Ž 23 Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. 2 Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. 3 Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. 4 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. 5 Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá. 6 Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.
J 10:14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
Je jisté, že Bůh, resp. Ježíš Kristus, je takový, jak píše David ve třiadvacátém žalmu. Je jisté, že Ježíš Kristus je dobrý pastýř, který své ovce vede na dobrou pastvu a zaručuje život v hojnosti. Je jisté, že On je tím, kdo chrání své ovce před zlým tak, že se ony nemusejí bát. Je jisté, že On pro své ovce přichystal věčný pobyt ve svém domě. Jasné vědomí o tom, že právě takhle se věci mají, je pro život velmi důležité, nesmí však vést k nesprávným závěrům.
Boží slovo totiž popisuje řadu "návodů", jak tyto dobré věci od Pána uchopit. Například princip zasívání a sklizně ukazuje, že dávání Bohu je zároveň setbou, která přináší úrodu a sklizeň (tedy dobrou pastvu - například finanční požehnání). Jestliže podle něj v životě jednáme, je to velmi správné a skutečně se projevuje jeho efekt. Znamená to ale snad, že budeme žít tím lepší život s Bohem , čím lépe si osvojíme mechanismus tohoto, případně dalších principů? Nikoli! Začneme-li uvažovat pouze "technologicky": "Bože, udělal jsem vše, co říkáš, že je třeba k získání sklizně udělat, dej mi tedy úrodu!", skutečný vztah s Bohem se pozvolna (ovšem neodkladně) vytratí. Bůh totiž dává proto, jelikož je takový, protože chce dávat - nikoli proto, že my jsme si osvojili metodiku, jak Jej přimět k otevření "pokladny". Každý dobrý pastýř vede na dobrou pastvu celé stádo, nikoli jen ty jedince, kteří celou cestu pastýře navigují. To, že Boží principy v něčím životě dobře fungují ještě neznamená, že dotyčný má dobrý vztah s Bohem. Boží principy fungují proto, že Bůh je tak ustanovil, ne proto, že je někdo precizně aplikuje.
Bůh skutečně zaslibuje plný stůl, ale ne proto, že se naučíme, jak na tento stůl dosáhnout, ale proto, že s Ním chodíme, proto, že nás má rád. On ví dokonale, co ve svém slově zaslíbil, nemusíme mu to ani připomínat, ani to z něj "mámit". Dožadovat se na Bohu plnění Jeho zaslíbení je dokonce velmi troufalé a svědčí to o nepoddajném smýšlení. Prosit je dobré a správné (Luk 11:5), ale vymáhání není na místě. Stačí Mu věřit. On totiž dává víc, než o kolik Jej člověk prosí.
Uvedený (ale nejen ten) nesprávný postoj mnohdy vyplývá z nesprávného chápání, kdo je kdo a co komu patří. Jestliže vnímáme, že všechno, co máme (peníze, auto, dům, manžel-manželka, děti, dokonce i vlastní tělo) patří Bohu, máme k tomu zcela jiný postoj, než v případě, že to považujeme za svrchovaně své. Jestliže žijeme v postoji, že je to naše, pak Boha potřebujeme spíš jako sluhu: "Bože dej, pomoz, udělej!" Jsme pak jako hosté, kterým hostitel řekne: chovejte se u mě jako doma. Jestliže však tuto pohostinnost budeme mylně považovat za předání bytu do vlastnictví, majitel nás brzy tvrdě (a velmi správně) uvede do patřičných mezí. Bůh je Oním majitelem a my hosty s právem svobodně užívat všech požitků, které z užívání bytu a jeho zařízení plynou. Zároveň ale i se zodpovědností, v jakém stavu byt předáme, až jej budeme Pánu vracet.
Ježíš Kristus je dobrý pastýř. Kdo se jím nechá skutečně vést, může si být zcela jistý, že se mu dostane dobré pastvy. Nemusí všechna zaslíbení přijít do jeho života najednou, někdy to vyžaduje také trpělivost. Důležité je mít pastýře stále na dohled, držet se ve stádu a nebýt jako hloupá ovce, která se vydá hledat pastvu sama, bez pastýře, a ztratí se. Je nezbytné znát pastýřův hlas a rozeznávat jej od svého vlastního hlasu (abychom nevydávali svoje touhy nebo představy za Boží vedení) a od hlasu démonů, protože pokud to nerozeznáme, hrozí riziko, že se vydáme za špatným pastýřem - ďáblem.
Je nezbytné znát Boží Slovo, je velmi dobré z něj znát i principy, podle kterých stvoření "funguje". Znalost a uplatnění těchto principů v životě však pro dobrý život nestačí. To hlavní, o co jde, je jít s dobrým pastýřem, důvěřovat mu, že nás zavede na místa hojnosti nejen proto, že to slíbil, ale protože je jeho přirozenost chtít pro své ovce to nejlepší, a už vůbec ne proto, že mu budeme Jeho zaslíbení pořád připomínat a vymáhat je.
