Filipským 4:4-8 Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím, radujte se. 5 Středmost vaše známa buď všechněm lidem. Pán blízko. 6 O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu. 7 A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. 8 Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jest-li která ctnost, a jest-li která chvála, o těch věcech přemyšlujte.
Máme nejméně dva dobré důvody být mírní (v kraličtině středmí - Fil 4:4). Jednak zloba je hřích a jistě nechceme, aby nás Pán, jenž říká, že je blízko (tamtéž, v.5), zastihl při svém příchodu v tomto hříchu. Druhý důvod je právě to, že příchod Ježíše se blíží. Vždyť Jeho je soud, On bude soudit. S blízkostí Jeho příchodu se tedy blíží i Jeho soud. Není tedy na nás dělat to za Něj. Bůh říká nejen to, abychom byli mírní, ale aby naše mírnost byla všeobecně známá.
My tedy můžeme být mírní i tam, kde jsme byli poškozeni - víme, že ten, kdo nás poškodil, si to bude muset zodpovědět Bohu tváří v tvář. Mírnost ovšem není otupělost nebo netečnost, nýbrž uvědomělý způsob jednání, který vychází z našeho srdce. Není-li někdo mírného srdce, nemůže být doopravdy mírný. Jeho mírnost je jen maska. Člověk mírného srdce naproti tomu může použít ve svém jednání hněv, tento hněv je ale uvážený a v dané situaci oprávněný.
S tím úzce souvisí další verše čtvrté kapitoly epištoly Filipským. Bůh tu dává do souvislosti naši mírnost a to, čím se zabýváme, o čem přemýšlíme. V osmém verši nás Bůh vybízí, abychom přemýšleli o dobrých věcech. A to dokonce tak, že čas od času přemýšlíme zcela plánovitě jen o dobrých věcech a o dobrých lidech (začít můžeme s Ježíšem či s Davidem) a nedobré pomíjeli. V žádném případě to ale není výzva k tomu, abychom zlé věci vykládali jako dobré. Záleží na ostrosti našeho vnímání, abychom dobré věci rozpoznali a rozlišili od těch nedobrých.
Člověk, který se dívá na svět z úhlu toho dobrého, není zaslepený. Realisticky vidí, co je dobré a co nikoli. Vnímá však svět a život pozitivně, k překážkám přistupuje realisticky, ale s optimismem. A proto se mu většinu z nich daří dobře překonávat a tím se posilovat. Zcela opačně je na tom člověk, jenž přemýšlí takřka zásadně o tom, co je zlé, co se nepodařilo nebo co se pokazilo. Život je pro takového člověka pohledem do propasti, jeho duše je více a více plněna beznadějí.
Proto přemýšlejme o dobrých věcech, o dobrých lidech a hleďme na to, co je Boží vůle. Nenechme se zviklat nevírou okolí, nehleďme na následky, které takové naše jednání vyvolá u lidí kolem nás. A naopak hleďme na lidi, kteří takto smýšlejí a jednají a u nichž můžeme dobré výsledky takového přístupu k životu a k Bohu vidět. A nejen to, k tomu dobrému také připojme svoje úsilí a aktivně se na budování dobrého ve prospěch svůj i našeho okolí podílejme.
