Matouš 16:5-12 A přeplavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba. 6 Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského. 7 Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba. 8 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali? 9 Ještě-liž nerozumíte, ani pamatujete na pět chlebů, jimiž nasyceno bylo pět tisíců lidu, a kolik jste košů drobtů sebrali? 10 Ani na sedm chlebů, jimiž nasyceno bylo čtyři tísíce lidí, a kolik jste košů drobtů sebrali? 11 I kterakž pak nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě: Varujte se od kvasu farizejského a saducejského? 12 Tedy srozuměli, že neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů.
Jan 5:2-9 Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. 3 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. 4 Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. 5 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. 6 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? 7 Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje. 8 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. 9 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.
Bůh se o své děti stará a bere si tuto starost za svou. Proto je zdravé, a pro život s Ním žádoucí, přestat naplňování svých potřeb úzkostlivě a trvale sledovat, mít je před očima jako to hlavní, proč žijeme s Bohem. To totiž deformuje naše vnímání toho, kvůli čemu tady skutečně jsme a může to vést k minutí cílů, k nimž nás Bůh směřuje.
Bůh nás v Písmu na mnoha místech ubezpečuje, že mu naše potřeby nejsou lhostejné a že mu velmi záleží na tom, aby byly hojně naplněny. Nemusíme tedy stále úzkostlivě myslet na jejich naplnění.
Když se Ježíš zmínil učedníkům v Mat 16:5 o kvasu, jediné, co je při tom napadlo, bylo, že mluví o jídle. Ježíš je napomenul, protože ve středu jejich uvažování byla starost o uspokojení materiálních potřeb. Tato starost byla totiž spolehlivou bariérou, přes kterou neproniklo to, co jim Ježíš chtěl sdělit.
I my takto často uvažujeme. Nasloucháme Božímu Slovu, ale hledáme v něm v první řadě nebo velmi často klíč k uspokojení našich potřeb. Skutečný smysl Boží řeči nám pak uteče.
Ježíš učedníkům říká: Vždyť víte, že se Otec o vás postará, když vy se staráte o věci Božího království. Tak proč se tolik zaměstnáváte uspokojováním vašich osobních potřeb?
Důkaz, že Ježíš tnul do živého, je jednoduchý – kdyby tomu tak nebylo, učedníky by při Ježíšově zmínce o kvasu jako první nenapadlo to, že má na mysli jídlo. Analogicky to platí i dnes.
Je důležité si ujasnit, jak na tom v této věci jsme. Co očekáváme od Pána v první řadě? Proč věříme? Není to třeba právě hlavně proto, abychom se měli dobře? Že náš cíl chození s Pánem je především nebo dokonce jedině naplnění materiálních potřeb? Vulgárně řečeno: uvažujeme tak, že Bůh je tu vlastně v první řadě kvůli nám.
To ale není to, co je v ohnisku zájmu v Božích očích, to, co by podle Božího záměru mělo být i v ohnisku našeho zájmu.
Podobné je to i v případě uzdravení nemocného u rybníka Bethesda (Jan 5:2-9). Proč ho Ježíš uzdravil? A proč zrovna jeho a ne někoho jiného? A proč ne někoho dalšího? Bylo to nespravedlivé?
Nikoli. Sdělení je jiné. V obou uvedených případech se Bůh postaral o uvedené lidi bez ohledu na jejich víru. Jen tak. Jak by se tedy nepostaral o nás, kteří žijeme ve víře, chodíme s Bohem a hledáme a naplňujeme cíle Božího království?
Docela klidně tedy můžeme starost o naše zaopatření svěřit Bohu a soustředit se na to, proč nás povolal, jaký skutečný cíl sleduje. A nejenže můžeme – je to velmi žádoucí a pro zdravý život s Bohem a pro naplňování Jeho cílů nezbytné. Tedy pro hledání Božího království a jeho spravedlnosti.
