jde tedy o poselství poexilní, vyřčené k židům, kteří se navrátili z babylonského zajetí zpět do Judska.
Ag 1:1-11 Léta druhého Daria krále, měsíce šestého, prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a k Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, řkoucí: 2Takto dí Hospodin zástupů, řka: Lid tento praví, že nepřišel čas, čas, v němž by dům Hospodinův staven byl. 3Pročež stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí: 4Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domích svých taflovaných, a dům tento pustý stál? 5Protož nyní takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým. 6Sejete mnoho, a shromažďujete málo; jíte, ale nebýváte nasyceni; pijete, ale neuhašujete žízně; obláčíte se, ale žádný nemůže se zahříti; a ten, kdož sobě mzdu shromažďuje, shromažďuje ji do pytlíka děravého. 7Takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým. 8Vstupte na tuto horu, a svezouce dříví, stavějte dům tento, i oblíbím sobě to, a budu oslaven, praví Hospodin. 9Patříte na mnoho, a aj, maličko jest, a což vnášíte do domu, já to rozdmychuji. Proč se to děje? dí Hospodin zástupů. I pro dům můj, že pustý jest, ješto vy jeden každý pečlivi jste o dům svůj. 10Protož zavřelo se nebe nad vámi, aby nedávalo rosy, země také zavřela se, aby nevydávala úrody své. 11A tak zavolal jsem sucha na zemi tuto, a na tyto hory, i na obilé, i na víno, a na olej, i na to, což by měla vydávati země, i na lidi, i na dobytek, i na všecku práci rukou.
O autorovi nevíme takřka nic. Lze předpokládat, že knihu snad napsal prorok Aggeus, který je v ní ale vždy zmiňován jen ve třetí osobě (např. „stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea...“). I v jeho případě však známe jen jeho jméno: Aggeus. Respektive přesněji Chagaj, jelikož Aggeus je podoba jména přejatá z řečtiny. Jméno Chagaj je v hebrejštině odvozeno od kořene, jenž znamená „svátek“. Chagaj tudíž znamená zřejmě „narozený o svátku“. Dle Septuaginty měl být Aggeus spolu se Zachariášem autorem Ž 145-148, hebrejský text však o jejich autorství „nic neví“. Již sv. Jeroným se domníval, že Aggeus byl knězem, v textu však jednoznačný důkaz o této domněnce není.
Své poselství Aggeus vyřkl (a pravděpodobně zároveň sepsal) 18 let po Kýrově ediktu, jímž tento perský panovník povolil židům návrat do Judska a znovuvybudování Chrámu. Roku 520 ale Chrám stále ještě nestojí. Jistě, o přerušení stavby se vydatně přičinili okolní obyvatelé, kteří dosáhli královského zásahu (Ezd 4). O ničem z toho se však Aggeus nezmiňuje. Nemluví o tom, jak poslouchat Boží rozkazy i přes protivenství, nezmiňuje zákaz ani jako polehčující okolnost – hovoří o postoji Judských. Nevytýká jim, že neobstáli tváří v tvář zvůli cizí moci. Kritizuje, že nenaplňují Boží příkaz, neposlouchají a myslí jen na sebe: jsou sobci, kterým jde pouze o jejich prospěch, nikoli o prospěch Božího díla. Od Boha jistě chtějí požehnání, ale to, co chce On, je nezajímá. Své vlastní domy vykládají dřevem, luxusně si je zařizují – a Boží dům, Chrám leží mezitím v ruinách. První slovo (Ag 1:1-11) Aggeus pronáší snad právě při shromáždění lidu mezi chrámovými ruinami, snad při oslavě novolunní (29. srpna roku 520 př. n. l.). Novozákonními slovy lze Aggeův první výrok parafrázovat tak, že lid usvědčuje, že na prvním místě, nejprve nehledí na prospěch Božího království, ale vlastní materiální prosperitu.
 |
|
Aggeus ilustrace z Menologia Basilea II. |
Bůh proto Judským doporučuje, aby „přiložili své srdce ke svým cestám“ (Ag 1:5), aby si důkladně zvážili a vyhodnotili, „jak jim to funguje“. A Aggeovými slovy sám odpovídá: bídně. Usilují vší silou o svůj prospěch a ani to se jim nedaří. Bůh je totiž proti nim. To On „rozdmýchává“, On „zavolal... sucho“, aby se jim nedařilo. Mluví o nich dokonce jako o „tomto lidu“, nepřiznává se k nim.
