Jan 13:34-35 Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. 35 Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.
1.Janova 4:6-8 My z Boha jsme. Kdo zná Boha, posloucháť nás; kdož pak není z Boha, neposloucháť nás. A po tomť poznáváme ducha pravdy a ducha bludu. 7 Nejmilejší, milujmež jedni druhé; nebo láska z Boha jest, a každý, kdož miluje, z Boha se narodil, a znáť Boha. 8 Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest.
1.Janova 2:9-11 Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, v temnostiť jest až posavad. 10 Kdož miluje bratra svého, v světle zůstává, a pohoršení v něm není. 11 Ale kdož nenávidí bratra svého, v temnosti jest, a v temnosti chodí, a neví, kam jde; nebo temnost oslepila oči jeho.
1.Janova 3:1 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná.
Ještě dříve než než Bůh člověka, vybral si ho jako svého společníka, jako toho, s kým chce spolupracovat na budování Božího království. To je výsada, již nemají ani andělé. Je to výraz Boží lásky k nám. Bůh člověka miloval vždy, nikdy tomu nebylo jinak. Navzdory pádům, jimiž člověk prošel, je zásadním Božím zájmem dobro lidí. Jeho touhou je, aby naprosto každý člověk byl zachráněn, spasen.
To se může stát jedině tehdy, když se člověk o záchranu k Bohu obrátí. Nejprve se o této možnosti ale musí vůbec dozvědět, musí o ní slyšet. A musí ve svém nitru prožít, že to, co slyší, je skutečné Boží Slovo, tedy Boží sdělení k němu. Toto Slovo může člověku říci opět jedině člověk. Člověk, který zná pravdu evangelia. A jedině takový člověk, na němž je vidět, že Bůh je s ním, je v tomto smyslu věrohodný. Platí to pro jednotlivce i pro církev.
Je více možností či prostředků, jak lze poznat, že Bůh je mezi křesťany přítomen. Například jsou to projevy duchovních darů v církvi, kdy nevěřící v přítomnosti lidí, mezi nimiž duchovní moc působí, je třeba usvědčen z hříchu, aniž by s ním o tom kdo mluvil. Může to být také to, že takový člověk je svědkem zázračného uzdravení apod.
Ježíš ale jednu věc nadřazuje nad jiné: „Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým" (J 13:34-35). Je-li mezi námi tato láska, pak nevěřící poznají, že jsme skutečně Ježíšovými učedníky a naše Slova jsou Ježíšovými slovy vedoucími ke spasení, k záchraně pro věčný život.
Láska je jedním z ústředních témat Písma. Skutečnou biblickou lásku v sobě mají lidé, kteří milují Boha a zároveň lidi. Jejich láska směřuje k Bohu a k lidem, nikoli k sobě sama (1J 4:6-8). Taková láska má moc přivést lidi do církve a tedy k Bohu a k záchraně. Nelze milovat Boha a nemilovat své bratry. Je-li tomu u někoho tak, nedá se u něj mluvit o skutečné biblické lásce. Totéž platí i tehdy, když je tomu naopak. Ježíš dokonce říká, že kdo nemiluje svého bratra, chodí dosud v temnotě bez Něj (1J 2:9-11).
Podle naší lásky k bratřím nevěřící svět poznává, zda v nás je či není Ježíš. Člověk plný Boží lásky miluje Boha, miluje Jeho Slovo (včetně přikázání) a miluje i Jeho děti. Láska nejsou krásné, ale bezobsažné řeči. Láska nese skutky potvrzenou ochotu se za toho, koho milujeme, skutečně vydat, obětovat (1J 3:1). Ti, kdo mají v sobě Boží lásku, poznají a s otevřenou náručí vítají Boží služebníky, nezastírají hřích, v první řadě hledají prospěch druhých, především svých bratří. Čím více bude v církvi takováto atmosféra, tím více bude uvnitř církve i v pohledu na církev zvenčí možno vnímat Boží přítomnost a tím více budou lidé ochotni vnímat a přijímat Slova evangelia, která z církve směrem k nim vycházejí.
