Boží láska

Mikuláš Török, 21.10.2007

1 Janova 4:8 – 5:3 Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest. 9 V tomť zjevena jest láska Boží k nám, že Syna svého toho jednorozeného poslal Bůh na svět, abychom živi byli skrze něho. 10 V tomť jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on miloval nás, a poslal Syna svého obět slitování za hříchy naše. 11 Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati. 12 Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-liť jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás. 13 Po tomtoť poznáváme, že v něm přebýváme, a on v nás, že z Ducha svého dal nám. 14 A myť jsme viděli, a svědčíme, že Otec poslal Syna svého spasitele světa. 15 Kdož by koli vyznával, že Ježíš jest Syn Boží, Bůh v něm přebývá, a on v Bohu. 16 A myť jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm. 17 V tomtoť jest k dokonání svému přišla láska Boží s námi, abychom bezpečné doufání měli v den soudný, kdyžto, jakýž jest on, takovíž i my jsme na tomto světě. 18 Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má, kdož se pak bojí, není dokonalý v lásce. 19 My milujeme jej, nebo on prve miloval nás. 20 Řekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého nenáviděl by, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati? 21 A totoť přikázání máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého. 5:1 Každý, kdož věří, že Ježíš jest Kristus, z Boha se narodil; a každý, kdož miluje toho, kterýž zplodil, milujeť i toho, kterýž zplozen jest z něho. 2 Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme a přikázání jeho ostříháme. 3 Nebo toť jest láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázání jeho nejsou těžká. 1. Janova 4:16 A myť jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm.
Jakub 1:17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
Jan 14:15 Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.

Ezechiel 18:23-32 Zdaliž jakou líbost mám, když umírá bezbožný? dí Panovník Hospodin. Zdali ne raději když se odvrací od cest svých, aby živ byl? 24 Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, čině podlé všech ohavností, kteréž činí bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho, kteréž činil, nebude pamatováno. Pro přestoupení své, jehož se dopouštěl, a pro hřích svůj, kterýž páchal, pro tyť věci umře. 25 Že pak říkáte: Není pravá cesta Páně, poslyštež nyní, ó dome Izraelský: Zdali má cesta není pravá? Zdali nejsou cesty vaše nepravé? 26 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a čině nepravost, v tom by umřel, pro nepravost svou, kterouž činil, umře. 27 A když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, kterouž činil, a činil by soud a spravedlnost, tenť duši svou zachová při životu. 28 Nebo prohlédl, a odvrátil, se ode všech přestoupení svých, jichž se dopouštěl; jistě žeť živ bude a neumře. 29 A však vždy říká dům Izraelský: Není pravá cesta Páně. Zdali mé cesty nepravé jsou, ó dome Izraelský? Zdaliž nejsou cesty vaše nepravé? 30 A protož každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský, dí Panovník Hospodin. Navraťtež se a odvraťte ode všech přestoupení svých, aby vám nebyla k úrazu nepravost. 31 Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli, a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež mřete, ó dome Izraelský? 32 Však nemám líbosti v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník Hospodin. Obraťte se tedy, a živi buďte.

