1Janův 1:1 Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života, 2 (Nebo ten život zjeven jest, a my jsme viděli jej, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, kterýž byl u Otce, a zjeven jest nám,) 3 Což jsme viděli a slyšeli, to vám zvěstujeme, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i s Synem jeho Jezukristem. 4 A totoť píšeme vám, aby radost vaše byla plná. 5 Toť jest tedy zvěstování to, kteréž jsme slýchali od něho, a zvěstujeme vám: Že Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není. 6 Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tmě chodíme, lžeme a nečiníme pravdy. 7 Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.
2 Korintským 6:14 A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? 15 A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím? 16 A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. 17 A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. 18 A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.
Římanům 4:7 Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové.
Matouš 7:23 A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.
Matouš 13:41 Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,
Titovi 2:14 Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.
1Janův 3:4 Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.
Matouš 18:19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
Matouš 20:1 Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. 2 Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. …. 8 Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. 9 A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi. 10 Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi. 11 A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce: 12 Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. 13 On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
Lukáš 5:36 Pravil pak i podobenství k nim: Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřísluší záplata z nového.
Skutky 5:1 Muž pak jeden, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek. 2 A lstivě něco těch peněz ujal s vědomím manželky své, a přinesa díl nějaký, položil k nohám apoštolským. 3 I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstivě ujal částku peněz za to pole? 4 Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu. 5 Tedy uslyšav Ananiáš tato slova, padna, zdechl. … 7 I stalo se po chvíli, jako po třech hodinách, že i jeho žena, nevěduci, co se bylo stalo, přišla. 8 I řekl k ní Petr: Pověz mi, za toliko-li jste pole své prodali? A ona řekla: Ano, za tolik. 9 Tedy dí jí Petr: I pročež jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Aj, nohy těch, kteříž pochovali muže tvého, přede dveřmi jsou, a vynesouť také i tebe.
Lukáš 23:49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to. 50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, 51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,
Žalm 1:1 Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.
Žalm 31:7 Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
Žalm 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Žalm 119:113 Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Žalm 139: 21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Přísloví 8:13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Pojem obecenství vyjadřuje to, že lidé mají něco společného. Základem biblického obecenství je chození ve světle (1J 1:1nn).
S Bohem můžeme mít obecenství jedině v případě, že chodíme ve světle. Abychom mohli mluvit o biblickém obecenství s lidmi, základním požadavkem je opět chození ve světle. Chceme-li mít obecenství s Božím lidem, který chodí ve světle, i my sami musíme chodit ve světle - milujeme Boha, jeho Slovo, posloucháme Ho, nejsme vůči Němu v opozici, nemilujeme (nenávidíme) hřích a nic, co z hříchu vychází, naše srdce nepatří do světa.
Co je pro dobré obecenství s Bohem kromě výše uvedeného ještě důležité?
1. Nemít obecenství s nesprávnými lidmi.
Obecenství s Božími dětmi narušuje to, pokud udržujeme obecenství s nesprávnými lidmi. V první řadě s nevěřícími. V 2Kor 6:14-18 jsou použity různé výrazy (spolek, obcování, díl), které je třeba prozkoumat. Z jejich významu je jasnější o co se tu jedná. (Tento stručný písemný obsah ale rozbor uvedených výrazů neobsahuje. To je dostupné na audiozáznamu).
Nepravost Božích dětí z doby před jejich obrácením se ke Kristu byla smazána, není v nich (Řím 4:7) – pro tento stav je tedy přirozené, že se od nepravosti odděluje a že nevyhledává obecenství s těmi, kdo v nepravosti setrvávají.
V Matoušově evangeliu Ježíš varuje, že ty, kdo činí nepravost, od sebe vyžene (Mat 7:23, 13:41). Jak tedy můžeme mít náklonnost k lidem, které Ježíš vyžene?
Ježíš miluje spravedlnost a nenávidí nepravost (Žid 1:9). Dokonce dal vlastní život, aby nás veškeré nepravosti zbavil (Tit 2:14).
Proto je zřejmé, že nechce mít obecenství s člověkem, v němž sídlí nepravost (to vůbec není v rozporu s tím, že jej chce zachránit). A nejen to – nechce mít obecenství ani s někým, kdo s nepravostí souzní nebo komu nepravost, čili bezzákonnost, bezuzdnost, ignorování Boží vůle, nevadí, byť se jí sám nedopouští.
Máme-li potřebu obecenství s nepravými, pak v nás něco není v pořádku. Má něco společného temnota a světlo, nepravost a spravedlnost? NE! Jestliže jsme ospravedlněni, pak v nás není nečistota ani temnota a naopak, je v nás světlo a spravedlnost a v nich chodíme.
Jde tedy nejen o to, abychom sami nepravost nepáchali, ale i o to, jak na nepravost druhých reagujeme. Přiblížit se k lidem žijícím v nepravosti samozřejmě můžeme, ba musíme, jinak bychom jim nemohli kázat evangelium. To je ale něco docela jiného, než s nimi mít obecenství. Nebo i to, když nás obecenství s nimi láká.
Apoštol Pavel hovoří o souznění (2Kor 6:14). Měli bychom souznít se světlem, nikoliv s temnotou a nepravostí. Je na nás, abychom dbali na to, na jaké „tóny“ se rozezníme, s čím prožíváme souznění, harmonii.
