Zákon napsaný v srdci
Mikuláš Török, 10.2.2008
Židům 8:10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
Mat 5:20-22 Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského. 21 Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu. 22 Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu státi.
Marek 12:28-34 Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků ... otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech. 29 A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. 30 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání. 31 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není. 32 I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho; 33 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti. 34 A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati.
Židům 10:10-18 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. ... 12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží ...14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají. ... 16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, 17 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. 18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
Židům 10:26-29 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy, 27 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. 28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá. 29 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
Gal 3:19-20 Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka. 20 Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest.
Římanům 3:23-28 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. 24 Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši ... 27 Kdež jest tedy chlouba tvá? Vyprázdněna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry. 28 Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků Zákona.
Římanům 4:4-5 Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu. 5 Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost
Římanům 6:1-5 Což tedy díme? Snad zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? 2 Nikoli. Kteříž jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm? 3 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? 4 Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili. 5 Nebo poněvadž jsme v něj vštípeni připodobněním smrti jeho, tedy i vzkříšením jemu připodobněni budeme
Římanům 6:7 Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu.
Římanům 7:24-25 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? 25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
(kralický překlad)
V Novém zákoně je napsáno, že Bůh vloží své zákony do naší mysli a napíše je do našeho srdce (Žd 8:10). Jaké zákony má Bůh na mysli? Mojžíšův zákon? A pokud ano, tak kde je milost?
Ježíš říká, že pokud nebude naše spravedlnost větší než spravedlnost farizeů a učitelů zákona, tak nevejdeme do Božího království. A ukazuje to na přikázání: „Nezabiješ". Kdyby mu šlo jen o to, abychom toto přikázání naplnili, tak by Ježíš řekl, abychom to dělali. Ale On říká něco poněkud jiného, a totiž to, že nesmíme nenávidět. To ale není pouhé horlivější naplnění přikázání Mojžíšova zákona. Ježíš mluví o postoji srdce. Mluví o jiné spravedlnosti. O spravedlnosti, která vychází z postoje srdce a nikoliv z naplnění přikázání Zákona (Mt 5:20-22).
V evangeliu Marka (Mk 12:28-34) se znalec Zákona ptá Ježíše, jaké je největší přikázání. Ježíš mu odpovídá, že největší přikázání je milovat svého Boha z celého srdce a celé síly. Zákoník s Ježíšem souhlasí a dodává, že toto je důležitější než oběti. Když Ježíš viděl, že zákoník odpověděl moudře, řekl mu, že je blízko Božího království. Neřekl: „Již jsi v Božím království", nýbrž to, že se mu přiblížil nejvíce, jak to je člověku žijícímu pod Zákonem, možné. Přiblížil, nikoli vešel. Do Božího království tedy vejít skrze Zákon nelze.
Dále se podíváme do epištoly Židům, která obsahuje srovnání Nového a Starého zákona. V prvním verši 10.kapitoly stojí, že Zákon člověka nemůže dokonale ospravedlnit. Nikdy. Přesto možnost získat dokonalou spravedlnost existuje. Autor dokládá, že jsme vykoupeni skrze dokonalou a jednou provždy dostačující oběť Ježíše Krista. Ta nás dokonale ospravedlnila. A k ní Bůh přidává: „Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. (Žd 10:16-17)" Čili vloží člověku svoje zákony do srdce a do mysli, a odpustí nepravosti. Pořadí je důležité - ukazuje na to, o co běží: spravedlnost přichází skrze odpuštění a zákony v srdci způsobují spravedlnost. Zákony zapsané v srdci jsou tudíž podmínkou pro to, aby byly odpuštěny hříchy.
Dále tu vidíme, že pro dobrovolně konaný hřích Bůh odpuštění nenachází (Žd 10:26). Odpuštění hříchů je tedy možné jedině tehdy, pokud člověk ty zákony, které Bůh vložil do jeho srdce, skutečně žije. Pouhé „věření" nestačí. Pokud člověk hřeší dobrovolně, je jisté, že Boží zákony v jeho srdci nejsou. Bůh takové jednání dokonce označuje za pošlapávání oběti svého Syna (Žd 10:29).
A jaké že to zákony Bůh tedy vkládá do našeho srdce?
Apoštol Pavel v listu Galatským píše, že Zákon (Mojžíšův) byl člověku dán proto, aby odhalil jeho hříšnou podstatu (Gal 3:19) - člověk měl Zákon naplnit, ale ukázalo se, že to nedokáže, že to není v jeho silách, byť by se o to upřímně a ze vší síly snažil. Dále ukazuje, že vůbec není možné dát takový zákon, který by učinil lidi lepší (Gal 3:20) - ale ne proto, že onen zákon není dobrý, nýbrž proto, že člověk je hříšný a není s to sebelepší zákon naplnit. Zákon byl Židům vychovatelem ke Kristu. Měl je dovést k poznání, že člověk je hříšný.
Křesťané by se však neměli domnívat, že zkvalitňování jejich křesťanského života je povede k dodržování Mojžíšova zákona - o takovém přístupu apoštol Pavel říká Galatským, že lidé, kteří ho praktikují, jsou očarovaní.
Na základě čeho se tedy člověk stane spravedlivým? Na základě toho, že vlastní Zákon? A co znamená to, že je spravedlivý? Izrael nebyl učiněn spravedlivým tím, že mu Bůh svěřil Zákon. Pouhé vlastnictví Zákona není dostatečné. Obdobně pouhé „vlastnictví" Krista není dostačující - u toho, kdo přijal Krista, se předpokládá, že v Něm také bude chodit. Žít v Něm. Tedy důležité je nejen „vlastnit" Ježíše, ale také skutečně žít v Jeho spravedlnosti.
Spravedlivým se člověk stává skrze milost zdarma, bez skutků Zákona (Řím 3:23-28). A to na základě víry, která věří v Toho, jenž z bezbožného činí spravedlivého (Řím 4:4-5). Jiná víra ani nemá smyl. Zákon na rozdíl od toho nemá moc člověka ospravedlnit - jeho účelem bylo poznání hříšnosti člověka. Pokud tedy někdo přijme milost k ospravedlnění, není možné, aby dobrovolně hřešil (Řím 6:1-5). Tím, že člověk umřel hříchu, umřela v něm i touha po hříchu, a touží po spravedlnosti - právě to je chození ve spravedlnosti (Řím 6:7).Není snadné posoudit, zda člověk zhřešil dobrovolně nebo ze slabosti. Ale Bůh to rozsuzuje dokonale.
Zákon ukázal na hříšnost člověka, ale touha po tom žít lepší život měla v člověku zůstat. Tuto touhu měl i apoštol Pavel - jako farizeus chtěl naplnit zákon, ale chtěl i žít tak, aby se to Bohu líbilo a všiml si, že jeho tělo mu to nedovolí, protože je zaprodaný hříchu. Východiskem z tohoto stavu je ospravedlnění skrze Krista (Řím 7:24-25). Tato spravedlnost je skutečná - Bůh nás skutečně přijal, a my jsme se skutečně stali spravedlivými. Spravedlivý život podle Ducha se pak projevuje v ovoci skutků. Duch je neporušitelný a jeho ovoce je také neporušitelné. Neporušitelnost do nás vstoupila skrze neporušitelné Boží slovo. Kdo však žije podle těla, bude sklízet porušitelnou úrodu věčného zahynutí.
Pokud chcete, aby na Vaši adresu byly pravidelně zasílány novinky, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do následujícího pole. Zasílání můžete kdykoli zrušit.
Vaše e-mailová adresa: