Matouš 28:1-20 Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna a druhá Maria, aby pohleděly na hrob. 2 A aj, zemětřesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří hrobových, a posadil se na něm. 3 A byl obličej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh. 4 A pro strach jeho zděsili se strážní a učiněni jsou jako mrtví. 5 I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte. 6 Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Pojďte, a vizte místo, kdež ležel Pán. 7 A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj, pověděl jsem vám. 8 I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou, běžely, aby učedlníkům jeho zvěstovaly. 9 Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho, aj, Ježíš potkal se s nimi, řka: Zdrávy buďte. A ony přistoupivše, chopily se noh jeho, a klaněly se jemu. 10 Tedy dí jim Ježíš: Nebojtež se. Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať jdou do Galilee, a tamť mne uzří. 11 Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím všecko, co se stalo. 12 Kteřížto shromáždivše se s staršími a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům, 13 Řkouce: Pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali. 14 A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme a vás bezpečny učiníme. 15 A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne. 16 Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdežto jim byl uložil Ježíš. 17 A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali. 18 A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. 19 Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, 20 Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.
Exodus 2:22-24 Stalo se pak po mnohých časích, že umřel král Egyptský; a synové Izraelští úpěli pro roboty, a křičeli. I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty. 23 A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem. 24 I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.
Exodus 3:7-10 Jemužto řekl Hospodin: Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho slyšel jsem; nebo znám bolesti jeho. 8 Protož jsem sstoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských, a vyvedl jej z země té do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a strdí, na místa Kananejského a Hetejského, a Amorejského a Ferezejského, a Hevejského a Jebuzejského. 9 Nebo nyní, aj, křik synů Izraelských přišel ke mně; viděl jsem také i ssoužení, jímž je ssužují Egyptští. 10 Protož, nyní poď a pošli tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta.
Čas velikonoc se po celém křesťanském světě slaví jako svátek vzkříšení Ježíše Krista. Velikonocemi se ale často rozumí pouhý popis a oslava událostí od příchodu Ježíše do Jeruzaléma přes Jeho ukřižování až po zmrtvýchvstání (Mat 28:1-20).
Předobrazem oběti Ježíše bylo obětování velikonočního beránka v Egyptě. Tu noc Bůh poslal do Egypta anděla smrti, jenž měl zahubit v celé zemi všechny prvorozence, pro Izraelský lid však měl plán záchrany. Každý Izraelita, který poslechl Mojžíše, zabil berana a pomazal jeho krví veřeje vstupních dveří do domu, zachránil svoje prvorozené od smrti. Krev tohoto beránka měla totiž moc zabránit andělu smrti vstoupit do domu. Vylitím krve beranů se tak odstartovala finální fáze izraelského vysvobození z egyptského otroctví, kvůli němuž Židé volali k Bohu (Ex 2:22). A právě toto vysvobození bylo hlavním důvodem každoročních oslav výročí této události.
Egyptský předobraz se naplnil, když byla na golgotském kříži vylita krev Ježíše Krista. Krev beranů v Egyptě přinesla svobodu jednomu národu, krev Ježíše přinesla svobodu všem národům. Až do té doby se rodili všichni lidé (počínaje Adamovými dětmi) do duchovního Egypta - do otroctví ďábla, hříchu a smrti. Vysvobození všech lidí z tohoto Egypta bylo jedním hlavním motivem Ježíšovy oběti. A právě toto vysvobození je tím dobrým důvodem, proč se o velikonocích radovat a proč je slavit.
Ne všichni však o velikonocích oslavují svoje vysvobození. Mnohdy namísto radosti nad ziskem vlastní svobody slaví Ježíšovu oběť samotnou. To je ale poněkud pokrytecké. Vypadá to sice velmi duchovně, lze však úspěšně pochybovat o tom, že by někdo skutečně oslavoval něčí smrt a vzkříšení, pokud by to pro něj osobně nic neznamenalo. Možná je to proto, že Ježíšovo vysvobození ve skutečnosti nepřijali a dál zůstávají v otroctví, ve svém osobním Egyptě. Nechtějí se podobně, jako vysvobození Židé, vzdát svých starých bohů, jejich srdce je plné nostalgických vzpomínek na starý život nebo pocitů křivd, s nimiž se nechtějí vypořádat. Proto nemohou užívat nabyté svobody tak, jak by mohli. Jedině tak, že člověk spálí všechny mosty, s nimiž je s Egyptem spojen, může totiž skutečně naplno užívat svobody a požehnání, kterou Ježíš přinesl.
Každého člověka, jenž žije v otroctví a volá k Bohu za své vysvobození, Bůh vyslyší (Ex 3:7-10). K tomu je ale nezbytné přijmout Ježíšovu oběť jako platnou i pro sebe.
