Iz 53:3-5 Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili. 4 Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. 5 On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.
2Pt 1:3 Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí.
Kol 2:9 Nebo v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně.
1Kor 1:5 Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni, v každém slovu i v každém poznání.
5M 28.kapitola - celá
V Ježíši Kristu je obsaženo všechno dobré. Kromě jiného i to, že na sebe vzal nemoci a Jeho ranami je nám způsobeno lékařství. Apoštol Petr říká: Je nám dáno uzdravení, zdraví. Je to skutečnost, konstatování. Jsou různé prostředky či způsoby či cesty, jak se k nám může toto uzdravení získat, a není zas tak těžké je nalézt. Tvoje modlitby, modlitby starších, večeře Páně.
Nelze se však dívat izolovaně pouze na uzdravení samotné. V první řadě - Boží slovo říká: v Něm je vše. Co je myšleno slovem vše? Neboli co je od Něho a co od Něho není? Každý řekne, že v Něm je odpuštění hříchů. Ne každý ale řekne, že v Něm je uzdravení. Někdo dokonce řekne, že Něm je naopak to, že je dobré být chudý pro evangelium. Nebo být pro evangelium nemocný. Nic takového ale v Božím slově není.
Ve dvacáté osmé kapitole páté knihy Mojžíšovy se píše velmi konkrétně, co je to dobré, čím nás Bůh chce zahrnout. Když ovšem budeme chodit v poslušnosti s ním. Budeme zdraví, zahrnuti úspěchem v osobním životě i v práci. O chudobě nebo nemocech se zde nepíše. Velmi jasně jsou však nemoci uvedeny ve druhé části této kapitoly mezi zlými věcmi, které člověka čekají, pokud v poslušnosti chodit nebude. Mor, souchotiny, zimnice, vředy, svrab, pominutí smyslů, slepota. Oženíš se, ale někdo jiný bude spát s tvou ženou. Budeš mít děti, ale místo radosti ti přinesou žal. Chudoba. Tvoje úroda bude žalostná. A když bude dobrá, tak někdo jiný ti ji sebere. Zdraví a blahobyt mezi těmito zlořečenství neobjevují.
Je tedy jasné, co je dobré a co je zlé. Ono slovo vše tedy zahrnuje všechny dobré věci, které Bůh vypočítává například v uvedené dvacáté osmé kapitole páté knihy Mojžíšovy. Tedy i zdraví.
To vše se vztahuje na jednotlivce, též ale na společnost jako celek. Jsou oblasti světa, kde je méně nemocí, méně bídy. I chudí jsou tam mnohem bohatší než chudí někde jinde. Neohrožuje je cholera či mor. A naopak - jsou části světa, kde chudých je většina a umírají na choleru, A.I.D.S. nebo hlady. Je to proto, že tam, kde má evangelium silnou pozici, je dobře. Čím silnější, tím lépe tam je. Kde evangelium nevládne vůbec nebo skoro vůbec, tam vládne prokletí. Proto je tam zle.
Tam, kde evangelium někdy vládlo, z toho lidé těží i po desítkách a stovkách let. Navzdory tomu, že je dost těch, kteří evangelium vyprazdňují, ačkoli poznali Ježíšovo spasení, Jeho oběť a její skutečný smysl. Kážou nemoc jako požehnání, oddávají se okultismu a modlářství nebo aspoň s modláři sdílí stůl. Takoví lidé jsou zlořečení a toto zlořečení rozšíří i na celou společnost kolem sebe. I když zatím se zlořečení podle dvacáté osmé kapitoly páté knihy Mojžíšovy povětšině nedostavilo. Zlo, které se v současné společnosti děje, je spíše důsledkem toho, že jí vládne ďábel než toho, že by ji Bůh už soudil.
Je třeba mít naprosto jasno v tom, co je dobré a co zlé. Nazývejme dobré věci dobrými a zlé věci zlými. Zejména modloslužba a okultismus patří mezi ty nejohavnější věci. Ještě horší je však otevřenost Božích dětí k nim. Tato otevřenost má nutně za následek úpadek, chudobu, nemoci, deprese, sebevraždy, závislosti. Je třeba se odříci všeho, co Bůh prohlašuje za hřích či ohavnost. Pak lze osobně poznat, že dobré se snoubí s dobrým - radost, pokoj, zdraví, prosperita, to vše jde ruku v ruce. O to usilujme.
