Mk 2:1 A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. 2A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo. 3Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl. 4A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený. 5A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. 6A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých: 7Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? 8To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých? 9Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď? 10Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému: 11Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého. 12I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.
V Lukášově (Lk 5:17-26) a Markově (Mk 2:1-12) evangeliu je popsán známý příběh o zázračném uzdravení člověka, kterého jeho přátelé spustili i s lůžkem skrz střechu k Ježíšovi. Co však znamená kralické spojení „šlakem poraženého“?
Slovo „šlak“ vychází z německého „Schlag“, tedy z výrazu pro mrtvici neboli cévní mozkovou příhodu (der Schlaganfall). Šlakem poražený se tedy obvykle vysvětluje jako mrtvicí ochromený. Mrtvice neboli cévní mozková příhoda je onemocněním, typickým spíše pro starší dospělost a stáří. Vzniká buď ucpáním, nebo prasknutím tepny – úsek mozku, který byl touto cévou zásobován, následně odumírá a s ním odumírá i jeho funkce. Vlastní klinický obraz je proto velmi různorodý, pokud ale dochází k poruše pohybových funkcí, je postižena pouze jedna polovina těla. Pokud je postižení pohybu opravdu velké, dochází k poruše i jiných mozkových funkcí a obvykle vede ke smrti.
Slovo v originále (paralyo) ale mrtvici nevyjadřuje a s největší pravděpodobností se o ní ani nejednalo. Paralyo – paralýza se do češtiny překládá jako uvolnění nebo ochrnutí, tj. ztráta svalové funkce bez ohledu na její příčinu. V Bibli je také slovo paralyo použito v případě, kdy nevyjadřuje ani příznak choroby, je tomu tak v epištole Židům 12:12 – „Protož opuštěných rukou a zemdlených (paralyo) kolen posilňte“.
Jakou konkrétní nemocí byl dotyčný postižen, se v Bibli nepíše. Ochrnutím se samozřejmě může projevit i mrtvice, ale všechny klinické údaje, které z textu můžeme vyčíst, s největší pravděpodobností ukazují na jiné onemocnění – obrnu (poliomyelitidu). Tedy infekční onemocnění, které se v této oblasti v Ježíšově době vyskytovalo a proti kterému se dnes běžně očkuje.1
Z příběhu se o nemocném kromě vlastního uzdravení dočítáme jen pár informací. Důležité je, že mu Ježíš odpustil hříchy, což by bez jeho pokání bylo nemyslitelné. Je tedy jasné, že daný člověk neměl nemocí poškozené myšlení. Ježíš jej označuje jako „syna“ (Mk 2:5), jednalo se tedy o mladíka, pročež není pravděpodobné, že by jej postihla mrtvice. Musel být nošený, onemocnění se tedy muselo projevovat minimálně v rozsahu obou dolních končetin, spíše větším. I tyto příznaky ukazují na obrnu, pro kterou je typické, že postihuje motorické nervové buňky v míše, buňky, které mají funkci řízení svalů.
Obrna je v běžné populaci zaměňována za jiné onemocnění – dětskou mozkovou obrnu (DMO). Podobnost těchto názvů není v praxi tak problematická hlavně z toho důvodu, že infekční obrna se v Čechách neobjevila již 60 let. Dnes je součást povinného očkování (hexavakcíny). Tím se ale také zapomíná, jak onemocnění vypadalo, a převládá představa, že touto nemocí jsou postiženi ti, kteří chodí nůžkovitou chůzí (kdy kolena třou o sebe). Tito lidé jsou ale postiženi DMO, tedy úplně jiným onemocněním.
Infekce virem obrny probíhá v různě závažných klinických formách, nejčastěji pouze jako chřipkové příznaky. Při rozvinutí vlastního onemocnění pak dochází k různě rozsáhlému poškození inervace2 svalových skupin. Onemocní-li dítě, postižená končetina nebo její část méně roste a nesprávně se vyvíjí. Tak dochází k různým asymetriím v růstu horních a dolních končetin, k ochabování břišních či zádových svalů. V důsledku toho se nestejnoměrně zatěžuje nosný skelet a vznikají jeho sekundární poruchy: artrózy3 a deformity kloubů z přetěžování, skoliózy4 různého stupně, deformity hrudního koše. Důsledkem jsou často poruchy dýchání, jednak díky oslabeným dýchacím svalům a jednak vlivem deformovaného hrudníku.
Před Ježíšem tedy ležel člověk, který se nejen nebyl schopen postavit, ale jeho končetiny (dost možná i trup) byly různě zkroucené, deformované, je možné, že i obtížně dýchal, jedl, mluvil, … S tímto vědomím získává vyzdvižení víry lidí, kteří nemocného spustili ze střechy, nový rozměr. Obdobně Ježíšova slova „Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?“ dávají najednou mnohem více smysl, než kdyby před ním ležel člověk, který jen „necítí nohy“: k tomu, aby daný člověk mohl ihned vstát a se svým lůžkem odejít, se totiž uzdravení muselo všem před očima projevit výraznou změnou jeho deformovaného těla do normální podoby.
2. Inervace je zásobování části těla (zde svalu, resp. svalové skupiny) nervovými vlákny prostřednictvím určitého nervu.
3. Artróza je onemocnění kloubů, pro něž je typický zánik kloubní chrupavky.
4. Skolióza je vychýlení páteře do strany.