Boží láska je ústředním tématem Bible. Velice úzce souvisejícím tématem je také naše láska k Bohu. Boží Slovo mluví o lásce tak, že ta v dokonalosti existuje u Boha, Bůh je láska (1Jan 4:16). Někdy můžeme slyšet o Boží lásce jako o něčem zcela jiném, než je „lidská láska“. Ve skutečnosti ale jde jen o různé (a často deformované) chápání lásky jako takové. Je to podobné jako u dalších pojmů (dobro, hřích a podobně). Podle čeho poznáme, jestli (nebo nakolik) jsme s Boží láskou ztotožněni? Bůh je láska a tedy vše, co kdy řekl či vykonal, bylo z lásky. Když tedy čteme Boží Slovo, a čteme o tom, co Bůh udělal či nařídil, pak jsou to stále slova a činy milujícího Boha. Vše konal a koná v lásce. Pokud to vnímáme takto, pak jsme k poznání Jeho lásky blíže. Pokud se nám jeho jednání zdá zlé, kruté, nemilosrdné nebo dokonce nenávistné či nespravedlivé, pak ani Boha nevidíme jako opravdu milujícího. A rozhodně nelze tento rozpor řešit tak, jako by tu existovali Bohové dva: Bůh Staré Smlouvy jakožto ten přísný a zlý, a Bůh Nové Smlouvy, jakožto Bůh milosrdný. On o sobě říká, že se nemění, že je stále tentýž (Jak 1:17), takže takovéto „vysvětlení“ jen ukazuje na ještě hlubší neznalost Boha. Čím se dále projevuje naše láska k Bohu a naše víra v to, že Bůh nás miluje? Pokud někdo jako první poznávací znamení uvede, že posloucháme Jeho přikázání (Jan 14:15), pak se plete. To jistě patří mezi známky toho, že Boha milujeme, ale nikoliv na prvním místě. Boha totiž může někdo poslouchat i ze strachu z Jeho hněvu, ze strachu ze zatracení, a nikoliv z lásky. Odpověď nacházíme v první Janově epištole (1Jan 4:8 – 5:3): Jan nejprve mluví o tom, že Boha známe, poznáváme. To je víc než pouhé rozumové, intelektuální poznání něčeho o Bohu. Znamená to, že Jej chceme poznávat a že se také chceme dát poznat od Něho. Nic před Ním netajíme, neskrýváme (vždyť víme, že nás miluje a tedy to nemá smysl). Důležitým znakem je například to, jak rychle k Bohu přijdeme když zhřešíme. Pokud s pokáním váháme, pak buďto Boha nemilujeme, nebo se Jej bojíme (nevěříme zcela v Jeho lásku). Když tu Jan mluví o tom, že v lásce není bázeň, pak mluví o tom, že nemáme strach z Boha, nebojíme se, že by nám ublížil, byl na nás zlý. (Boží Slovo tedy alespoň zde neříká, že křesťan se ničeho nebojí). Dále mluví Jan o tom, že věříme v Jeho Syna. Chápeme, že bez Jeho vykoupení bychom neměli naději. On se za nás vydal, miloval nás dříve než my Jeho a proto mu můžeme naprosto důvěřovat. Jako další projev naší důvěry v Boží lásku zmiňuje Jan to, že milujeme své bratry. Je to pochopitelné. Abychom mohli skutečně někoho milovat, pak musíme sami mít jistotu, že jsme milováni. Tedy naše víra v Boží lásku umožňuje, abychom milovali bratry a dále i naše bližní. Jak bychom je mohli milovat, pokud bychom sami nevěřili, že nás Bůh miluje? A jak bychom pak mohli milovat své nepřátele, jak to po nás Ježíš chce? (Ačkoli nepřítele nemilujeme stejně jako bratra a nemůžeme s ním mít totéž obecenství. Znamená to spíš hledání jeho dobrého a ochota mu kdykoli odpustit, nezatvrdit se vůči němu, nikoliv přátelské obecenství.) Teprve nakonec mluví Jan o tom, že pokud Boha milujeme, pak plníme Jeho přikázání (1Jan 5:2-3). To není novinka Nové Smlouvy, ale platilo to i ve Staré Smlouvě. I tehdy vyjadřovala Boží přikázání Jeho lásku. Bůh nedal svá přikázání proto, aby lidé zemřeli, ale aby žili a pochopili, že Ho potřebují (Ez 18:23-32).