Příčinou tohoto Božího nepřátelství není jejich modloslužba – jako již tolikrát v dějinách Božího lidu. Na první pohled to může být až zarážející: tento babylonským zajetím pročištěný „ostatek“, s cizími národy nesmíšený lid, jenž přijal Ezdrášovy a Nehemiášovy reformy za vlastní, tato takřka ideální generace lidí, kteří se dobrovolně vydali z babylonského pohodlí zpět „mimo civilizaci“ do Judska obnovovat pod cizí nadvládou zašlou slávu Božího lidu, generace, která snad vyjma té vedené Jozuem nemá v Písmu konkurenci co do zbožnosti a svatosti, má proti sobě Hospodina jakožto nepřítele. A proč? Protože to jsou sobci, kteří myslí více na sebe než na Boha. Protože nevykonali Boží rozkaz.
Aggeova úvodní slova mohou být poučná pro všechny generace Božího lidu, i pro tu současnou: všemohoucí Bůh, který pro nás udělal vše, co jsme potřebovali, vydal sám sebe za nás, očekává naší plnou vydanost, očekává, že pro nás bude vždy na prvním místě. Nespokojí se s vnějšími projevy zbožnosti, dokonce ani s bezhříšností. Není spokojen s životy lidí, kteří v jakési „obchodní transakci mezi nebem a zemí“ dodržují Jeho přikázání, aby se měli dobře, aby byli zdraví, aby nešli do pekla. Očekává vydanost, oddanost, horlivost a touhu naplnit Jeho plány.
Ag 1:12 - 2:1 I uposlechl Zorobábel syn Salatielův, a Jozue syn Jozadakův, kněz nejvyšší, i všickni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého, a slov Aggea proroka, poněvadž jej poslal Hospodin Bůh jejich; nebo se bál lid tváři Hospodinovy. 13Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu, řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin. 14V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele syna Salatielova, knížete Judského, a ducha Jozue syna Jozadakova, kněze nejvyššího, a ducha ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého. 2:1Dne dvadcátého čtvrtého, měsíce šestého, léta druhého Daria krále.
Ag 2:2-10 Měsíce sedmého, dvadcátého prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí: 3Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, i k ostatkům lidu, řka: 4Kdo jest mezi vámi pozůstalý, ješto viděl dům ten v slávě jeho první? A jaký vy jej nyní vidíte? Zdaliž není proti onomu jako nic před očima vašima? 5A však nyní posilň se Zorobábeli, praví Hospodin, posilň se i Jozue synu Jozadakův, kněže nejvyšší, a posilň se všecken lide země této, praví Hospodin, a dodělejte; nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupů, 6Podlé slova, jímž jsem smlouvu učinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Duch také můj stane u prostřed vás, nebojtež se. 7Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po malém času, aj, já ještě jednou pohnu nebem i zemí, a mořem i suchostí. 8Pohnu, pravím, všemi národy, a přijdou k Žádoucímu všechněm národům, i naplním dům tento slávou, praví Hospodin zástupů. 9Méť jest stříbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupů. 10Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů.
Ag 2:11-20 Dvadcátého čtvrtého dne, devátého měsíce, léta druhého Daria, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí: 12Takto praví Hospodin zástupů: Vzeptej se nyní kněží na zákon, řka: 13Ej, kdyby někdo nesl maso svaté v křídle sukně své, aneb dotkl by se křídlem svým chleba, neb vaření, neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krmě, zdali bude posvěcen? I odpověděli kněží a řekli: Nikoli. 14Tedy řekl Aggeus: Jestliže někdo jsa nečistý od těla mrtvého, dotkl by se něčeho z těch věcí, bude-li nečisté? I odpověděli kněží a řekli: Nečisté bude. 15Tedy odpovídaje Aggeus, řekl: Tak lid tento a tak národ tento před tváří mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i cožkoli obětovali tam, nečisté bylo. 16Nyní tedy přiložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho, jakž přestal kladen býti kámen na kameni v domě Hospodinově, 17Od toho času, když přišel někdo k hromadě dvadcíti, bylo jen deset; když přišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvadcet. 18Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mně, praví Hospodin. 19Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův, (přiložte srdce své). 20Zdali již jest semeno v obilnici? Anobrž ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám.
