1 Kor 12:1-11 O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli. Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili. Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Pánu Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém. Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch, a rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán, a rozdílné jsou moci, ale tentýž Bůh, jenžto působí všecko ve všech. Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku. Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podle téhož Ducha, jinému víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu, někomu divů činění, jinému proroctví, jinému rozeznání duchů, jinému rozličnost jazyků, jinému vykládání jazyků. Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí.
Duchovní stav a dary nejsou náhradou za kvalifikaci a profesionalitu. Pravda je, že s názory, že sám duchovní stav, duchovní projevy či postavení nahradí či dokonce předčí odbornost, se lze v letničně charismatických kruzích setkat. To vede k představám, že sama duchovní způsobilost je například v zaměstnání důležitější než odbornost a kvalifikace. V tomto omylu žijící křesťané tvrdí, že například vedoucí pracovník v jejich zaměstnání není oprávněn vykonávat svou funkci, protože žije (jako nevěřící) ve hříchu, ačkoli je na svém místě schopným odborníkem. Toto tvrzení nenachází v Písmu žádnou oporu.
Tam, kde se v zaměstnání či podnikání místo odbornosti používá tento takzvaně duchovní přístup, dochází často k pracovnímu krachu. Je dobré se modlit i za práci, zaměstnání, podnikání, ale to vůbec není náhrada za dobrou práci, přemýšlení, profesionalitu, odbornost. Mnoho potíží vzniklo třeba tam, kde podnikatelé-křesťané zaměstnali raději méně odborně způsobilé věřící, než skutečně zdatné nevěřící.
Podobně to platí i v církvi. Některé církve se snaží "zprofesionalizovat" tím, že práci v nich vykonávají placení zaměstnanci z vlastních řad. Ovšem bez ohledu na to, zda jsou k tomu skutečně disponováni - nejen duchovně, ale i svou profesionalitou v dané oblasti. Takové církve pak fungují poněkud kulhavě.
I v jinak zdravých církvích se u některých jejich členů objevuje přehnaně duchovní přístup k práci a službě. Modlí se za "duchovní vedení" ve věcech, ve kterých stačí použít pouze zdravý rozum. Přebíhají od jedné služby ke druhé, podle toho, jak je Pán takzvaně "vede". Chyba je i v tom, že řada činností v církvi je vnímána jako služba s velkým "S", ačkoli jejich provádění vyžaduje především cílený pracovní výkon a nikoli duchovní vedení. Není přece potřeba modlit se za to, zda dnes budeš rovnat židle v sále či nikoliv. Jestliže jsi ten, kdo to dělá, tak to udělej bez "Božího vedení".
Pakliže se služba a práce v církvi bude ubírat tím směrem, že ji křesťané budou vykonávat skutečně profesionálně, zodpovědně, s jasným vědomím proč a jak ji mají dělat, s vědomím toho, že to je skutečně to, co mají dělat, bude církev v tom nejlepším slova smyslu profesionální a ve všech směrech poroste. Profesionalita v církvi znamená vykonávat precizně, zodpovědně, ne nábožensky předuchovněle svou službu či lépe řečeno svou práci v církvi, potažmo zrovna tak se chovat i ve své "civilní" profesi. A pokud to v zaměstnání už takto děláš, přenes tento dobrý způsob přístupu k práci i do církve.
