Římanům 10:8-13 Ale co dí spravedlnost z víry? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. A toť jest slovo to víry, kteréž kážeme, 9 Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. 10 Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení. 11 Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben. 12 Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej. 13 Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
Žalm 63:1-5 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. 2 Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, 3 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, 4 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji, 5 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Žalm 134 Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci. 2 Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce: 3 Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.
1.Mojžíšova 14:22-23 I řekl Abram králi Sodomskému: Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu, Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem i zemí, 23 Že nevezmu od niti až do řeménka obuvi ze všech věcí, kteréž jsou tvé, abys neřekl: Já jsem obohatil Abrama,
4.Mojžíšova 20:11 I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.
2.Mojžíšova 17:11 A dokudž Mojžíš vzhůru držel ruce své, vítězil Izrael; ale jakž opouštěl ruku svou, přemáhal Amalech.
2.Paralipomenon 6:29-30 Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by pocházelo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, když by jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou, pozdvihl by rukou svých v domě tomto, 30 Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a slituj se, a odplať jednomu každému podlé skutků jeho, vedlé toho, jakž znáš srdce jeho, (ty zajisté sám znáš srdce lidská).
1.Timoteova 2:8 Protož chtěl bych, aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti.
Boží Slovo říká, že víra je neoddělitelně spojena s určitými vnějšími projevy a bez nich vlastně není úplná a věrohodná. Je tomu tak například u vyznání víry ve spasení - ten, kdo se vydává Ježíši Kristu a přijímá od Něj spasení, tak pokud ve spasení skutečně věří, musí to vyznat vlastními ústy (Řím 10:8-13). To je v církvi všeobecně známé, uznávané a praktikované. Podobné je to při vzývání Pána (tedy při volání k Ježíši o pomoc) - nestačí „volat" k Němu v mysli, ale skutečně to vyjádřit ústy. I toto je se v církvi běžně uplatňuje.
Mnohem méně praktikováno je ale pozdvihování rukou. Bůh přitom jasně říká, že pozdvihování rukou má doprovázet řadu činností či aktů. Například v Žalmu 134 vidíme, že zdvižení rukou k Hospodinu jednoznačně doprovází chvály. Je tu tedy vidět přímá souvislost dobrořečení (chvály) a pozdvihování rukou. Chválení Pána bez zdvihání rukou je vlastně neúplné. Abraham a Mojžíš pozdvihovali ruce kromě toho i na znamení úcty a poslušnosti vůči Bohu při mnoha důležitých událostech, protože věděli, že to není jen symbolický akt (např. 1M 14:22-23, 4M 20:11). Mojžíšovy pozvednuté ruce měly přímý vliv na vítězství Izraelců v bitvě - dokud je udržel pozdvižené k Bohu, Izraelci vítězili (2M 17:11). Šalomoun zase spojoval pozdvihování rukou s vyslyšením modliteb (2Par 6:29-30). A Pavel v 1Tim 2:8 vyzývá ke zdvihání rukou i křesťany - není to tedy jen starozákonní záležitost.
Jestliže z Božího Slova vidíme, že se Bohu něco líbí, pak to tak začněme dělat, ihned, bez otálení, protože víme, že to je správné a že se to Bohu líbí. V tomto případě to platí pro pozdvihování rukou. Jednáme-li vždy tak, že ihned, co zjistíme, že něco děláme jinak než se Bohu líbí, to změníme, je to ukazatel skutečné biblické víry.