Ag 2:21-24 Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi, dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce, řkoucí: 22Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému, řka: Já pohnu nebem i zemí, 23A podvrátím stolici království, a zkazím sílu království pohanských; podvrátím, pravím, vůz i ty, kteříž na něm jezdí, a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od meče bratra svého. 24V ten den, praví Hospodin zástupů, vezmu tebe, Zorobábeli synu Salatielův, služebníče můj, praví Hospodin, a učiním tě jako pečetní prsten; nebo jsem tě vyvolil, praví Hospodin zástupů.
Judští Aggeem zprostředkované Boží napomenutí přijali a poslechli: dne 21. září 520 př. n. l. obnovili práce na stavbě Chrámu. V reakci na jejich poslechnutí přichází Boží ujištění a upokojení: „já jsem s vámi“. Poslušnost, či neposlušnost. Sobectví, či aktivní zájem na Božím díle. To rozhodovalo o tom, zda jde z Božího pohledu o „tento lid“, nebo lid, kterému Hospodin sděluje „já jsem s vámi“.
I toto ujištění na konci první kapitoly knihy proroka Aggea je nanejvýš poučné: Hospodin není s kýmkoli, Boží blízkost a přízeň, Boží požehnání a vedení nepřichází automaticky ke každému, kdo je nominálně součástí „Božího lidu“. Přichází k těm, kdo mají Boha a Jeho díla na prvním místě, k těm, kdo Boha poslouchají. Poučení z první kapitoly knihy proroka Aggea můžeme formulovat následovně: nebuďme sobečtí vůči Bohu a když k nám promluví – například slovy napomenutí a příkazu – poslechněme, neboť poté bude Bůh s námi (a v opačném případě se k nám nepřizná).
Druhou řeč (Ag 2:2-10) Aggeus vyřkl 17. října 520 př. n. l. Judští již přibližně tři týdny pracovali na Chrámu a začínalo být zřejmé, že budoucí stavba nikdy nebude tak velkolepá jako Šalamounův chrám. Ostatně, není divu: stavbu prvního Chrámu připravoval vojensky úspěšný a mocný král David a prováděl v době míru a prosperity Šalamoun, stavbu druhého Chrámu provádí poměrně malá skupina pod cizí moc porobených a okolím ohrožovaných bývalých zajatců. Přinejmenším několik jednotlivců očividně (Ag 2:4) zažilo oba Chrámy a z porovnání ten druhý příliš slavně nevycházel. Dojem snad mohl být ještě umocněn tím, že se právě slavil svátek stánků, během kterého byl kdysi zasvěcen Chrám Šalamounův. Nářky nad tím, že „to stejně není ono“, utnul až Aggeus.
Ve své druhé řeči Aggeus přináší několikeré sdělení. Tím prvním je pobídka k pokračování ve stavebních pracích: dělejte to, co jsem vám řekl, dostavějte Chrám, říká Bůh. Proroctví však nekončí tímto povelem, Hospodin zaslibuje výrazný zásah do dějin („pohnu nebem i zemí, mořem i suchostí...“, Ag 2:7): přislibuje svou přítomnost ve druhém Chrámu a „způsobení pokoje“ (Ag 2:10), díky čemuž bude sláva druhého Chrámu větší než toho prvního. Každému křesťanskému čtenáři musí být při čtení Ag 2:6-10 zřejmé, že zde zaznívají slova o Božím Vtělení, o Kristu a o spáse, kterou přinesl.
