Matouš 13:1-9 A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře. 2 I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu. 3 I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. 4 A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je. 5 Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země. 6 Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla. 7 Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je. 8 A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý. 9 Kdo má uši k slyšení, slyš.
O lidech zaměřených na časné, tedy nikoli věčné věci, mluví Ježíš (kromě ostatních typů posluchačů Božího Slova) v podobenství o rozsévači. Zaměření lidí na pomíjivé časné, dočasné věci má silný negativní vliv na jejich život.
Podobenství o rozsévači ukazuje čtyři základní druhy posluchačů. A to nejen ve smyslu uvěření, přijetí evangelia, ale čtyři obecné druhy posluchačů. Proto má zkoumání těchto jednotlivých posluchačů, jejich vlastností, velký význam i pro další křesťanský život.
Jeden z typů posluchačů Slova je posluchač časný.
Nejprve si ujasněme pojmy věčnosti a časnosti, věčných a časných věcí.
Věčné věci
Základní vlastností věčných věcí je, že jsou zde, na tomto světě, pro člověka neviditelné (2Kor 4:16-18). To je velice podstatné. Žádná, skutečně ani jediná z věčných věcí není viditelná. Jediný způsob, jak je můžeme poznat, je jejich poznání z Božího Slova. To znamená, že o věčných věcech můžeme vědět jen tolik, kolik nám Bůh ve svém Slově zjevil. A člověk je může pochopit a poznat jedině vírou (Žid 11:1-3).
Časné věci
Tak jako o všech věčných věcech platí, že jsou neviditelné, platí i to, že vše viditelné je časné, pomíjivé. Jedná se o celý stvořený viditelný svět (Ž 103:15-16; Iz 40:6-7).
I tyto časné věci však mohou mít dopad do věčnosti. Dokonce můžeme říci, že veškeré Boží jednání, ustanovení, pořádek v tomto časném světě má dopad do věčnosti. Bůh chce i zdejší pozemské věci použít k věčnému prospěchu. Například manželství je dočasným Božím ustanovením (končí smrtí jednoho z manželů a po vzkříšení již nebude obnoveno). Ale způsob života v manželství má mnohé dopady do věčnosti - a to jak pro dotyčné jednotlivce, tak i pro jejich okolí. Dokonce je napsáno, abychom si za pomocí vyloženě časných věcí dělali, vytvářeli, věčný poklad v nebi (Luk 12:33-34).
Ovšem o světě a jeho žádostech Boží slovo jasně říká, že pomíjejí a že kdo je miluje, v tom Boží láska vůbec není (1J 2:15-17).
Snad ještě horší je situace v oblasti, která je pro stále více lidí více a více atraktivní – v oblasti virtuálního světa. Ten totiž nejen pomíjí, dokonce vůbec neexistuje.
Časní lidé
Pokusme se najít alespoň hlavní charakteristické znaky lidí zaměřených na časnost, na časné věci. A dopady tohoto jejich stavu.
V podobenství o rozsévači je napsáno, že to jsou lidé, kteří snadno podlehnou protivenství. Nevidí dopad svého ústupku, vnímají jen dočasnou úlevu. Proto odpadají.
Snáze se nechají svést k hříchu. Jednak proto, že se dávají zlákat dočasným požitkem, který hřích poskytuje (1J2:17; Žid 11:25), jednak proto, že jeho důsledky a dopady vidí jen jako dočasné. Koneckonců stačí hříchy vyznat a Bůh je odpustí, tak proč se hříchu tolik bránit?! Časní lidé jsou proto celkově k hříchu mnohem tolerantnější. Nejen tak, že snáze podlehnou pokušení. Jde o to, že jim hřích sám o sobě tolik nevadí.
Další negativní vlastností časných lidí je mělkost, povrchnost. Jsou tak i snáze ovlivnitelní, manipulovatelní (a to i ve velice hmatatelných věcech, jako jsou půjčky, dluhy, a podobně).
Dopady časnosti jsou velice škodlivé. Naštěstí lze tento stav změnit. Tím, že se obrátí, upřou svojí pozornost k věčným věcem. Koneckonců právě proto Ježíš říká: „Dbejte na to, jak slyšíte!“ (Luk 8:18).
