1Petrova 1:23-25 Znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, totiž skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky. 24 Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl,25 Ale slovo Páně zůstává na věky. Totoť pak jest to slovo, kteréž zvěstováno jest vám.
1 Petrova 2:1-5 Protož složíce zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání, 2 Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli, 3 Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán. 4 K kterémužto přistupujíce, jakožto k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému, 5 I vy, jakožto kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svat, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.
Jan 5:39 Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.
2 Tesalonickým 2:12-14 A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost. 13 Myť pak jsme povinni děkovati Bohu vždycky z vás, bratří Pánu milí, že vyvolil vás Bůh od počátku k spasení, v posvěcení Ducha a u víře pravdy, 14 K čemuž povolal vás skrze evangelium naše, k dojití slávy Pána našeho Jezukrista.
1 Timoteovi 6:12 Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky.
2 Korintským 5:18-19 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. 19 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.
Občas se můžeme setkat s výrokem, že něčí slova jsou (stále) živá. Třeba nějakého filosofa (např. antického), velkého politika, či podobně. Míní se tím obvykle slova textu dávno zapsaného. Často je autor slov již mrtev. Ve skutečnosti je takový výrok zmatečný, zaměňuje totiž různé pojmy.
Jedna věc je, že zmíněná slova jsou stále pravdivá, stále platná, aktuální. Ale ve skutečnosti neživá. Jinou skutečností jsou slova živá, živě reagující, dýchající – tedy mluvící.
Boží Slovo splňuje obě tato kritéria. Ovšem musíme odlišovat, co je co.
Boží slovo je pravdivé, stále platné
Boží Slovo – Písmo – je pravdivé, neměnné, stálé. Boží přikázání se nemění (leda když Bůh uzavírá novou smlouvu, ale rozhodně ne „jen tak“). Z tohoto Božího Slova se dozvídáme pravdu (pravdivost Božího slova je jeho nejpřednější vlastností).
Ze samotné znalosti Písma ovšem nemůže vzejít život. V tomto, jak se zdá, se mýlili farizeové. Měli za to, že jejich věčný život tkví ve známosti tohoto pravdivého, stále platného Božího Slova zapsaného v Písmech (Jan 5:39). A to díky tomu, že vědí, co je v nich napsáno a snaží se to dodržovat. Farizeové se však mýlili, a Ježíš je z jejich omylu vyvedl (tamtéž).
Jinak řečeno, Bible sama o sobě není živá. A samotným zkoumáním a poznáním Bible ani nelze život získat.
Boží slovo je živé, dýchající
Především musíme říct, že tento výrok, že „Boží slovo je živé“, že „mluví“, je zavádějící. Klidně to můžeme říkat (koneckonců se i v Bibli dočteme, že Písmo „praví“), ale musíme rozumět tomu, co to znamená. Samotná Bible živá není a ani nemluví. Vždyť to bychom jinak měli Svatou Čtveřici a nikoliv Trojici (Otec, Syn, Duch Svatý a k tomu ještě Písmo)!
Mluví Bůh, ne Písmo! A to, že se to jeví tak, že Bible „mluví“, je proto, že Bůh právě Písmo vytvořil a používá jako zcela přednostní nástroj pro komunikaci s lidmi.
Život - věčný život – nepochází toliko z toho, co v Bibli je napsáno a z toho, že tomu porozumíme. 1Pt 1:23-2:5 nám to jasně ukazuje. Znovuzrodili jsme se skrze živé Boží slovo. A musíme si uvědomit, že jinak se znovuzrodit nelze! Nelze se znovuzrodit (a tak získat život) jen skrze studium a známost Písma. To je sice rovněž důležité pro život, ale znovuzrodit se člověk může jedině tak, že živý Bůh k němu promluví, zavolá na něj, povolá jej (1Tes 2:12; 1Tim 6:12; 2Tes 2:14). Samozřejmě i lidé v tomto mohou být prostředníky a nástroji, jak to píše Pavel do Korintu (2Kor 5:18-19).
Tedy míra našeho života, života církve, záleží na tom, jak chápeme, že Bůh je živý. My jsme živé kameny. Nikoliv proto, že jsme biologickými „živočichy“, ale proto, že On nám dal život. On je život, a mimo něj žádný život není a vzniknout nemůže. Kdo má Jeho, má život (Jan 5:19-26).
V tomto kontextu je velice zajímavý úsek Jan 5:37-47. Ježíš tam Židům říká, že neslyšeli Otce (ačkoli znali Písmo). Že nemají v sobě slovo zůstávající (i když znali Písmo; ale nevěřili tomu, kterého Otec poslal - živému). Mají to popletené – myslí si, že skrze znalost Písma mají věčný život, ale Písma jen svědčí o Něm. Důležité je také zdůvodnění, proč se jim tak děje: Nemilují Boha. Ačkoli se obírají Jeho Slovem. Hlavní jejich chybou je, že hledají vlastní chválu.
Je třeba jak znát Písmo a rozumět mu, tak také to, abychom znali Boží hlas. Abychom měli živý vztah s živým Bohem.