Jakkoli je druhá Aggeova řeč očividně o druhém Chrámu, jeho stavbě a příchodu Krista (přičemž druhý Chrám již nestojí a Kristus již nejen přišel, ale byl i nanebevzat), i tu je možné nenásilně aktualizovat. Na stesky křesťanů, že v jiné době byla církev (dům Boží) slavnější – ať už co do počtu, velikosti svých učitelů, nebo třeba projevů moci –, je zde přítomná jednoduchá Boží odpověď: dělejte, co jsem vám řekl, starejte se o to, abyste vy poslouchali a plnili mou vůli. A když poslechnete, tak nebojte: „mé je stříbro a mé je zlato“ – mám, co poskytnout, aby to „stálo za to“. A hlavně: „já s vámi jsem, praví Hospodin zástupů“ (Ag 2:5). A proč si stýskat, když je Bůh s námi?
Ve třetí řeči (Ag 2:11-20) Aggeus svou pointu vysvětluje pomocí dotazu na výklad Zákona, který mu kněží správně podávají: člověk není posvěcen tím, že se dotkne něčeho svatého, ale nečistý člověk znečisťuje i svaté věci. Bůh vysvětluje, že Judští se nestali svatými tím, že obětovali apod. – naopak, když byli nečistí svou neposlušností (nestavěli Chrám), tak jen vše svaté znečisťovali. Bůh také připomíná, jak Judské trestal a nabádá je opět k tomu, ať si vše vyhodnotí, vzpomenou si a pochopí („přiložte srdce své...“). Od té doby, co přestali budovat (Ag 2:16) až doposud byli nečistí svou neposlušností, a Bůh je proto trestal. Když ale poslechli, slibuje jim požehnání („od tohoto dne požehnám“, Ag 2:20).
Neposlušnost, nezájem o Boží příkazy – a potažmo o Boží dílo – člověka dle Aggeových slov znečisťuje. Natolik, že je daný jedinec před Bohem hoden bití a trestů. Je to pochopitelné, všemohoucí Bůh je nám nadřazen a náš postoj k Němu by měl být charakterizovatelný poslušností (a s ní související důvěrou a láskou). Aggeův dotaz však můžeme posunout ještě o krok dále: Bude nečistý jedinec posvěcen tím, že se podílí na stavbě Chrámu? Nebo bude i Chrám znesvěcen nečistými stavebníky? Nejen vztah s Bohem, ale i služba Bohu probíhá správně, jen když je člověk poslušný a svatý. Ani horečná aktivita v církvi „nevyváží“ hříšný život, naopak: služba bude hříšným životem pošpiněna.
Poslední a nejkratší Aggeova řeč (Ag 2:21-24) je určena Zorobábelovi, judskému knížeti, který lid vedl – a to k poslušnosti Božímu příkazu (Ag 1:12). Proroctví se uskuteční v Mesiáši, jenž je Zorobábelovým potomkem: ostatně souvislost s předchozím mesiánským proroctvím je utvrzena opakující se frází „pohnu nebem i zemí“ (Ag 2:22). Zorobábel, resp. jeho potomek Kristus, se jako věrný Boží služebník stane „pečetním prstenem“ samotného Hospodina.
Slova určená Zorobábelovi sice hovoří o Kristu, těžko aplikovat slova o „pečetním prstenu“ na libovolného věrného křesťana. Přesto lze ze závěrečných vět knihy proroka Aggea vzít povzbuzení: ti, kdo Boha poslouchají a starají se o Jeho dílo, budou Hospodinem použiti a vyzdvihnuti k naplnění Jeho skvělých plánů. Jakkoli je Boží vyvolení aktem Jeho svrchované svobodné vůle, poslušností a zájmem o Boží dílo dává člověk svou použitelnost Bohu najevo tím nejvhodnějším způsobem.
Ačkoli sepsaná přibližně před 2500 lety, obsahuje kniha proroka Aggea Duchem svatým inspirované poselství stále aktuální i pro nás. Poselství o nezbytnosti poslušnosti Bohu a o tom, že Bůh a Jeho dílo má být pro Jeho lid na prvním místě.
