Marek 13:31-37 Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou. 32. Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec. 33. Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas. 34. Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl. 35. Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno. 36. Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. 37. A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.
Řím 6:7-12 Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu. 8. Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem, věříměť, že spolu s ním také živi budeme, 9. Vědouce, že Kristus vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt nad nímjiž více nepanuje. 10. Nebo žeť umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Bohu. 11. Tak i vy za to mějtě, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem. 12. Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho. živi budeme, 9. Vědouce, že Kristus vstav z mrtv
Marek 14:37-38 I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? 38. Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
Skutky 20:29-31 Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu. 30. A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě. 31. Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého.val dnem i noc
1Petrova 5:8 Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.
Konec třinácté kapitoly Markova evangelia klade stejně jako obdobná místa na jiných místech Bible naléhavý důraz na poslední dobu a druhý příchod Ježíše Krista a na naši připravenost na něj.
Proč je to důležité? A proč právě nyní je potřeba mu věnovat zvýšenou pozornost?
Jeden možný důvod je ten, že se druhý příchod Pána blíží. Dalším důvodem může být to, že lidé na poslední dobu nejsou připraveni. Zcela jistě v tom ale hraje roli ještě - a možná především - něco jiného.
Učení o připravenosti na poslední dobu a návrat Krista totiž vůbec nemusí souviset s tím, jestli se poslední doba blíží, nebo ne. Mnohem spíše tím důvodem může být to, že církev se nachází ve stavu chorobného souznění se světem a potřebuje z tohoto stavu vyvést.
Bible hovoří o tom, že bdící a připraveni pro příchod Pána máme být neustále, bez ohledu na to, jak moc blízko příchod Pána je.
Ježíš nás zachránil, očistil od hříchu a vykoupil. To je dostatečný a skvělý důvod pro to, abychom žili s Bohem jinak, než jak je to v současnosti po církvi k vidění. Přesto to lidem nestačí. K tomu, aby si toto pořádně uvědomili, se neobejdou bez pomocného zdviženého prstu: Bděte! Nikdy nevíte, kdy Pán přijde!
Ježíš říká, že lidé budou žít vedle sebe, a přesto jeden bude připraven a bdělý, a tedy vytržen, a druhý nikoli.
Buďme Bohu vděčni za toto upozornění, leč de facto bychom o Ježíšově druhém příchodu nepotřebovali nic vědět, a přesto na něj budeme připraveni, pokud budeme žít podle Božích představ.
Pociťujeme naléhavost pro to bdít a být připraveni? Pokud ano, pak je to správně. Ale tak je to správně po celá staletí. Bez ohledu na to, jak blízko příchod Krista je. Tak jako tak by v církvi, v každém jejím členu, tato naléhavost měla být. Trvale.
Druhý příchod Krista tedy nevyžaduje žádnou speciální přípravu. K tomu, abychom byli připraveni a při příchodu pak vytrženi, stačí pouze jedno jediné: žít dobrý křesťanský život s Pánem, být Bohu milý, příjemný. Pokud tak žije, nepotřebuje člověk o poslední době nic moc vědět, a přesto bude nalezen připravený a bdící.
Učení o poslední době nám pomáhá vyjasnit si a ostřeji vidět, co je svět, co je Boží lid, kdo jsem já a kde a kdo chci být a kde a kdo být nechci. Mnozí z nás jsou natolik spjati s tímto světem, kořeny v něm mají tak hluboko, že se jednoduše od světa při příchodu Pána neodpojí. Nepůjde to. Kdyby je Ježíš chtěl vytrhnout násilím, zabil by je, „roztrhl“. Proto je na Zemi nechá, aby sice obtížně, ale přece mohli udržet naději na záchranu v pozdější době. I k tomu, abychom si toto uvědomili, nám učení o poslední době pomáhá.
Je vlastně smutné, že toto vůbec musíme řešit. Správně je totiž to, že chceme žít a žijeme Bohu libý život bez ohledu na to, jak blízko se nám Jeho příchod jeví. Ne pouze pragmaticky proto, abychom byli spaseni, ale proto, že tak je to zkrátka nejlepší, že je to tak nejen Bohu libé, ale i nám samým je to příjemné a žádoucí. Že nic jiného pro nás z toho důvodu prostě nepřipadá v úvahu!
Ne kvůli obavám, že bychom nebyli vytrženi, ale proto, že život bez hříchu, ve svobodě (Řím 6:7-12), v pokoji s Bohem, v Boží přízni, je to nejlepší, co vůbec může být. Že je nám tak dobře, že se nám takhle dobře žije. Jistota naděje je jistotou tehdy, pokud v nás produkuje to, co má. Ne-li, pak se jedná spíš o rozumový vjem, ne o živou naději.
Jaké další dobré důvody máme k bdění? Abychom neupadli do pokušení (Mk 14:37-38), aby nedošlo k rozkladu církve (Sk 20:29-31). Abychom se mohli správně modlit (Kol 4:2), abychom neodpadli (1P 5:8). Nejde opravdu jen o to být připraveni na druhý příchod, ale o to, že ten, kdo není bdělý, riskuje už teď.
To, že Bůh v Písmu o poslední době hovoří a přidává varování ohledně našeho stavu, není jistě nedopatření. Buďme za tento projev Boží dobroty (bez tohoto upozornění a motivující naděje by dlouhá řada vykoupených odpadla zpátky do světa a do hříchu) vděční. Bůh nás zná, ví o našich slabostech, bere je do úvahy a chce nám pomoci takové věci a stavy překonat beze ztrát, protože mu na nás záleží.
Odpojme se od světa. Jestli vnímáme, že do něj zapouštíme kořeny, vytrhněme je. Je to pro nás to nejlepší, co můžeme udělat. Teď, neustále, ne až při příchodu Krista.
