1 Korintským 1:17-18 Nebo neposlal mne Kristus křtíti, ale evangelium kázati, ne v moudrosti řeči, aby nebyl vyprázdněn kříž Kristův. 18 Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovstvím jest, ale nám, kteříž spasení dosahujeme, moc Boží jest.
1 Korintským 2:1-2 I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám svědectví Boží. 2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného. A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém. 4 A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha svatého a moci, 5 Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží. 6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou. 7 Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, 8 Jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali. 9 Ale kážeme, jakož psáno jest: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují. 10 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské. 11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží. 12 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám. 13 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce. 14 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti. 15 Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen. 16 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.
Apoštol Pavel varuje před tím, aby evangelium nebylo kázáno bezobsažným způsobem, kdy je kázána spíše forma nežli obsah a věci sice důležité, leč ve světle toho, kvůli čemu Ježíš zemřel, podružné (1 Kor 1:17-18).
Takové kázání evangelia Pavel nazývá vyprázdněním Kristova kříže. Skutečný obsah toho, co Kristův kříž znamená, je tím totiž devalvován, zatlačen do pozadí či zcela potlačen. Jednoduše řečeno, zbaven hodnoty.
Skutečné evangelium mluví o Ježíši Kristu ukřižovaném - o tom, kdo byl skutečně (kvůli nám) ukřižován a skutečně (kvůli nám) vzkříšen. O tom, kdo skutečně porazil hřích a smrt, o tom, kdo skutečně přinesl život a svobodu zajatým hříšníkům, duchovně mrtvým.
Pavel si toto riziko velmi dobře uvědomoval, a právě toho se při své službě varoval. A totéž klade skrze Písmo na srdce i nám.
Je proto velmi důležité, jak o Ježíši a jeho oběti hovoříme a uvažujeme. V centru našeho svědectví musí být vždy právě to, proč a pro koho Ježíš zemřel. Cílem je to, aby ten, komu evangelium zvěstujeme, pochopil, že je z podstaty hříšník a že jedině přijetím Krista se může očistit.
To, co z Kristovy oběti vychází - požehnání, uzdravení, prosperita, morálka apod., to jsou velmi správné, důležité a žádoucí a pravdivé věci. Nesmějí se ale předřadit před to, o co běží především - tedy o záchranu lidí pro věčný život v Božím království. Přesněji řečeno, jde právě o to. Kvůli tomu Ježíš zemřel, vše ostatní je jen nadstavba.
Vyprázdnit Ježíšův kříž můžeme i obavami, že v našem poselství není dost moci nebo tím, že neumíme rozlišit, kdy, komu a jak často má smysl evangelium říkat. Devalvovat Kristovu oběť totiž lze i přemírou snahy mluvit s těmi, kdo evangelium vědomě odmítají. Právě v takových situacích totiž dochází nejednou k tomu, že ve snaze přesvědčit se do popředí dostanou věci druhotné.
Zvěstujme skutečné evangelium, skutečný obsah Ježíšova kříže. Jedině v něm je přítomna Boží moc ke znovuzrození člověka k věčnému životu. Říkejme lidem pravdu, jasně, zřetelně.