Úvodní strana Kdo jsme Vyznání víry Kázání a vyučování Z křesťanské tradice Články Nového Života Vyjádření a komentáře Svědectví Dobročinnost Program shromáždění Kontakty	Boží láska Mikuláš Török, 21.10.2007 1 Janova 4:8 – 5:3 Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest. 9 V tomť zjevena jest láska Boží k nám, že Syna svého toho jednorozeného poslal Bůh na svět, abychom živi byli skrze něho. 10 V tomť jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on miloval nás, a poslal Syna svého obět slitování za hříchy naše. 11 Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati. 12 Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-liť jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás. 13 Po tomtoť poznáváme, že v něm přebýváme, a on v nás, že z Ducha svého dal nám. 14 A myť jsme viděli, a svědčíme, že Otec poslal Syna svého spasitele světa. 15 Kdož by koli vyznával, že Ježíš jest Syn Boží, Bůh v něm přebývá, a on v Bohu. 16 A myť jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm. 17 V tomtoť jest k dokonání svému přišla láska Boží s námi, abychom bezpečné doufání měli v den soudný, kdyžto, jakýž jest on, takovíž i my jsme na tomto světě. 18 Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má, kdož se pak bojí, není dokonalý v lásce. 19 My milujeme jej, nebo on prve miloval nás. 20 Řekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého nenáviděl by, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati? 21 A totoť přikázání máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého. 5:1 Každý, kdož věří, že Ježíš jest Kristus, z Boha se narodil; a každý, kdož miluje toho, kterýž zplodil, milujeť i toho, kterýž zplozen jest z něho. 2 Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme a přikázání jeho ostříháme. 3 Nebo toť jest láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázání jeho nejsou těžká. 1. Janova 4:16 A myť jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm. Jakub 1:17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění. Jan 14:15 Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte. Ezechiel 18:23-32 Zdaliž jakou líbost mám, když umírá bezbožný? dí Panovník Hospodin. Zdali ne raději když se odvrací od cest svých, aby živ byl? 24 Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, čině podlé všech ohavností, kteréž činí bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho, kteréž činil, nebude pamatováno. Pro přestoupení své, jehož se dopouštěl, a pro hřích svůj, kterýž páchal, pro tyť věci umře. 25 Že pak říkáte: Není pravá cesta Páně, poslyštež nyní, ó dome Izraelský: Zdali má cesta není pravá? Zdali nejsou cesty vaše nepravé? 26 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a čině nepravost, v tom by umřel, pro nepravost svou, kterouž činil, umře. 27 A když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, kterouž činil, a činil by soud a spravedlnost, tenť duši svou zachová při životu. 28 Nebo prohlédl, a odvrátil, se ode všech přestoupení svých, jichž se dopouštěl; jistě žeť živ bude a neumře. 29 A však vždy říká dům Izraelský: Není pravá cesta Páně. Zdali mé cesty nepravé jsou, ó dome Izraelský? Zdaliž nejsou cesty vaše nepravé? 30 A protož každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský, dí Panovník Hospodin. Navraťtež se a odvraťte ode všech přestoupení svých, aby vám nebyla k úrazu nepravost. 31 Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli, a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež mřete, ó dome Izraelský? 