Lukáš 24:13-32 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. 14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. 15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi. 16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. 17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní? 18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? 19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, 20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. 21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. 22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, 23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl. 24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. 25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. 26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? 27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. 28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. 29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. 30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. 31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich. 32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
Skutky 8: 30-38 A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž, co čteš? 31 A on řekl: Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vůz, a seděl s ním. 32 Místo pak toho Písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých. 33 V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho? 34 A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném? 35 Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše. 36 A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, teď voda. Proč nemám býti pokřtěn? 37 I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. 38 I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.
Skutky 26:23-24 Totiž, že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům. 24 To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.
Skutky 7:52-60 Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, jenž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehožto vy nyní zrádci a vražedníci jste. 53 Kteříž jste vzali Zákon působením andělským, a neostříhali jste ho. 54 Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých a škřipěli zuby na něho. 55 On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. 56 I řekl: Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží. 57 A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj. 58 A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul. 59 I kamenovali Štěpána vzývajícího Boha a řkoucího: Pane Ježíši, přijmi ducha mého. 60 A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za hřích. A to pověděv, usnul v Pánu.
Událost z Luk 24:13-32 nám připomíná, jak velmi důležité je znát Písmo a rozumět mu. Ježíšovi učedníci Písma znali, a přesto jim to nestačilo k tomu, aby pochopili skutečný důvod a souvislosti Ježíšova pozemského působení. Teprve, když jim Ježíš Písma znovu otevřel, porozuměli a mohli Jej poznat. I dnes platí totéž. Je nezbytné Písmo (ve spojitosti s kázáním živého Božího Slova) znát, tedy ho studovat, pátrat v něm a rozumět mu, aby Boží principy myšlení, jednání a charakteru mohly proniknout hluboko do nás a my mohli rozumět tomu, co se kolem nás děje (a v minulosti dělo či v budoucnosti bude dít) a také tomu, zda naše osobní touhy, plány, směřování jsou v souladu s Božími záměry. Boží Slovo, ať už psané nebo kázané, je základním kamenem života křesťana.
Skutečné Boží Slovo vyvolává mnohdy protikladné reakce, které zřetelně ukazují jednak na to, že to skutečně je Boží Slovo, a jednak na to, jaký postoj k Božímu Slovu má jeho posluchač. Reakce může otevřená, pozitivní, jak tomu bylo například u etiopského komorníka, jehož při studiu Izaijášova proroctví o Ježíši Kristu zastihl na cestě do Etiopie Filip. Komorník na Filipovo objasnění Slova a vydání evangelia reagoval okamžitě - uvěřil v Ježíše Krista, a dokonce mohl být hned pokřtěn (Sk 8:30-38).
Reagovat na Boží Slovo lze ale také lhostejně, tělesně - tak se k evangeliu, které mu spolu s vlastní zkušeností ze setkání s Ježíšem předložil apoštol Pavel, postavil římský místodržící Festus (Sk 26-24). Pavla pobaveně označil za blázna a více se zkoumáním pravdivosti Pavlova slova nezabýval.
V lidech, kteří jsou vůči Bohu nepřátelští, zase Boží Slovo obvykle vypůsobí zlobu, vztek až zuřivost. Zuřivě naložili například Židé se Štěpánem, který poté, co jim před nejvyšším knězem v Jeruzalémě připomněl jejich neposlušnost vůči Bohu, uviděl Ježíše po Boží pravici na nebesích. To bylo pro Židy tak silné sousto, že Štěpána ukamenovali (Skutky 7:52-60).
Tuto trojí reakci na Boží Slovo můžeme pozorovat i dnes, a to jak u lidí kolem nás, tak u sebe sama. Naše vlastní reakce na Boží slovo nám tak může být zrcadlem, v němž vidíme postoj našeho srdce vůči Božímu Slovu a tedy k Bohu samotnému.
Božímu Slovu otevření křesťané reagují na Slovo nadšeně, s ochotným a otevřeným srdcem a hledí na to, jak je v maximální míře naplnit ve svém životě.
Tělesní křesťané vybírají z téhož Slova jen to, co se jim hodí, mají vůči němu rezervovaný, vlažný postoj a na ty první se dívají se shovívavým úsměvem.
Poslední skupina „křesťanů" se vůči (opět témuž) Slovu zatvrdí, reaguje nepřátelsky, jejich srdce pravdu Slova nesnese.
Dobrý křesťan podle vlastní reakce také může poměrně snadno rozpoznat, zda Slovo, které je mu předkládáno, pochází skutečně od Boha.
Jestliže v něm slyšené vyvolává zájem, nadšení či radost, pak se s největší pravděpodobností o Boží Slovo jedná, ačkoli může hovořit o tématu, které je pro dotyčného křesťana nové nebo málo známé.
Vnímá-li u sebe posluchač - křesťan - spíše vlažnou reakci, pak jde spíše než o Boží Slovo o zajímavou přednášku, která zřejmě není s Božím Slovem v zásadním rozporu, Boží Slovo to však není.
A když je výsledkem slyšení daného slova nevole či odpor, pak je takřka jisté, že přednášející káže bludné slovo, pocházející z jiného ducha nežli z Ducha Svatého.
Boží Slovo je třeba skutečně znát. Jeho zkoumání, hledání a pátrání v něm v podstatě nikdy nekončí. Čím více Boží Slovo známe a rozumíme mu, tím více se orientujeme v Božích věcech, tím více do sebe „vsakujeme" Boží způsoby myšlení a jednání, na jejichž základě pak žijeme. Jak moc je to důležité, vidíme i z toho, že sám Bůh označuje lidi, kteří Slovo neznají nebo je berou na lehkou váhu, za blázny (Lk 24:25).
