2 Samuelova 7:1-3 I stalo se, že když král seděl v domě svém, a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho, 2 Řekl král Nátanovi proroku: Pohleď medle, já bydlím v domě cedrovém, truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami. 3 I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, učiň, nebo Hospodin s tebou jest. 4 Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, řkoucí:
5 Jdi a pověz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavěti budeš dům, v kterémž bych přebýval? ... 12 Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho. 13 Onť ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky.
Žalm 1:1-3 Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. 2 Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí. 3 Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.
Davida trápily pochybnosti o tom, zda je vhodné, aby sám přebýval v honosném kamenném domě, zatímco Boží truhla s deskami zákona je umístěna v pouhém (i když nikoli obyčejném) stanu. A ptal se na to svého přítele, proroka Náthana.
A on mu řekl fascinující věc: „králi, udělej co máš na srdci, protože Bůh je s tebou" (2Sam 7:3). Protože viděl Davida jako muže, který žije s Bohem, povzbudil jej v jeho rozhodnutí slovy, která vlastně znamenala přesvědčení, že je to zcela v souladu s Božím vedením. I když jej pak Bůh zkorigoval a sdělil Davidovi, že chrám bude stavět až jeho syn, stejně je tu vidět, že člověk, který žije s Bohem může dorůst do stavu, kdy se jeho myšlenky a plány velice shodují s těmi Božími.
Jak se to stane? Na Davidovi vidíme, že to byl dlouhodobý proces. Toto se nestane v okamžiku, kdy se člověk obrátí k Bohu, přijme Ježíše Krista. To jsou léta přijímání Božího Slova, poslušnosti. Znamená to dlouhodobě se vyhýbat tomu o čem mluví Žalm 1. Neřídit se radou a způsobem jednání bezbožných, nepodílet se na jejich hříšném počínání a netrávit čas v rozmluvách s posměvači, utrhači. Na příkladu krále Davida vidíme, že k tomuto způsobu života patřil i blízký vztah s Božími muži (Náthanem, Samuelem). Takový člověk není zvadlý, prázdný, ale je plný života a nese ovoce. Je to i proto, že je zavlažován „tekutými vodami", čerstvou vodou Božího ducha.
Tento příběh je poselstvím i pro nás. Budeme-li žít tak, jak o tom mluví Žalm 1 , bude se i naše myšlení, postoje i jednání stále více shodovat s Boží vůlí.