Žalm 8:1 Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. 2 Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa. 3 Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se. 4 Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám: 5 Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ? 6 Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej. 7 Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho: 8 Ovce i voly všecky, také i zvěř polní, 9 Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. 10 Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!
Jób 42:1 Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: 2 Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. 3 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. 4 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. 5 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. 6 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.
Bůh je stvořitel, který celé stvoření také stále udržuje. Tato skutečnost je i církví relativizována a nahrazována pouhým od reality odtrženým „osobním vztahem“ s Bohem. To je však otevřená brána modlářství.
Církev čím dál častěji propadá panice, že vědecké výzkumy zpochybňují Písmo. Ve snaze nedopustit otřesení víry buď přistupuje na relativizaci Božího stvoření a dalších skutečností Písma, nebo naopak vědecké výzkumy arogantně ignoruje.
Bůh nás ale postavil na Zemi jako správce jeho stvoření (Ž 8:1). To, co máme spravovat, musíme v rámci možností znát, rozumět tomu. Tedy toto poznávání nejenže není zlé, ale bylo by opravdu špatné se ho odříkat.
Přitom pokud je vztah člověka s Bohem postaven právě na pouhém „osobním vztahu“, pak je značně subjektivní, odtržen od velkého množství základních faktů víry. Takový vztah pak nemůže být opravdu pevný a stálý.
Zajímavý je v tomto ohledu Jobův příběh. Job nedokázal porozumět tomu, proč musí procházet takovým utrpením. Ani jeho tři přátelé mu nedokázali uspokojivě situaci vysvětlit. Teprve když promluvil čtvrtý z nich, Elihu, začínalo být jasněji.
Po něm promluvil k Jobovi Bůh. Stojí za to se opravdu důkladně podívat, co Bůh Jobovi řekl, protože po této promluvě má Job zcela jasno (Job 42:1-6). Zajímavé je, že už ani nemluví o svém utrpení a nejvýraznějším Jobovým prohlášením je „toliko slýchal jsem o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí“. Job byl spravedlivý muž, a přesto zde říká, že se zcela zásadně změnilo jeho poznání Boha. Co k tomu vedlo? Co mu Bůh vlastně řekl?
Valná část Boží promluvy k Jobovi je o tom, že On je stvořitel a Pán celého světa, celého stvoření. Mluví i o otázkách spravedlnosti, ale mnohem méně.
Job pak neříká, že pochopil své utrpení, ale že poznal Boha. To je klíč! O to, zdá se, Bohu šlo. Aby jej Job poznal tak, jak jej doposud neznal.
Je to velice důležité poselství. Jistěže potřebujeme odpovědi na množství otázek a je i správné, že je hledáme. Ale nesmíme přitom zapomenout na to hlavní – poznávat Boha. Opravdu jej poznávat ovšem přesahuje onen často vyvyšovaný „osobní vztah“. Je třeba jej poznávat ve všech ohledech, které nám v Písmu poskytuje.
Vytvořit si čistě „osobního boha“, kterého odtrhneme od Jeho stvoření, od reality, je v podstatě modlářství. Tzv. „osobní bůh“ křesťanovi dotváří jeho iluzorní osobní svět, s Bohem skutečným nemá však nic společného. Zredukování Boha v jeho celistvosti na „mého osobního boha“ je počátkem temnoty, jak v životě jednotlivce, tak v křesťanství obecně.
Jedním z důsledků toho, že lidé Boha takto odstavují od Jeho stvoření, je i to, že stále více a více věcí v životě řeší podle pravidel a měřítek světa, protože jejich „osobní bůh“ v nich nefiguruje. A když už, tak je příliš slabý na to, aby v nich reálně působil.
Jistěže je správné a biblické mluvit o osobním vztahu s Bohem, jedině však v případě, kdy se jedná o skutečného Boha, stvořitele, tvůrce, a i současného udržovatele celého stvoření. Skutečná víra se nikdy nesmí odtrhnout od toho, že Bůh je stvořitel reálného světa, ve kterém žijeme.
Bůh ve své promluvě v 38.-41.kapitole knihy Jobovy nepodal Jobovi přednášku z fyziky či biologie. Smyslem jeho řeči k němu bylo to, aby Job lépe poznal Boha. Velice cenným poučením je, že i v nejsložitějších situacích je zásadním východiskem lépe poznat Boha, Jeho samotného. „Praktické“ východisko se pak najde či dostaví mnohem snáze.
Poznávání Boha přitom není v rozporu s vědeckým poznáváním světa. Někdy to tak může dočasně vypadat, ale je to jen proto, že v té chvíli je naše poznání Písma, naše poznání o Bohu či naše vědecké poznání nedokonalé. To ale nesmí vést k relativizaci Písma ani ke strachu z poznání. A už vůbec to nesmí vést k vytváření si čistě subjektivního „osobního Boha“, který ale s reálným světem a životem nemá moc společného.
