Jsem
si vědom, že budu pro řadu lidí staromódní, puritánský, úzkoprsý a
odsuzující, nehledě na to, že budu naprosto nezajímavý, ale přesto chci
prohlásit, že velmi důrazně nesouhlasím s Jay Bakkerem.
Někteří se
ptáte sami sebe, kdo to je? Možná si jej vybavíte jako Jamie Charlese
Bakkera, roztomilé dítě, které v 80. letech způsobilo při křesťanské
talk show (The PTL Club) svých rodičů pár nepříjemností. Syn Jima a
Tammy Faye Bakkerových, Jay, byl jednou z nejtragičtějších obětí
skandálu kolem PTL, který poslal jeho otce do vězení. V Jayově
životopisu z roku 2002, Syn kazatele, vypráví, jak bojoval s alkoholem
a drogami poté, co jeho rodiče ztratili službu.
Jay se vrátil do
světel reflektorů v roce 1994, kdy odstartoval Revoluci, kreativní
činnost k zasažení nesvobodné mládeže. Se svou kozí bradkou,
mnohonásobným tetováním a svědectvím o hýřivém životě, dobře zapadal do
punk-rockového davu. Začal zakládat malé církve v městech po celé zemi.
Potud
je vše pořádku. Můžu být nadšený z toho, že punk rockeři se obracejí
k Ježíši – i kdyby mělo být nástrojem tetování a hlasitá hudba.
Ale
někde po cestě se Jayovo poselství zamotalo. Roku 2005 byl pozván, aby
mluvil na konferenci pořádané Exodus International, což je služba,
která pomáhá lidem zbavit se homosexuálního způsobu života.Těsně před
začátkem konference byl Jay vyškrtnut ze seznamu, protože nepodepsal
formulář, kde stálo, že souhlasí s učením Exodu a konzervativními
hodnotami.
Zanedlouho poté ukázal Jay světu, čemu skutečně věří.
Časopisu Radar řekl: „Zní to tak církevnicky, ale cítil jsem, jako by
Bůh promluvil k mému srdci a řekl, že (homosexualita) není hřích.“
Než
po tomto pochybném „zjevení“ opět chytíš dech, vezmi v úvahu to, že:
1.) je dost populární mezi dvacetiletými církevními vedoucími; 2.)
získal během posledních týdnů nezanedbatelnou pozornost médií díky
šesti-dílnému dokumentu o jeho životě nazvaném Jeden pankáč v souladu
s Bohem, který se začal vysílat v prosinci na Sundance Channel.
V televizním
dokumentu a dalších rozhovorech jasně řekl, že zastává, jak to sám
nazývá, „pro-homosexuální“ evangelium. Mother Jones magazínu řekl, že
došel k závěru, že homosexualita je „při hlubším pohledu do Bible“ a
při návštěvě pro-homosexuální církve přijatelný životní styl. Rovněž
připustil, že jeden z nejvýznamnějších sponzorů jeho služby, přestal
jeho práci podporovat, když začal zastávat tuto novou radikální
teologii.
Nechci na Joea narážet. Jako dítě se stal nevinnou obětí
otřesného náboženského pokrytectví. Teď je ale dospělý, přesně řečeno
jednatřicetiletý, a když chce být ve hře s dospělými, musí hrát podle
pravidel.
Takže troubím na poplach. Toto je oficiální varování před odpadlictvím.
Jestli
jste si nevšimli, Jay není jediný na světě, který prohlašuje, že Bůh
ohledně homosexuality změnil názor. Episkopální církev si v roce 2003
zvolila za biskupa homosexuála. Mnoho pro-homosexuálních církví raší ve
střední Americe – včetně těch, které se prohlašují za letniční. Ve
skutečnosti zakladatel největší denominace homosexuálů v zemi, Troy
Perry, byl vychován v Church of God of Prophecy.
Troy Perry, Jay
Bakker a episkopálové nabízejí Americe nové náboženství, které nemluví
o pekle a nevyžaduje žádnou svatost. Je to kulhavé, bezpáteřní
křesťanství, které ze strachu, aby „neodsuzovalo“, nemůže konfrontovat
hřích. Je to bezmocné evangelium, které říká lidem, kteří bojují
s homosexualitou, že i oni mohou vyhovět.
Vítá každého se
zdvořilou mantrou „přijď takový, jaký jsi“ – ale nakonec není schopno
zlomit moc závislosti ani sexuální dysfunkce. Používá příjemná slova
jako „tolerance“, „přijetí“ a „milost“, termíny, které v dnešní
kultuře, která připouští cokoliv, zní hip a sexy. Je to zářivé a svůdné
zlaté tele ukované těmi, jejichž cílem je stvořit novou morálku.
Toto
pro-homosexuální „evangelium“ je jedovatým bludem, na který musíme
v roce 2007 z našich kazatelen směle reagovat. Modlím se, aby v církvi
bylo dost páteřních jedinců, kteří se k této výzvě postaví čelem.
