Židům 12:28-29 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. 29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
Žalmy 50:23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Židum 13:15-16 Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho. 16 Na účinnost pak a na sdílnost nezapomínejte; nebo v takových obětech zvláštní svou libost má Bůh.
Matouš 15:1-9 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce: 2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. 3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše? 4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře. 5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude. 6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení. 7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka: 8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. 9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
Izajáš 43:22-26 Poněvadž jsi mne nevzýval, ó Jákobe, nýbrž steskloť se se mnou, ó Izraeli. 23 Nepřivedl jsi mi hovádka k zápalům svým, a obětmi svými neuctils mne; nenutil jsem tě, abys mi sloužil obětmi suchými, aniž jsem tě tím obtěžoval, abys mi kadil. 24 Nekoupil jsi mi za peníze vonných věcí, ani tukem obětí svých zavlažil jsi mne, ale zaměstknal jsi mne hříchy svými, a obtížils mne nepravostmi svými. 25 Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám. 26 Přiveď mi ku paměti, suďme se spolu; oznam ty, podlé čeho bys mohl spravedliv býti.
Boží Slovo ukazuje na pravý vztah k Bohu, který je v úctě a vážnosti. Vyjádření této úcty se děje také chválou - zpěvem, hudbou. V Žid 13:15-16 Boží Slovo říká, že máme ústy - slovem, písněmi - Boha chválit vždy. Připojuje ale také, že tehdy je chvála skutečnou a Bohu příjemnou chválou, když je spojena s účinností, tedy že ji doprovází nějaký čin. Míněno je něco hmatatelného, materiálního. Sebeoduševnělejší chvála bez hmatatelného, materiálního vyjádření není tím, o čem Bůh ve třinácté kapitole Židům hovoří. Tato účinnost má být také trvalou součástí života, podobně jako chvála a uctívání. Vyjadřujeme tak také sounáležitost s církví, s Bohem a s Božím dílem.
Podobné je to ale i v obráceném případě - když někdo Bohu sice ochotně dává, slouží mu, ale zapomíná přitom na chválu a uctívání. Rovněž nesprávné je to, když někdo dává i uctívá, ale nenapravuje svou cestu a nechce měnit svoje životní postoje (Ž 50:23; Iz 43:22-26).
Ctít a úctu vyjádřit je třeba nejen vůči Bohu, ale také vůči lidem. Bible mluví zejména o úctě k rodičům. Úcta k rodičům má v různém věku různá vyjádření. Jiná je od malých dětí, jiná v dospělosti. Jiná je vůči ještě aktivním a jiná vůči již stárnoucím rodičům. Postupně přechází od poslušnosti k respektu a materiální pomoci (Mat 15:1-9).
Vyjádření úcty k Bohu i k lidem je tedy neoddělitelné od jejího materiálního vyjádření.
