Žid 13:15 Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho.
2Korintským 5:17-21 Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest. 18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. 19 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. 20 Protož my na místo Krista poselství dějeme; a jako by Bůh skrze nás žádal vás, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. 21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
Matouš 12:41-42 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání činili k Jonášovu kázání, a aj, víceť jest nežli Jonáš tuto. 42 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť jest tuto nežli Šalomoun.
Hlavní účel církve je být ve věčnosti s Pánem. Smyslem její existence na Zemi je pak to, aby co nejvíce lidí mohlo dosáhnout naplnění onoho hlavního účelu.
Církev proto na Zemi hraje naprosto zásadní roli. Jednak vůči sobě sama, aby rostla k dokonalosti, jednak vůči těm, kteří dosud Pána nepoznali a jsou od Něj odděleni.
Služba církve „dovnitř" slouží k tomu, aby se její členové mohli vzdělávat stále více k dokonalosti a dosáhnout tak na vítězství v podobě vstoupení do Božího království. Aby žili a rostli tak, že Bohu budou moci podle jeho představ sloužit. Prostřednictvím Božího Slova, Božího jednání, a také skrze svědectví, které vydávají svým vlastním životem. Aby i ti, kdo dosud Pána nepoznali, ho skrze církev poznat mohli.
Bůh nás (církev) také proto vyzývá, abychom Mu vydávali oběť chvály. Ovoce rtů, jak o chvále mluví Písmo (Žid 13:15). Ovoce rtů je ústy vyslovená úcta a chvála, která jde z hloubi našeho srdce a duše. Pochopitelně se toto neomezuje pouze na „chvály" při nedělních shromážděních. Když Bůh mluví o ovoci rtů, chce od nás, aby všechno naše mluvení přímo i nepřímo vypovídalo o Boží slávě, aby z něj byla patrná naše úcta, vděčnost a láska k Němu.
A to i proto, aby ostatní lidé mohli vidět, jak dobré ovoce nese život s Bohem. Aby církev takto ukazovala na Boží království, na Boha samotného, na Jeho vládu, na Jeho dobrotu. Aby co nejvíce lidí, kteří jsou dosud mimo Boží království, mohlo Boha poznat a stát se součástí Božího lidu. Bůh totiž s každým člověkem od počátku počítá pro záchranu, pro nebe.
Kristus v 2Kor 5 předestírá mírovou smlouvu se světem. Říká: „Smiřte se s Bohem." Záměrem poslání Krista bylo uzavřít mír, nikoli vypovědět válku. Proto i role církve je obdobná - aby lidé mohli být smířeni s Bohem. To je účel a záměr. Toto musí být v našem srdci - že lidem svědčíme k životu. O životě, o Kristu, k jejich prospěchu - aby mohli být zachráněni, spaseni.
Když ale lidé toto naše svědectví k životu nepřijmou, bude totéž svědectví na věčném soudu stát proti nim, k jejich odsouzení. Boží soud je spravedlivý a dokonalý. Bůh předloží na soudu lidem, kteří Ho odmítli, řadu svědectví k jejich usvědčení. Tak, že bude zcela nepochybné, že jejich odsouzení je spravedlivé. Matouš dává příklad - jedněmi z těch, kdo budou svědčit, budou muži ninivetští. Ti řeknou: „Jediný muž - Jonáš - nás varoval před Božím soudem, a my jsme ho poslechli." K soudu - zničení Ninive - nedošlo, neboť jeho obyvatelé činili pokání. Ten, kdo ignoroval celou řadu svědectví křesťanů, nebude tak mít žádný argument na svoji obhajobu (Mat 12:41-42 ).
Bůh svůj lid na Zemi potřebuje. Vše, co každý jeden z nás prožívá, čím prochází, čemu odolává, nad čím vítězí, slouží na svědectví lidem. K tomu, aby poznali Pána, uvěřili mu a obrátili se k němu. Aby co nejméně bylo těch, vůči nimž pak církev bude vydávat svědectví na věčném soudu nikoli k životu, ale k zahynutí.
