1 Korintským 9:24-27 Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všickni zajisté běží, ale jeden béře základ? Tak běžte, abyste základu dosáhli. 25 A všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrželivý. A oni zajisté, aby porušitelnou korunu vzali, jsou zdrželiví, ale my neporušitelnou. 26 Protož já tak běžím, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jako vítr rozrážeje, 27 Ale podmaňuji tělo své a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.
1 Korintským 10:1-12 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli, 2 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, 3 A všickni týž pokrm duchovní jedli, 4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus. 5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti. 6 Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali. 7 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. 8 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců. 9 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli. 10 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce. 11 Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa. 12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
Je stále zřetelnější, že druhý příchod Ježíše Krista je blízko. Naplňuje se totiž stále více znamení, o nichž Boží Slovo ve vztahu k poslední době hovoří. Je dokonce velmi pravděpodobné, že někteří dnes žijící lidé se návratu Pána ještě dožijí. Je proto nanejvýš aktuální zajímat se o to, jak při Jeho příchodu obstojíme. Přesněji řečeno o to, jak máme žít, abychom obstáli.
Křesťanský život není jen každodenní snaha o obecenství s Bohem. Apoštol Pavel říká, že ten, kdo uvěřil v Ježíše, se ocitl na závodní dráze (1Kor 9:24). Připodobňuje křesťanství k běhu, k závodu, k boji, v němž odměnu bude brát jen vítěz. Touto odměnou, korunou vítězství, jak ji Pavel nazývá, bude život s Bohem ve věčnosti. Křesťanství je tedy třeba chápat jako aktivní život plný napětí, usilování a boje, nikoli jako pohodlný, bezpracný život, jak jej mnozí lidé (žel někdy i křesťané) chápou.
Člověk, jenž se obrátil k Bohu, uvěřil v Něj, přijal Ježíše Krista za svého Pána, je v podobné situaci, jako Izraelité, kteří vyšli z Egypta. Do zaslíbené země jich došlo podstatně méně, než kolik jich vyšlo z Egypta. Jejich cesta k oné koruně vítězství byla totiž váhavá, plná reptání a s tím spojeného modlářství a tužeb po zlých věcech. Výsledkem toho bylo jejich odpadnutí od Boha, zahynutí. Pavel nás vyzývá: Nebuďte jako oni! Když jste uvěřili (tj.vyšli z Egypta), tak podle toho také konejte! To, jak dnes konáte, za čas neodvratně sklidíte.
Zákon setby a sklizně totiž funguje dokonale. To znamená, že svými dnešními skutky ovlivňujeme svůj budoucí život. V dobrém i ve zlém. Když tedy přijde do našeho života něco zlého, může to být ovoce našich vlastních dřívějších zlých skutků. Špatné činy nám Bůh sice odpouští, jejich ovoce je ovšem často nevyhnutelné (například dítě počaté při cizoložství či nerozumně získaný dluh).
V první epištole Korintským Pavel dává jasný návod, jak dosáhnout vítězně cíle. Je to vlastně jednoduché. Poučení nacházíme právě v jednání Izraelců po vyvedení z Egypta (1Kor 10:6-10):
1. Nebuďme žádostivi zlého. Musíme vědět, co je dobré a co špatné. A vybrat si to dobré. Potíž není v tom, že lidé něčemu nerozumí. Ale v tom, že touží po něčem, co je špatné.
2. Nebuďme modláři. Modlářství je spolehlivá cesta k odpadnutí od skutečného Boha. Je velmi úzce propojeno s touhami po zlých věcech. Modloslužba nabízí totiž kratší cestu k výsledku než bohoslužba. Není třeba dobře žít, stačí falešnému bohu obětovat či odříkat cizojazyčnou formuli. Lidé vědí, že se svou nečistou touhou u skutečného Boha neuspějí - proto se obrátí k falešnému.
3. Nesmilněme. Sexuální čistota je jedním ze zásadních předpokladů spasení.
4. Nepokoušejme Krista.
5. Nereptejme. Pokoušení Krista a reptáctví jde ruku v ruce. Věčné výčitky typu: Proč se máme mořit na poušti? Proč je někdo požehnaný víc a někdo jiný míň? Proč je vůdce ten a ten a ne někdo jiný? s sebou nesou uraženost, zahořklost vůči Bohu i lidem. A také jistotu, že takový člověk svou životní pouť ke koruně vítězství, k věčnému životu, skončí na poušti před jejím dosažením, a do věčného života navzdory létům chození s Bohem nevstoupí.
Kdo chce dojít do vítězného cíle, nemá tedy před sebou nesplnitelné cíle. Stačí hledat a najít směr, který udává Boží Slovo, a vyrazit kupředu. Na této cestě zasévat to, o čem Boží Slovo říká, že je to dobré, a vyhýbat se tomu, o čem Boží Slovo říká, že je to zlé. Pak bude po cestě nacházet a užívat dobré plody této dobré setby. Pak jistě dorazí do cíle a obdrží korunu vítězství, o níž mluví apoštol Pavel.
