Slova z Řím 8:28 jsou velice známá. A jsou natolik silná, že je nesnadné jim věřit. Proto se bagatelizují, různě vysvětlují, zmírňuje se jejich skutečný obsah. Ne pro každého jsou radostnou skutečností.
Také se objevují „úhybná" vysvětlení a výklady. Uvedu z nich dvě poměrně častá:
1. Vše je dobré (a proto za vše děkujme, vždyť vše je dobré, když to pomáhá k dobrému). Ale toto zde, v Řím 8:28, nestojí. Není tu řečeno, že vše je dobré, a vůbec není na místě vše brát jako dobré. Co je dobré a co zlé je třeba rozlišovat a to nejlépe dle toho, co o tom říká Boží Slovo. Ale stojí tu napsáno, že vše, úplně vše, napomáhá k dobrému, těm, kteří milují Boha.
2. Bůh vše obrátí v dobré. A tedy že k tomu, aby se to stalo, je třeba se modlit, aby to Bůh udělal. Ale ani to zde není napsáno. Stojí tu, že vše napomáhá k dobrému. Již od prvního okamžiku. A pořád. Bůh to nemusí obracet v dobré. Můžeme to pro srozumitelnost vyjádřit tak, že On nařídil, aby vše spolupracovalo k dobrému.
Podmínkou je jen to, abychom milovali Boha. Pochopitelně i v tomto je potřeba, abychom nebyli ani zbytečně malomyslní, ani abychom neklamali sami sebe pouhým emocionálním zanícením. V Božím Slově nalezneme dostatek světla k tomu, abychom náš vztah k Bohu mohli jasně posoudit. V zrcadle Božího Slova vidíme jednak Jeho samotného, ale také náš vztah k Němu. Pomocí nám mohou být například slova Jan 14:15 a 23-24 (o tom, že kdo Jej miluje, miluje i Jeho Slovo a Jeho přikázání) nebo 1Janova 4:21 (kdo miluje Jeho, miluje i bratry). Pochopitelně najdeme mnoho dalších míst, která ukazují na dobrý vztah k Bohu, odhalují, co to znamená Jej milovat. Tedy naprosto nejsme ponecháni nejistotě a marnému tápání či pouhým domněnkám. Je jen na naší upřímnosti, jak Boží Slovo přijímáme, jak svůj vztah k Němu prohlubujeme či napravujeme.
Vraťme se ale k našemu hlavnímu tématu: milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému. Musíme ještě poznamenat, že do pojmu „všechno" nepatří naše hříchy. To je zcela zřejmé. Ale patří tam všechny okolnosti, i ty zlé. Všechno jednání druhých lidí, i to zlé.
Důležité slovo je slovo „napomáhá". Toto slovo vyjadřuje spolupráci (také s námi, s naší vírou), spolupůsobení. Znamená, že Bůh určil, aby všechny věci spolupůsobily, spolupracovaly, působily k dobrému. Důležitý je osobní postoj věřícího. Jednak v tom, aby miloval Boha, dále v tom, aby svým přístupem toto působení nemařil (třeba reptáním, stěžováním si, nadáváním).
Dobrým příkladem je Josef. Jeho příběh je dosti dobře známý. Bratři mu záviděli, už jej nemohli snést a tak se ho chtěli zbavit. Hodili ho do studny, a pak rokovali o tom, jak ho zabijí. Nakonec ho „jen" prodali do otroctví.
Ovšem v 1M 45:1-8 čteme, a to hned třikrát (!), že Bůh poslal Josefa do Egypta. Bůh potřeboval někoho v Egyptě, aby jednak zamezil smrti mnoha lidí při hladomoru, ale především, aby připravil prostor pro to, aby se z Jákobovy rodiny stal národ. Musíme si uvědomit, že při kočovném způsobu života, jaký Jákob a jeho rodina vedli, bylo dost těžko možné, aby se Izrael stal národem. To ale bylo nezbytné pro budoucí příchod Mesiáše. Bylo nezbytné, aby byli nejen kmenem, ale národem, který obdrží Boží Zákon.
Josef si patrně všechny souvislosti neuvědomoval, ale i tak jasně věděl, že Bůh to zlé, co mu chtěli udělat jeho bratři, použil k dobrému cíli. Vyjadřuje to v 1M 50:20 (jen upozorňuji, že v kraličtině je poněkud chybně použito slovo „obrátil v dobré"; správně je „mínil k dobrému", „použil k dobrému").
Na Josefovi také vidíme, jaký vliv má to, když člověk této pravdě Božího Slova věří. Josef nepodléhal ani hořkosti, ani beznaději, ani skleslosti, ani pomstychtivosti.
Čím jasněji a plněji chápeme obsah tohoto fantastického požehnání z Řím 8:28, tím radostnější, nadějnější, aktivnější, pozitivnější křesťané budeme.
