Jan 20:21-22 Tedy řekl jim opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás. 22 To pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. 23 Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou.
Matouš 9:2-8 A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. 3 A aj, někteří z zákoníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá. 4 A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích vašich? 5 Nebo co jest snáze říci, to-li: Odpouštějí se tobě hříchové? čili říci: Vstaň a choď? 6 Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstaň, vezmi lože své, a jdi do domu svého. 7 Tedy vstal a odšel do domu svého. 8 A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.
Izajáš 43:25 Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám.
Lukáš 5:21 Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?
Lukáš 6:37 Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.
1 Janova 2:12 „Píši vám, synáčkové, žeť jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno jeho.
Koloským 3:13 Snášejíce jeden druhého a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu jakou žalobu; jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.
Lukáš 24:45-47 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. 46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, 47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
2Korintským 5:18-19 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. 19 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.
Hříchy může odpouštět jedině Bůh (Iz 43:25, Luk 5:21). To byl v Židovstvu naprosto jednoznačný a obecně uznávaný fakt. Ježíšův čin, kdy odpustil hříchy člověku zasaženému mrtvicí, proto vyvolal v myslích zákoníků prudkou odezvu (Mat 9:2-8). Proč to Ježíš udělal? Právě proto, aby ukázal, že není obyčejný člověk, ale Bůh, který jediný má moc hříchy odpouštět. A aby to doložil, uplatnil svoji moc zároveň k uzdravení tohoto člověka. Aby si to někdo nevyložil tak, že odpouštět hříchy může kdokoli z lidí.
Jak si tedy můžeme vysvětlit Ježíšovo vyslání apoštolů z 20.kapitoly Janova evangelia, kdy jim výslovně říká: „Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou"? Je to skutečně tak, jak to na první pohled vypadá, tedy že na ně přenesl moc lidem odpustit či neodpustit hříchy? A tedy rozhodnout o jejich životě či smrti?
Rozhodně nikoli!
Jan o řadu let později píše: „Píši vám, synáčkové, žeť jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno jeho.."(1J 2:12). Tedy neříká, že on hříchy odpouští - nýbrž, že pro „jméno jeho, jsou hříchy odpuštěny". Jinde Písmo učedníky vybízí, aby nesli službu smíření, aby sdělovali lidem, že je možné (a nezbytné) získat odpuštění hříchů, a také jak. Tedy skrze smíření s Bohem, přijetím oběti vylité krve Ježíše Krista. Nikoli tak, že by apoštolé či další služebníci někomu odpouštěli hříchy oni sami (2 Kor 5:18, Luk 24:45-47). Tuto službu měl Ježíš na mysli, když apoštoly do služby vysílal. Na žádném jiném místě Písma nenacházíme nic, co by alespoň nasvědčovalo tomu, že Bůh člověku svěřil tak zásadní pravomoc, jakou je moc k odpuštění hříchů.
Žádný člověk tedy nemůže odpouštět hříchy. Ten, kdo tvrdí opak, jedná v rozporu s Písmem a velmi škodí lidem, kteří se spoléhají na to, že to dotyčný člověk může učinit. Pokud by lidé měli skutečně moc odpouštět hříchy, přineslo by to nečistý obchod s lidskou touhou po věčném životě. Přineslo by to nesmírnou moc „vyvolených" nad životem a smrtí lidí. Bůh ale zná člověka, a ví, že by tuto moc nedokázal nezneužít. Proto takový výklad Ježíšových slov z 20.kapitoly Janova evangelia, že Ježíš učedníkům dal skutečnou moc nad životem a smrtí lidí, je účelový a zcela mylný.
Skutečné odpuštění hříchů je vázáno na prolití krve Ježíše Krista a vzájemné odpuštění lidí navzájem (Kol 3:13, Luk 6:37 apod.). Písmo říká, že si máme vzájemně odpouštět, to znamená, že můžeme a máme odpouštět provinění druhých vůči vlastní osobě. To je ale něco zcela jiného, než odpouštět hříchy jako takové. Odpouštění těchto provinění vůči nám samotným však není hlavním tématem tohoto vyučování. Rozhodnutí o odpuštění či neodpuštění hříchů ve vztahu k Bohu však náleží jen a jedině Jemu. Proto jedině k Němu má smysl se o odpuštění hříchů obracet a jedině od Něj ho také očekávat.
To, k čemu Ježíš učedníky, a potažmo i církev jako takovou, tedy povolal, je přinesení té dobré zprávy o tom, jak odpuštění hříchů získat a co to pro život člověka znamená. To je ona moc „odpustit nebo zadržet hříchy" z 20.kapitoly Janova evangelia. Jestli kážou, co mají kázat a jestli zachovávají biblický pořád nebo nezachovávají.
