Skutky 2:1-21 A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. 2 I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. 3 I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. 4 I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. 5 Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. 6 A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. 7 I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? 8 A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili? 9 Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii, 10 V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení, 11 Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží. 12 I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude? 13 Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito. 14 A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých. 15 Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den. 16 Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele: 17 A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou. 18 A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati. 19 A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou. 20 Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný. 21 A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
3.Mojžíšova 23:15-22 Počtete sobě také od prvního dne po sobotě, ode dne, v němž jste obětovali snopek sem i tam obracení, (plných sedm téhodnů ať jest), 16 Až do prvního dne po sedmém téhodni, sečtete padesáte dní, a tehdy obětovati budete novou obět suchou Hospodinu. 17 Z příbytků svých přinesete chleby sem i tam obracení, dva bochníky ze dvou desetin mouky bělné budou; kvašené je upečete, prvotiny jsou Hospodinu. 18 A s tím chlebem obětovati budete sedm beránků ročních bez vady, a volka mladého jednoho, a skopce dva; obět zápalná budou Hospodinu, s obětmi svými suchými i mokrými, obět ohnivá vůně spokojující Hospodina. 19 Zabijete také kozla jednoho za hřích, a dva beránky roční k oběti pokojné. 20 I bude je kněz sem i tam obraceti s chleby prvotin v obět sem i tam obracení před Hospodinem, i s těmi dvěma beránky; a budou svaté věci Hospodinu, a dostanou se knězi. 21 I vyhlásíte v ten den slavnost, shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati. Ustanovení to bude věčné ve všech příbytcích vašich, v pronárodech vašich. 22 A když budete žíti obilé krajiny vaší, nesežneš všeho až do konce pole svého, a pozůstalých klasů po žni své nebudeš sbírati; chudému a příchozímu zanecháš jich: Já jsem Hospodin Bůh váš.
Výše uvedená citace ze Skutků apoštolů popisuje všeobecně známou událost, již nazýváme letnicemi. Tehdy byl na Ježíšovy učedníky padesát dní po Jeho vystoupení do nebe vylit v Jeruzalémě Duch Svatý. Letnice však tímto jeruzalémským vylitím Ducha neskončily, jak by se snad z toho, že letnicemi bývá nazývána především tato událost, mohlo zdát.
Je to zřetelně vidět i z Petrovy citace slov proroka Joele: „A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého" (Sk 2:18). Joel i Petr mluví o „dnech" nikoli o „dnu", celé toto období vylití Ducha Svatého pak podle Joelova proroctví završuje „den Páně veliký a zjevný" (tamtéž, v.20).
A jelikož tento den, kdy se Pán vrátí na Zemi viditelně ujmout vlády, ještě nenastal, platí skutečnost, že období letnic, tedy vylití Ducha Svatého, trvá dosud.
Situace v církvi se však po celá staletí až na výjimky ani vzdáleně neblížila a neblíží atmosféře, která nastala při uvedeném vylití Ducha v Jeruzalémě. (Oněmi výjimkami jsou období reformace a vylití Ducha Svatého před sto lety v Los Angeles.) Boží plán byl přitom jiný - celé období od jeruzalémských letnic až dodnes mělo být obdobím plnosti Ducha Svatého, tedy vlastně trvalými letnicemi.
Proč tomu tak není? Odpověď je jednoduchá - aby Duch Svatý mohl na církev sestoupit takovým způsobem, jenž můžeme nazývat letnicemi, musel by ji najít ve stavu, v němž Jej mohla skutečně přijmout. A takovou církev, žel, nacházel v historii jen zcela ojediněle.
Abychom mohli pochopit všechny souvislosti, je třeba vědět, co vlastně letnice jsou. V období Zákona slavili Židé svátek letnic pod názvy Svátek týdnů (7 týdnů po velikonocích - první úroda ječmene), Svátek prvotin (první úroda pšenice) a Svátek začátku žně. Aby se starozákonní mohly letnice konat, musela být splněna řada podmínek (3.Mojžíšova 23:15-22). A ty jsou předobrazem podmínek, jež musejí být splněny v církvi, aby na ni Bůh mohl vylít svého Ducha.
-
Nejprve muselo být obětováno sedm beránků bez vady (v.18)
-
Potom přišlo na řadu obětování volka (tamtéž)
-
Další oběti byli dva skopci (tamtéž)
-
Teprve po splnění těchto podmínek mohli Izraelci přistoupit k obětování kozla za hřích (v.19)
Ony prvotiny, čili první úroda, ukazují na Ježíše Krista - On je tou velikonoční prvotinou, letniční prvotinou pak je církev. A čas žně je čas, kdy Bůh shromažďuje do svých sýpek úrodu - zachráněné, spasené lidi. Tento čas stále trvá. A tedy dokud Bůh shromažďuje do sýpek, dotud trvá čas letnic. Pro církev to znamená následující: aby na ni Bůh mohl vylít Ducha Svatého, musí v ní být naplněno to, na co ukazuje předobraz starozákonních letnic.
-
Sedm beránků symbolizuje úplné vydání se Bohu - bez něj nelze činit skutečné pokání a tedy dospět k vylití Ducha.
-
Volek je tažné zvíře - jeho oběť ukazuje na to, že je nezbytné vydat Bohu veškerou svojí aktivitu a úsilí na cokoli na co Bůh ukáže
-
Dva skopci zase jsou symbolem vůle a jejich obětování znamená absolutní vydání naší vůle a rozhodování Bohu.
-
Teprve po splnění těchto podmínek - tedy úplného vydání se Bohu, rovněž vydání všech svých sil
a aktivity a také vůle, plánů, rozhodování lze přistoupit ke čtvrté podmínce, k pokání - tedy „obětování kozla za hřích". Jedině pokání, jemuž předchází úplné sebevydání ve všech oblastech života, má v Božích očích plnou hodnotu.
Jestliže jednotlivec, potažmo církev splní tyto podmínky, je vlastně zcela jisté, že na ně Duch Svatý sestoupí
a tedy „na vlastní kůži" zažijí letnice. Teprve když jsme naplněni Duchem Svatým, můžeme totiž poznávat Boha a jeho plány a úmysly, jedině tak můžeme získávat vedení a rozeznání a to pak využít jak v osobním životě, tak ve službě Bohu a Božímu království. Ježíšovi učedníci v období apoštolské církve všechny podmínky splnili, proto na ně mohl být Duch Svatý o letnicích vylit. Dnes to platí úplně stejně. Budeme-li ve vydanosti Bohu vytrvalí, tyto letnice se naplno projeví u jednotlivců i celých církví.
Cílem tohoto sdělení není podat danou problematiku vyčerpávajícím způsobem. V případě zájmu o hlubší studium je možno poslechnout si audio kazetu nebo CD, je-li k tématu k dispozici. Koupit si je můžete v našem internetovém obchodě nebo během nedělních shromáždění.