1 Korintským 1:18-25 Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovstvím jest, ale nám, kteříž spasení dosahujeme, moc Boží jest. 19 Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhu. 20 Kde jest moudrý? A kde učený? A kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství? 21 Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící, 22 Poněvadž i Židé zázraků žádají, i Řekové hledají moudrosti. 23 Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství,
24 Ale povolaným, i Židům i Řekům, Krista, Boží moc a Boží moudrost. 25 Nebo to bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé a mdloba Boží jest silnější než lidé.
1 Korintským 2:1-5 I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám svědectví Boží. 2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného. 3 A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém. 4 A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha svatého a moci, 5 Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží.
Pavel říká, že mnohým lidem je kázání evangelia bláznovstvím a pohoršením. Jsou to lidé, kteří podle Písma neodvratně směřují do zahynutí, „slovo kříže" je pro ně skutečně bláznovstvím, je pro ně nepřijatelné (1Kor 1:18). Tím bláznovstvím pro takové lidi ovšem není fakt, že Bůh je Stvořitel všeho viditelného i neviditelného, nýbrž skutečnost, že Ježíš Kristus zemřel za jejich hříchy a že přijetí tohoto faktu následované pokáním je jedinou cestou ke spasení. Jsou příliš pyšní na to, aby připustili, že by jim Bůh mohl „mluvit do života".
Ovšem mnozí považují Boha za pouhého pomocníka pro potřeby vlastního života. Jiní nevěří, že je třeba se Mu vydat zcela a že On na konci časů provede finální zúčtování života člověka podle jeho skutků. Jediný správný postoje je respektovat Boží velikost a automaticky přijímat vše, co On vůči nám má.
Je zásadně důležité, co a jak z poselství evangelia lidé přijmou. Mnozí lidí věří, že Bůh existuje, že je Stvořitel, ale nevěří ve spasení a ve způsob, jakým ho lze obdržet. Přesto o sobě prohlašují, že jsou věřící. Apoštol Pavel Korintským právě proto zdůrazňuje, že jeho svědectví o Bohu je především svědectvím o Ježíši a jeho oběti a spasení, které jedině díky tomu můžeme získat (1Kor 2:1-5). Ti, kdo toto odmítají, odmítají vlastně veškerá zjevení Božího Slova. Písmo se tak v jejich rukách stává pouhou zajímavou a poučnou knihou, a byť se prohlašují za křesťany, vlastně jimi nejsou.
Jedině lidé, kteří přijímají poselství evangelia v jeho plnosti, se následně mohou stát vyslanci Božího království, tak jak o tom mluví Písmo. A nést poselství evangelia ne jako pouhou zprávu, jako informaci, ale skutečně jako poselství od Boha. Musí být zřejmé, že jsou se svým vysláním ztotožněni, že si jsou vědomi, koho reprezentují a proč, a že jim na tom velmi záleží.
