Jeremiáš 31:33-34 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. 34 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.
Jan 16:7-13 Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám. 8 A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu. 9 Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne; 10 A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzříte mne; 11 Z soudu pak, že Kníže tohoto světa již jest odsouzeno. 12 Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní. 13 Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.
Skutky 16:16-18 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním. 17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení. 18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
Galatským 5:16-18 16 Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. 17 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili. 18 Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod Zákonem.
1 Tesalonickým 5:19 Ducha neuhašujte.
Římanům 8:12-16 A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli. 13 Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete. 14 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží. 15 Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče. 16 A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
Smlouva, již Bůh učinil s člověkem skrze oběť Ježíše Krista, je jedinečná. Oproti všem dřívějším smlouvám totiž s sebou nese jev do té doby nevídaný. Bůh v ní nabízí člověku osobní vztah bez zprostředkovatele. Je to umožněno tím, že obětí Krista padla dosud nepřekonatelná překážka přístupu k Bohu - hřích. Zprávu o tom Bůh podal předem, například již skrze proroka Jeremiáše v Jer 31:33-34.
To, aby vztah, který Bůh člověku nabízí, byl skutečně osobní, umožňuje Duch Svatý, jehož Otec poslal na Zemi namísto Ježíše Krista. Jedině díky jeho osobnímu vedení je možno žít s Bohem tak, jak to Pán zamýšlel (Jan 16:7-13). Je to dokonce lepší, než kdyby Ježíš zůstal na Zemi (verš 13). Chodíme-li Duchem, pak díky Němu máme rozeznání, co se kolem nás skutečně děje. Protože byl naplněn a veden Duchem Svatým, rozpoznal například apoštol Pavel ve Sk 16:18, že žena na první poslech velebící Boha i Pavla mluví ve skutečnosti z ducha temnoty.
Chození Duchem je tedy nezbytné pro porozumění věcem kolem sebe, rovněž tak ale i pro vedení v osobních záležitostech. A to i v takových, jakými jsou například volba zaměstnání či životního partnera. Proto je důležité být na toto vedení citlivý. Ten kdo chodí Duchem, je také chráněn proti podléhání tělesným žádostem (Gal 5:16). I proto apoštol Pavel říká: „Ducha neuhašujte" (1Tes 5:19). Není-li kdo na vedení Duchem citlivý, nemůže věcem řádně porozumět a tedy se tímto vedením ani řídit.
K osobnímu vedení Duchem Svatým je třeba ovšem přidat i vedení skrze kázané i psané Boží Slovo a vedení skrze autority. Pokud se kdo nechá vést pouze Duchem, je pravděpodobné, že se začne časem orientovat a rozhodovat pouze na základě dojmů, protože mu chybí korekce Božím Slovem. Pomíjí-li naopak vedení Duchem Svatým a spoléhá jen na vedení prostřednictvím autorit, ztrácí kontakt s Bohem a citlivost na jeho vedení. Stává se z něj formální křesťan.
Bůh prohlásil všechny, kdo přijímají účast na této Nové smlouvě a jsou s Ním skutečně smířeni, Božími dětmi. Proto říká ústy apoštola Pavla, že křesťané, kteří přijali skutečně Ducha Svatého, přijali ducha synovství (Řím 8:12-16). Abychom tuto fascinující skutečnost mohli plně prožívat, musíme s Bohem dobře znát. A ten, kdo se chce s Ním chce skutečně znát, musí tedy chodit Duchem Svatým, nechat se jím vést v důležitých rozhodnutích, být díky němu citlivý na to, co se skutečně děje a být jím veden pryč od tělesných žádostí. Toto vedení musí být ale vždy v souladu s Božím Slovem.
