2Korintským 3:13-18 Ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby synové izraelští nehleděli k cíli té věci pomíjející. 14 Pročež otupeni jsou jejich smysly. Nebo až dodnes zůstává ta zástěra při čtení Starého Zákona neodkrytá; neboť se odkrývá skrze Krista. 15 Proto až dodnes, když bývá čten Mojžíš, je zástěra položená na jejich srdci. 16 Kdokoli by se však obrátil k Pánu, odňata bude ta zástěra. 17 Neboť Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam je i svoboda. 18 My pak všichni, spatřujíce s odkrytou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, v týž obraz proměňováni býváme od slávy k slávě, jakožto od Ducha Páně. 2Korintským 4:3-4 Pokud je naše evangelium zakryté, je zakryté před těmi, kteří hynou. 4 V nichž, totiž v nevěřících, Pán tohoto světa oslepil mysli, aby jim nezasvítilo světlo evangelia slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.
Lidem – nevěřícím a v některých případech i věřícím – připadají některá tvrzení v Bibli rozporná a protikladná. Ještě lépe to lze popsat tak, že jednotlivým prohlášením Písma rozumí, ale v jejich vzájemné souvislosti vidí rozpor. Pak kladou otázky, na které se dá jen těžko odpovědět: Když Bůh stvořil tak dokonalý svět, jak vůbec mohl být člověk sveden a padnout do hříchu? Nebo: Je‑li Bůh vševědoucí, ví přesně, co kdykoli v budoucnu udělám? Pokud ne, je opravdu ještě vševědoucí? Ale pokud ano, kde je moje svoboda? A proč se pak Bůh hněvá, když to udělám, nebo proč tomu nezabrání? Není snad všemohoucí?
Jak nám dosvědčuje Bůh sám, Jeho Slovo je naprosto pravdivé a není v něm žádný protiklad. Proto věříme jednotlivým biblickým prohlášením, i když si některá nedokážeme spojit dohromady. V čem je tedy problém? Není to projev nevíry, klást takové otázky? A nejsme jen slepými následovníky jakýchsi demagogií?
Ve 2Kor 3:13-18 píše apoštol Pavel, že mysl Izraelců byla otupená, znecitlivělá, proto některým věcem neporozuměli. Ačkoli měli k dispozici všechny informace a Mesiáš chodil mezi nimi, nejen že ho nepoznali, ale dokonce ho zabili a jeho následovníky prokleli. Pavel se pak ještě šířeji vyjadřuje ve 2Kor 4:3-4, kde mluví i o ostatních lidech. Pán tohoto světa – ďábel – oslepil jejich mysl, aby neporozuměli Božím pravdám a neuvěřili v Ježíše Krista. K tomuto otupení, zatemnění rozumu došlo jak na duchovní rovině, tak i na rovině viditelného světa.
Před pádem člověka do hříchu byla situace naprosto odlišná. Adam byl stvořen se zcela „nabroušenou“ myslí, dnes bychom ho označili za mimořádně všestranně nadaného génia. Až později se mysl člověka začala zatemňovat hříchem, a to natolik, že dnes to lidé berou jako zcela normální (například některé věci považujeme celkem samozřejmě za nedostatek nadání, talentu). Odpovědi na různé rozporné otázky existují, ale naše porušená mysl není schopná je vstřebat. Na výše citovaných místech se píše, že když se člověk obrátí k Bohu, dojde k obnovení jeho mysli. Zde není v první řadě míněno nabytí ztraceného talentu, ale především získání nové schopnosti – života s Bohem.
Dochází při ní ke změnám např. v oblasti naší morálky a díky odstranění hříchu už mysl není tolik otupována. Jsme pak s to stále lépe chápat Boží pravdy. Ve 2. Korintským 3:17 je řeč o svobodě. To neznamená, že si můžeme dělat, co chceme. Mluví se tu právě o tomto osvobození srdce od otupělosti. Je třeba dívat se do zrcadla Božího Slova a neustále konfrontovat věci kolem sebe s tím obrazem, který nám Bůh předkládá. Tím lépe pak věcem rozumíme a dokážeme si dát různá biblická prohlášení do souvislosti.
V 1. Korintským 2:9-11 je napsáno, že věci člověka nezná nikdo lépe, než ten člověk samotný. Stejně tak ani Boží věci nezná nikdo, jedině Boží Duch. Boží věci pocházejí natolik z jiného světa, že je ani chápat nemůžeme, protože uvažujeme na rovině lidské mysli. Proto dlouhé bádání nad nesrozumitelnými místy Písma vede obvykle k bludným učením. Vždyť jak může člověk chtít rozumět Božím věcem, když nerozumí ani sám sobě? Jak může vědět, co Bůh chce, když neví, co chce on sám? Když se člověk nevyzná v sobě, je v podstatě rouháním říct, že rozumí Božím věcem. To tedy znamená, že otázky budou existovat a na mnohé z nich nebudeme schopni najít odpověď. Můžeme ale s jistotou říct, že si biblická prohlášení neodporují.
Vraťme se k původní otázce Boží vševědoucnosti a lidské svobody. Ví tedy Bůh dopředu, co uděláme? Na jednu stranu nás jako náš stvořitel dobře zná, takže může dopředu odhadnout, jak se zachováme. Ale kdyby opravdu znal do nejmenšího detailu celou naši budoucnost, mohli bychom ještě říci, že jsem svobodní? Bůh nás ovšem ujišťuje o tom, že nás jako svobodné stvořil. Když nás stvořil jako svobodné, tak se vzdal možnosti o nás, o našich činech, jednání, vědět dopředu úplně vše. Tím ale Jeho vševědoucnost naprosto není zpochybněna – spíše vezměme na vědomí, že naše chápání pojmů všemohoucnosti a vševědoucnosti je omezené a neodpovídající skutečnosti. Tato naše nedostatečnost ale má i pozitivní stránku – udržuje nás v pokoře, zajišťuje to, aby nás naše „vševědoucnost“ nenadýmala.
Cílem tohoto sdělení není podat danou problematiku vyčerpávajícím způsobem. V případě zájmu o hlubší studium je možno poslechnout si audio kazetu nebo CD, je-li k tématu k dispozici. Koupit si je můžete v našem internetovém obchodě nebo během nedělních shromáždění.
