1Petrova 2:11-17 Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí … 13Poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána, buďto králi, jako nejvyššímu, 14Buďto vládařům, jako od něho poslaným, ku pomstě zle činících, a k chvále dobře činících. 15Nebo tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce, zacpali ústa nemoudrých a neumělých lidí. 16Buďtež jako svobodní, však ne jako zástěru majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží. 17Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v poctivosti mějte.
1.Timoteovi 2:1-5 Napomínámť pak, aby přede vším činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, žádosti a díků činění za všecky lidi, 2Za krále i za všecky v moci postavené, abychom pohodlný a pokojný život vedli ve vší pobožnosti a šlechetnosti. 3Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem, 4Kterýž chce, aby všickni lidé spaseni byli, a k známosti pravdy přišli. 5Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš
Ezdráš 1:1-3 Léta prvního Cýra krále Perského, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského, aby dal provolati po všem království svém, ano také i rozepsal, řka: 2Toto praví Cýrus král Perský: Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský, a on mi poručil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, kterýž jest v Judstvu. 3. Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, budiž Bůh jeho s ním, a nechať jde do Jeruzaléma, kterýž jest v Judstvu, a staví dům Hospodina Boha Izraelského, toho Boha, kterýž jest v Jeruzalémě.
Bůh křesťany vyzývá, aby respektovali světskou moc; ne však proto, aby se díky tomu stali lepšími křesťany, ale proto, aby mohli naplňovat roli, kterou od Boha vůči světu mají.
Bůh má pro Boží lid své povolání a úkoly. V této souvislosti je třeba vidět i výzvu k respektování světské moci a modlitbám za ní.
Kromě starozákonního Izraele, kde byla zákonodárná, výkonná i soudní moc bezprostředně spojená s Božím zákonem, s Božím vedením a celým náboženským životem Izraele, se Boží slovo otázkou světské moci zabývá poměrně málo. V Novém zákoně je to kromě dále uvedených míst ještě třináctá kapitola epištoly Římanům.
Apoštol Petr rovněž vyzývá k respektování světské moci (1Pet 2:11-17). Přitom o světské moci hovoří jako o něčem, co si lidé zřídili. Tedy ne tak, že každý, kdo má moc, každý úřad ve státě, je nějak Bohem ustanovený (jak se to poměrně často vykládá). Je zde na místě vysvětlit, jak spolu souvisí, když v Řím 13 je řeč o tom, že světská moc je Bohem ustanovená, s tím, jak Petr mluví o světské moci jakožto o lidském zřízení.
Je to tak, že Bůh přenesl roli autority i soudu (pochopitelně pouze v pozemském měřítku) na lidi. Dobře to můžeme vidět třeba v 1M 9, kde čteme, že po potopě uložil lidem, aby sami smrtí potrestali člověka, který někoho zavraždí. Bůh přenesl tuto moc na lidi, ovšem způsob, jak to udělají, nechal na nich (forma soudu i provedení).
Jakou roli tedy hraje světská moc vůči Božímu lidu? Můžeme vidět trojí roli. První je ta nejběžnější. Taková, která se Božího lidu dotýká tak jako kohokoli jiného, bez jakékoliv zvláštnosti vůči Božímu lidu. Je to běžné udržování pořádku, práva, atd. V tomto smyslu máme také světskou moc respektovat, nelze si však v tomto ohledu dělat iluze o „Božím povolání“ mocných. Nemístná očekávání, že tito lidé nějak naplní Boží plán, se cyklicky v církvi objevují a výsledkem je s železnou pravidelností zklamání. Nelze očekávat, že z této strany přijde „obrácení národa k Bohu“. A nemá ani smysl se za toto modlit. K tomu prostě světská moc není ustavena. Není tady proto, aby udělala práci církve.
V Písmu vidíme ještě další roli světské moci vůči Božímu lidu. Několikrát, ale opravdu jen několikrát, použil Bůh světskou moc k vysvobození a jisté obnově Božího lidu. Příkladem je třeba král Kýros, který osloven Bohem vydal z pozice vladaře výnos, jímž posloužil Božímu lidu k vysvobození z vyhnanství a návratu do Izraele (Ezd 1:1-3). Je to ale velmi ojedinělá věc a v naší současné situaci není aktuální. Pokud církev potřebuje nějaké vysvobození, tak zcela jistě jiné, než pomocí světské moci.
Další role světské moci vůči Božímu lidu byla občas ta, že ji Bůh použil k tomu, aby svůj lid soudil. Jako příklad lze uvést krále Nabuchodonozora, který zavlekl Judské do Babylona. Toto se ale děje jen tehdy, pokud si Boží lid opravdu nedá nijak říct, nerespektuje Boží slovo, nerespektuje Boží napomenutí, jedná bezbožně. Náš postoj by měl být takový, že uděláme vše, aby k tomu nemusel Bůh vůči nám nikdy sáhnout.
Kromě výjimečných situací, kdy Bůh použije světskou moc k naplnění svých cílů s Božím lidem (vysvobození či soud), se v drtivé většině jedná o běžné respektování světské moci bez zvláštního spojení s Božím lidem, Božími plány.
Celý Petrův dopis je o svatém, čistém a bezúhonném životě církve. To je smysl a cíl a v této souvislosti a s tímto ohledem zmiňuje Petr i potřebu, aby církev ctila veškeré zřízení, formy vlády a správy, které si lidé vytvoří. Jde především o to, abychom nemohli být světem oprávněně souzeni pro hříšné jednání. A také o to, abychom nevytvářeli zbytečné pohoršení a překážky pro naši službu a práci. Na pověsti církve by nám mělo velmi záležet. My máme světu být světlem, ne temnotou!
Modlitby za světskou moc, k nimž nás vyzývají jak Petr, tak Pavel, mají tedy především ten účel, aby církev měla dobré podmínky pro službu. Jiná očekávání v tomto směru (a to ani při výměně mocenských garnitur po volbách) nejsou na místě.
Zabývejme se tím, abychom věděli, co máme dělat, abychom to uměli dělat a abychom to skutečně dělali. A ještě před tím se starejme o to, abychom žili čistě a svatě, abychom byli světu světlem, aby na nás nebyla poskvrna, která by nás před lidmi degradovala a zhoršila naše pozice ke svědectví a ke službě. Nemějme také směrem ke světské moci neopodstatněná, ničím nepodložená očekávání.
