Kol 3:22-4:1 Služebníci poslušni buďte ve všem pánů svých tělesných, ne na oko toliko sloužíce, jako ti, jenž se usilují lidem líbiti, ale v sprostnosti srdce, bojíce se Boha. A všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jakožto Pánu, a ne lidem, vědouce, že ode Pána vzíti máte odplatu věčného dědictví; nebo Pánu Kristu sloužíte. Kdož by pak nepravost páchal, odměnu své nepravosti vezme. A neníť přijímání osob u Boha. Páni spravedlivě a slušně s služebníky svými nakládejte, vědouce, že i vy Pána máte v nebesích.
O čem toto (a obdobně také Ef 6:5-9) pro dnešní dobu hovoří? Častou odpovědí je, že tato místa mluví o pracovních vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Na to je třeba říci, že tomu tak není a že takovéto chápání je překážkou pro prosperitu, kterou Bůh pro člověka zamýšlí.
Písmo zde hovoří o vztahu mezi pánem a služebníkem. To je zcela jiný vztah než mezi dvěma svobodnými lidmi. Služebník, neboli ve skutečnosti otrok, je majetkem svého pána. Mezi ním a pánem nemůže být rovnoprávný vztah. Ovšem vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nejsou vztahem dvou nerovnoprávných osob!
Boží Slovo nám ukazuje 3 roviny, kde může existovat vztah pán - služebník (otrok):
Ve všech třech případech můžeme také vidět obdobné cesty, jak k tomuto vztahu dochází.
1. Vztah Bůh - člověk
Zde skutečně tento vztah existuje a Bůh to ve svém Slově jasně říká. Ježíš Kristus nás vykoupil a my mu náležíme. Vykoupil nás ze hříchu, neboť jsme sami sebe vykoupit nemohli. Ovšem nejsme jen služebníky, ale On nám dal právo a postavení synů.
2. Vztah hřích - člověk
Pokud člověk nepatří Bohu, pak patří hříchu. Jako otrok. Bůh nám jasně ukazuje, že žádná neutrální zóna neexistuje. Otroky hříchu nejsme jen proto, že jsme se dopustili hříchu, ale proto, že jsme se jako otroci hříchu narodili. Je třeba si uvědomit, že potomek otroka se automaticky stal rovněž otrokem a majetkem svého pána! A protože my jsme potomky Adama, prvního člověka, který zhřešil, proto jsme se již jako otroci hříchu narodili. Z tohoto stavu nejsme sami s to se dostat, potřebujeme, aby nám byla svoboda darována (což nepřichází do úvahy), nebo abychom byli vykoupeni. A právě toto vykoupení Ježíš Kristus nabízí.
3. Vztah člověk - člověk
V tomto vyučování je toto hlavním tématem.
Pokud jde o vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, je zcela chybné místa Písma týkající se vztahu pána a služebníka na tento poměr aplikovat. Samozřejmě i zde platí Boží pravidla, ovšem nikoliv pravidla určená na vztah mezi pánem a jeho otrokem!
Jsme svobodnými lidmi a díky Bohu nežijeme ve společnosti pánů a otroků či poddaných. To neznamená, že bychom měli všichni stejné postavení, stejnou moc, stejný majetek, ale jako lidé jsme rovnoprávní.
Nelze dosáhnout prosperity, pokud člověk žije v otroctví. Otrok je odkázán na zaopatření pána a to samo o sobě je něco zcela jiného než prosperita. Zaměstnanec nedostává zaopatření, ale plat za svoji práci. Naopak zaměstnavatel není podle Božího Slova povinen o zaměstnance pečovat, má dodržovat sjednané podmínky a má platit za jeho práci. Ovšem mnoho lidí chápe zaměstnání jako zaopatření a řada zaměstnavatelů očekává takové postoje, které dalece přesahují rámec řádně odvedené práce.
Zaměstnanec není majetkem firmy. Poskytuje svoji práci a schopnosti firmě, ale dělá to pro svůj zájem, ne pro zájem firmy. Stejně tak firma platí za práci, proto že se jí vyplatí tuto práci kupovat. Pokud tento vztah přestane být oboustranně výhodný, pak (nebrání-li tomu smlouva), se svobodní lidé svobodně rozejdou a své schopnosti nabízí či kupují jinde.
Je třeba pochopit, že takto svobodné a zodpovědné jednání je jak pro jednotlivce, tak pro společnost, nakonec největším přínosem. Nejedná se jen o prosperitu v úzkém smyslu (finanční prosperita), ale o celkovou prosperitu svobodného člověka.
