2 Mojžíšova 20:7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.
Sofonjáš 1:12 I stane se v ten čas, že přehledávati budu Jeruzalém s lucernami, a navštívím muže, kteříž ulnuli v kvasnicích svých, kteříž říkají v srdci svém: Nečiniť dobře Hospodin, aniž zle činí. 13 Nebo přijde statek jejich na rozchvátání, a domové jejich na zpuštění. Stavějí zajisté domy, ale nebudou v nich bydliti; a štěpují vinice, ale nebudou píti vína z nich.
Žalm 73:12-24
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Bůh skrze Mojžíše přikázal svému lidu, aby s Božím jménem zacházel nanejvýš obezřetně (2M 20:7). Nerespektování tohoto ustanovení Zákona má podle Písma významné následky. Bůh říká, že braní Jeho jména nadarmo nenechá bez pomsty. Izraelci proto Boží jméno raději vůbec nevyslovovali, místo něj užívali výraz Adonai (Pán).
Nejrozšířenější dnešní představa o tom, co to znamená brát Boží jméno nadarmo, je zhruba taková, že nadarmo Boží jméno bere ten, kdo jej nadbytečně vyslovuje, a to víceméně jako slovní vmetek, povzdech, zvolání či něco podobného. Nejde však o pouhé vyslovení Božího jména jako takového. Boží jméno bere nadarmo i ten, kdo o Bohu mluví „daremně", ačkoli při tom Jeho jméno vůbec nevysloví. Příklad vidíme v první kapitole Sofonjášova proroctví. Bohu velmi vadí, když Jej lidé podobně jako jeruzalémští muži z dvanáctého verše první kapitoly vnímají nepravdivě - zde jako toho, od koho nemohou očekávat žádný bezprostřední prospěch. Říkají: „nečiníť dobře Hospodin, aniž zle činí" (Sof 1:12), což znamená, že od Boha nelze nic očekávat - sice ani nic zlého, zrovna tak ale ani nic dobrého. Tedy brát Boha a Jeho jméno nadarmo znamená i to, když lidé říkají, že je zbytečné Bohu sloužit, že to je k ničemu, že Bůh stejně nikomu nic nedá a podobně.
Bůh má přitom na mysli vždy a za všech okolností v první řadě pro člověka dobré (a v žádném případě ne zlé). Už před stvořením pro něj zamýšlel dobré. Je to Jeho vlastnost, která svou platnost nepozbyla ani dnes. Řada lidí včetně tělesně smýšlejících křesťanů ale opravdu v Boží dobrotu nevěří a proto mluví o Bohu daremně. Uznávají sice, že Bůh připravil pro člověka věčný život v nebi, ale přitom mají za to, že na Zemi že se musí obejít bez Božího požehnání a postarat se o sebe sami. Lidé, kteří o Bohu uvažují tímto zlým způsobem, musejí stejně jako oni muži ze Sofoniášova proroctví, počítat s nepříznivými následky (Sof 1:13, 2M 20:7).
Každému se může stát, že zapochybuje o tom co se s ním, nebo kolem něho děje. Stalo se to i Davidovi, který byl jedním z největších Božích mužů historie, Boha miloval a vyzdvihoval za všech okolností. Nikdy však nepochyboval o Bohu a jeho dobrotě, se svými pochybami se svěřil Jemu a porozumněl jak věci jsou a od zlých myšlenek se rychle odvrátil (Ž 73:13-24). Ten, kdo smýšlí o Bohu podobně jako „Sofoniášovi" jeruzalémští muži, má jediné dobré řešení: zachovat se jako David. Svěřit se Bohu, porozumět pravdě a změnit smýšlení o Něm.