32 Však nemám líbosti v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník Hospodin. Obraťte se tedy, a živi buďte. Boží láska je ústředním tématem Bible. Velice úzce souvisejícím tématem je také naše láska k Bohu. Boží Slovo mluví o lásce tak, že ta v dokonalosti existuje u Boha, Bůh je láska (1Jan 4:16). Někdy můžeme slyšet o Boží lásce jako o něčem zcela jiném, než je „lidská láska“. Ve skutečnosti ale jde jen o různé (a často deformované) chápání lásky jako takové. Je to podobné jako u dalších pojmů (dobro, hřích a podobně). Podle čeho poznáme, jestli (nebo nakolik) jsme s Boží láskou ztotožněni? Bůh je láska a tedy vše, co kdy řekl či vykonal, bylo z lásky. Když tedy čteme Boží Slovo, a čteme o tom, co Bůh udělal či nařídil, pak jsou to stále slova a činy milujícího Boha. Vše konal a koná v lásce. Pokud to vnímáme takto, pak jsme k poznání Jeho lásky blíže. Pokud se nám jeho jednání zdá zlé, kruté, nemilosrdné nebo dokonce nenávistné či nespravedlivé, pak ani Boha nevidíme jako opravdu milujícího. A rozhodně nelze tento rozpor řešit tak, jako by tu existovali Bohové dva: Bůh Staré Smlouvy jakožto ten přísný a zlý, a Bůh Nové Smlouvy, jakožto Bůh milosrdný. On o sobě říká, že se nemění, že je stále tentýž (Jak 1:17), takže takovéto „vysvětlení“ jen ukazuje na ještě hlubší neznalost Boha. Čím se dále projevuje naše láska k Bohu a naše víra v to, že Bůh nás miluje? Pokud někdo jako první poznávací znamení uvede, že posloucháme Jeho přikázání (Jan 14:15), pak se plete. To jistě patří mezi známky toho, že Boha milujeme, ale nikoliv na prvním místě. Boha totiž může někdo poslouchat i ze strachu z Jeho hněvu, ze strachu ze zatracení, a nikoliv z lásky. Odpověď nacházíme v první Janově epištole (1Jan 4:8 – 5:3): Jan nejprve mluví o tom, že Boha známe, poznáváme. To je víc než pouhé rozumové, intelektuální poznání něčeho o Bohu. Znamená to, že Jej chceme poznávat a že se také chceme dát poznat od Něho. Nic před Ním netajíme, neskrýváme (vždyť víme, že nás miluje a tedy to nemá smysl). Důležitým znakem je například to, jak rychle k Bohu přijdeme když zhřešíme. Pokud s pokáním váháme, pak buďto Boha nemilujeme, nebo se Jej bojíme (nevěříme zcela v Jeho lásku). Když tu Jan mluví o tom, že v lásce není bázeň, pak mluví o tom, že nemáme strach z Boha, nebojíme se, že by nám ublížil, byl na nás zlý. (Boží Slovo tedy alespoň zde neříká, že křesťan se ničeho nebojí). Dále mluví Jan o tom, že věříme v Jeho Syna. Chápeme, že bez Jeho vykoupení bychom neměli naději. On se za nás vydal, miloval nás dříve než my Jeho a proto mu můžeme naprosto důvěřovat. Jako další projev naší důvěry v Boží lásku zmiňuje Jan to, že milujeme své bratry. Je to pochopitelné. Abychom mohli skutečně někoho milovat, pak musíme sami mít jistotu, že jsme milováni. Tedy naše víra v Boží lásku umožňuje, abychom milovali bratry a dále i naše bližní. Jak bychom je mohli milovat, pokud bychom sami nevěřili, že nás Bůh miluje? A jak bychom pak mohli milovat své nepřátele, jak to po nás Ježíš chce? (Ačkoli nepřítele nemilujeme stejně jako bratra a nemůžeme s ním mít totéž obecenství. Znamená to spíš hledání jeho dobrého a ochota mu kdykoli odpustit, nezatvrdit se vůči němu, nikoliv přátelské obecenství.) Teprve nakonec mluví Jan o tom, že pokud Boha milujeme, pak plníme Jeho přikázání (1Jan 5:2-3). To není novinka Nové Smlouvy, ale platilo to i ve Staré Smlouvě. I tehdy vyjadřovala Boží přikázání Jeho lásku. Bůh nedal svá přikázání proto, aby lidé zemřeli, ale aby žili a pochopili, že Ho potřebují (Ez 18:23-32). Zasílání bulletinu informující o aktuálním dění na webu Církve Nový Život Pokud si přejete, aby na Vaši e-mailovou adresu byl jednou měsíčně zasílán Bulletin Církve Nový Život s aktuálními články, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do pole níže. Vyplněním adresy poskytujete Církvi Nový Život souhlas se zasíláním pravidelných e-mailových sdělení na níže uvedenou adresu. Zasílání můžete kdykoli zrušit. Vaše e-mailová adresa:	Zasílání aktuálních informací Pokud chcete, aby na Vaši adresu byly pravidelně zasílány novinky, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do následujícího pole. Zasílání můžete kdykoli zrušit. Vaše e-mailová adresa: Bible kralická online
	© Církev Nový Život, všechna práva vyhrazena. Všechny publikované materiály jsou chráněné autorským právem a jejich vnější užití je možné jen s písemným svolením autora.