Zkoumejme, na co harmonicky reagujeme, co nás skutečně potěšuje a vzrušuje, a rozsuzujme, zda je to podle Písma v pořádku. Pokud to v pořádku je, radujme se z toho. Pokud zjistíme, že nás rozeznívají věci, které nejsou v souladu s Písmem a chozením ve světle, je potřeba to pokáním, pravdou Božího Slova, poddáním se Pánu, bez meškání změnit.
Pouze záplatovat novým životem ten starý je ale bláznivé (Luk 5:36). Nestačí se rozeznít Slovem během kázání a hodinu po odchodu ze shromáždění být zase prázdný. Chodíme-li ve světle, Slovo v nás zní i během dalších dní, reálně v nás působí a proměňuje nás.
Nestačí jen nebýt aktivní v činech nepravosti, je třeba se od nepravosti i zřetelně oddělit, vyjádřit svůj nesouhlas s ní, ba postavit se proti ní. Podobně, jako to udělal Josef z Arimatie, když se veřejně odmítl přidat k odsouzení a popravě Ježíše (Luk 23:49).
Musíme se nejen starat o to, abychom neměli obecenství s něčím, co nepochází ze světla, ale i o to, abychom s tím byli svázáni. Bůh varuje, abychom byli velmi obezřetní při navazování jakýchkoli zavazujících svazků s nevěřícími – ať už mluvíme o manželství nebo o společném podnikání apod.
Z kontextu 2Kor vyplývá, že v tomto smyslu musíme brát i „nevěřící věřící“, tedy ty, kteří sice v Boha věří, ale jejich chození ve světle a důvěře vůči Bohu je chatrné. Míru obecenství s nimi je třeba vždy zvažovat.
Obecenství nenavazujme ani s bezbožnými, s hříšníky, utrhači, posměvači, pomlouvači a podobnými lidmi (Ž 1), a nejen to, aktivně se jim vyhýbáme. Bezbožní lidé vědomě pohrdají Božím Slovem, vědomě se přiklánějí ke zlému. Pod slovem posměvači jsou zde míněni lidé, kteří s pohrdáním a arogantně znevažují Boží Slovo či církev.
2. Mít obecenství se správnými lidmi.
K dobrému obecenství nestačí nemít obecenství s nesprávnými lidmi, ale také to, mít obecenství se správnými lidmi. Nemáme na výběr. Nemáme právo popírat obecenství s pravými lidmi. Buď musíme říci, že nejsou ti praví, nebo s nimi obecenství mít musíme. Pochopitelně se to v první řadě týká lidí, kteří jsou v našem fyzickém dosahu, nikoliv lidí na druhém konci světa. Naše obecenství s nimi musí odpovídat tomu, jak oni chodí ve světle. Pokud ve světle chodí, nesmíme dopustit, abychom se obecenství s nimi zdržovali nebo dokonce bránili. Oddělit se od obecenství s lidmi, kteří chodí ve světle, znamená oddělit se od světla a tudíž od Boha. Pokazí to naše obecenství s Ním.
S kým můžeme mít obecenství? S tím, kdo má stejně staré děti, stejné zájmy či obdobnou příjmovou hladinu? Nikoli. To je pouze přirozený pohled na obecenství, který sdílí i svět. Správným a zcela rozhodujícím měřítkem je to, zda dotyčný chodí nebo nechodí ve světle, případně jak hluboké jeho obecenství se světlem a pravdou je. Společné jídlo, provozování společných zálib apod. má být pouze vyjádřením toho, že spolu obecenství máme, nikoli obecenstvím samým.
Obecenství brání nevyřešené duchovní, duševní i materiální záležitosti.
Jedním z prvků, které lidi od obecenství odděluje, je uraženost Slovem. Neuneseme-li Slovo, které míří na nás, odvracíme se od toho, kdo ho vyřkl. Ano, napomínání je nepříjemné (a příjemným ho nelze udělat). Ale slouží napomenutému k dobrému. Pokud on to neunese a namísto nápravy se odvrátí od napomínatele, dělá velkou chybu. Přitěžující je i to, že uražený snadno nachází podobně uraženého souputníka. A s ním je mu v obecenství dobře. To však je jiné obecenství než to, o němž mluví apoštol Jan.
Nelze mít obecenství s lidmi, kteří mají autoritu, pokud máme za to, že jejich autorita je nelegitimní. Pokud je nelegitimní, pak je správné, že s nimi obecenství nemáme. Pokud jejich autorita legitimní je, pak je problém na naší straně musíme co nejrychleji činit pokání.
Majetkové poměry lidí také ovlivňují jejich obecenství. Jeví se jim snadnější mít obecenství se stejně majetnými. Ale nikoli peníze, ale vztah k penězům narušuje obecenství. Málo majetný může závidět tomu, kdo je majetný více, a ten bohatší se zase může koukat skrz prsty na toho, kdo sice chodí ve světle, ale s penězi je na tom hůř. Oboje je špatně. Nesmíme dovolit ničemu jinému než chození ve světle, aby formovalo naše vztahy k lidem, naše obecenství.
Obecenství s Pánem je nezbytnou a efektivní součástí života s Ním, navíc je velmi příjemné - Božímu dítěti působí potěšení a radost. Vědomí, že Stvořitel světa nám nabízí možnost být s ním ve velmi intimním vztahu, je naprosto povznášející. Obecenství s Bohem ale nemůžeme odtrhnout od lidí. Nelze mít obecenství s Pánem, když nebudeme mít obecenství s těmi, kdo chodí ve světle, stejně tak jako ho nemůžeme mít tehdy, pokud budeme v souznění s lidmi, kteří žijí v nepravosti.
