1Samuelova 1:4-28 Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly. 5 Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její. 6 Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její. ... 9 Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova. 10 Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi. 11 A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho. ... 20 I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu. ... 24 Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé. 25 Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí. 26 Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu. 27 Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho. 28 Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.
Jeden z největších Božích mužů v historii, prorok Samuel, se stal Božím mužem naprosto ojedinělým způsobem. Jeho matka Anna, která si jej vyprosila na Hospodinu, Mu ho již předem zaslíbila. Svůj slib, jak víme, dodržela. To, že vytoužené dítě dala Hospodinu, je samo o sobě ojedinělé, je tu však více souvislostí, jež stojí za pozornost.
Mezi Annou a jejím mužem Elkánou musel být fascinující, dokonalý vztah. Anna totiž Samuele zaslíbila Hospodinu sama, aniž by se o tom s mužem předem radila. A on tím nebyl dotčený, naopak její rozhodnutí zcela podporoval. A to nejen tím, že je toleroval, ale aktivně se na jeho naplnění podílel. Byli tedy v naprostém souladu. Pozoruhodné je i to, jak oba manželé Samuele za onu krátkou dobu než jej odvedli do chrámu, vychovali. Jak to, že se ze Samuele nestal zahořklý člověk, který rodičům po zbytek života vyčítá, že jej „odvrhli" či který závidí svým mladším sourozencům (Bůh Anně v mateřství poté požehnal skutečně velkoryse), že mohli naplno užívat dětství a mládí pod ochrannými křídly rodičů v rodném domě?
Bylo to proto, že Anna i její muž syna od nejútlejšího věku vychovávali tak, aby jasně vnímal, že ho milují a že ho neodkládají pryč od sebe, ale naopak pro něj darováním Hospodinu dělají tu nejlepší věc. A on to tak jistě vnímal. Kromě toho mu přiměřeně věku vštípili základní naučení o tom, kdo je Bůh, jaký je Boží Zákon, jak jedná s Izraelem. Dá se to usuzovat i z toho, jak Samuel reagoval na Boží zavolání - hned to první byl schopen vnímat, a to byl stále velmi mladý. Byl-li by ve službě v chrámu proti své vůli a zahořklý, Bůh by jej nikdy nemohl použít a Samuel by jeho zavolání nejspíš vůbec nezaregistroval.
Samuel musel být v pořádku i po stránce emoční, psychické i vztahové, aby zvládl tu pro naprostou většinu dětí nepředstavitelnou situaci tak brzkého odloučení od rodičů a přenesení do zcela jiného prostředí než je hřejivá náruč rodičů a domova.
Tento velmi dobrý základ musel Samuel nutně obdržet již od rodičů. Od kněze Élího, u něhož v chrámě pobýval, se mu ho v potřebné míře určitě dostat nemohlo. Na příkladu Élího synů, kteří vědomě hřešili a přes napomínání hrubě zneužívali svoje postavení v chrámu, je jasně vidět, že Élí jejich výchovu nezvládl. A tedy těžko to mohl být právě on, kdo by tak dobře vychoval Samuele.
Není nic nadpřirozeného v tom, jak Anna a Elkána Samuele vychovali. Bylo to tím, že oba milovali Hospodina a žili dle Jeho přikázání. Rovněž jejich vztah byl v souladu a lásce. V takovémto prostředí Samuel vyrůstal.
Budiž to povzbuzením a vzorem i pro nás, dnešní rodiče. Vizme z tohoto příkladu, že s tím, abychom své děti vychovali tím nejlepším možným způsobem, nesmíme váhat a odkládat to až na „někdy", protože na příkladu Samuele (a i současní dětští psychologové to potvrzují) je jasně vidět, že právě to, co dětem vštípíme v nejrannějším dětství, má naprosto zásadní a rozhodující význam pro to, jací z nich vyrostou lidé. K tomu je také nezbytné, aby vztah rodičů byl (už před početím dítěte) v pořádku a souladu, plný skutečné lásky.
Věnujme se našim dětem patřičným způsobem od nejútlejšího věku, aby z nich vyrostly duševně i duchovně zdraví jedinci, kteří se v určitém věku zcela přirozeně rozhodnou pro Pána a budou žít výborný život ku prospěchu Božímu, svému i ostatních.
