Matouš 5:13-16 Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena. 14 Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. 15 Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou. 16 Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích.
Bůh konstatuje: „Jste sůl země" a „Jste světlo světa". Neříká: „Dělejte všechno proto, abyste se stali solí a světlem světa". Jsme světlem a solí světa automaticky - tím, že jsme se stali znovuzrozenými Božími dětmi, protože Bůh nás tak (přijetím Krista) stvořil. Ten, kdo uvažuje tak, že to musí sám vybojovat, dává najevo, že Ježíšovo vítězství nepřijal.
V tomto smyslu lze učinit pouze jediné - vírou přijmout to, jak o nás Bůh mluví a v tom od té chvíle žít. Jestliže říká, že jsme solí světa, je to konstatování a nikoli výzva či příkaz. Podobných příkladů je v Božím Slově více. Jestliže Bůh například říká, že Kristus je v nás, pak tomu tak opravdu je. Zpochybňování této skutečnosti (například pod záminkou pokory) je ve skutečnosti nevíra. Naopak zcela nezbytné je, abychom tyto skutečnosti nejen znali, ale abychom je uznali a věřili v ně. Abychom je nezpochybňovali, ale stavěli na nich.
