1Mojžíšova 13:14 I řekl Hospodin Abramovi, když se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých, a pohleď z místa, na němž jsi, na půlnoci a na poledne, i na východ a na západ.
1Mojžíšova 17:4 Jáť jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých. … 7 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě. … 9 Řekl ještě Bůh Abrahamovi: Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých.
1Mojžíšova 17:1 Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým. 2 A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi.
1Mojžíšova 22:15 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe, 16 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému: 17 Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých. 18 Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, protože jsi uposlechl hlasu mého.
1Mojžíšova 9:1 Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi. 2 Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou. … 11 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země.
2Mojžíšova 20:18 Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka. 19 A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.
5Mojžíšova 32:45 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému, 46 Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám,a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je. 47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
1Královská 8:23 A řekl: Hospodine, Bože Izraelský, neníť podobného tobě Boha na nebi svrchu, ani na zemi dole, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství služebníkům svým, chodícím před tebou v celém srdci svém, 24 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, co jsi mluvil jemu; nebo jsi mluvil ústy svými, a skutečně jsi to naplnil, jakož se dnes vidí. 25 Nyní tedy, ó Hospodine, Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, kterýž by seděl na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, aby chodili přede mnou, jakž jsi ty chodil přede mnou.
2 Paralipomenon 34:31 Potom stoje král na místě svém, učinil smlouvu před Hospodinem, že bude následovati Hospodina, a ostříhati přikázaní jeho i svědectví jeho a ustanovení jeho z celého srdce svého a ze vší duše své, a plniti slova smlouvy té, kteráž jsou v té knize zapsána.
Jozue 23.- 24.kapitola (bez citace)
Bůh s člověkem během historie uzavřel několik smluv. Tyto smlouvy průběžně obnovoval a utvrzoval, obvykle po důležitých událostech, ať už pozitivních nebo negativních. Iniciátorem obnovy může být za určité situace nejen Bůh, ale i člověk sám. Život bez znalosti podmínek smlouvy s Bohem je hazardem.
Smlouva Původní smlouvy, které uzavřel s člověkem, Bůh podle potřeby během historie revokoval, upravoval a potvrzoval. Důvody pro obnovu a utvrzení smluv mohou být negativní i pozitivní.
Například po pádu Adama, po Abrahamově selhání, z něhož se narodil Izmael, nebo po sporu Abrahama s Lotem a Lotově oddělení se od Abrahama (2Moj 13:14, 17:1-2, 4-9, 22:15). Po globálním odpadnutí lidstva a následné potopě obnovil Bůh smlouvu s lidstvem jako celkem (1Moj 9:1-11).
V Písmu najdeme řadu dalších příkladů, kdy došlo k obnově a utvrzení smlouvy mezi Bohem a člověkem. Podle důvodů, z jakých k doplnění či úpravě smlouvy dochází, může být obnovená verze pro člověka k lepšímu, jindy může být výsledkem jisté omezení.
Nikdy nelze počítat s tím, že by bylo možno obnovou dojít k dokonalému návratu k původní smlouvě. Změna podmínek, historie, jíž smluvní strany prošly, znamenají nutně, že nový výchozí stav pro obnovenou smlouvu je jiný, než ten původní. Tomu odpovídá obsah a podmínky obnovené smlouvy.
Například ve smlouvě uzavřené s Izraelem pod horou Sinaj změnil Bůh kvůli strachu lidu z přímého kontaktu s Ním způsob, jakým bude s lidmi jednat – od té doby vždy jen skrze lidského prostředníka - velekněze (2Moj 20-18-20). (Až Nová smlouva tuto skutečnost upravila tak, že prostředníkem mezi lidem a Bohem už není jen člověk, ale Ježíš Kristus, tedy Bůh, velekněz a člověk zároveň.)
Příklad pozitivního důvodu obnovení a utvrzení smlouvy vidíme na konci Mojžíšova života. Nadcházející smrt Mojžíše a rovněž nadcházející vstup do zaslíbené smlouvy také měly za následek obnovení a utvrzení smlouvy (5Moj 32:45). Významnou událostí je i postavení a vysvěcení chrámu za krále Šalamouna. Také v tomto případě dochází k upevnění a obnově smlouvy (1Kr 8:23nn).
Smlouvu s Bohem obnovili a utvrdili také někteří izraelští, resp. judští králové, např. Joziáš (2Par 34:31).
Pokání Obnovení smluvního vztahu s Bohem (ze strany člověka) v Nové smlouvě se dá vyjádřit jedním slovem – pokání. Pokání není nic jiného, než (návazně na uznání a vyznání hříchu) deklarace toho, že chceme žít s Bohem bez hříchu, že litujeme našeho poklesku, odvracíme se od něj a rozhodujeme se jednat napříště svatě a čistě. A že jsme si vědomi podmínek smlouvy, kterou jsme s Bohem naším obrácením uzavřeli.
Přesně to mohli udělat na počátku historie člověka i Adam s Evou – namísto skrývání se před Bohem mohli po svém selhání činit pokání a požádat Ho o odpuštění jejich poklesku a obnovení Jeho vztahu s nimi.
Protože ale nepřišli, převzal iniciativu Bůh – výsledkem bylo kromě utvrzení smlouvy s člověkem také zlořečení a vyhnání Adama s Evou ze zahrady Eden.
Nezrušitelnost smlouvy Ze smlouvy s Bohem nelze legitimně odejít, nelze ji opustit bez následků. Platilo to za Adama, platí to i dnes. Nepřijde-li člověk, který smluvní podmínky porušil, za Bohem kvůli jejich nápravě a obnově, obnoví s ním smlouvu Bůh sám. S tím, že do obnovených podmínek zahrne skutečnost, že dotyčný se podobně jako Adam s Evou před Ním se svým hříchem skrýval.
I na mezilidské rovině platí, že je velký rozdíl mezi tím, když člověk chybu přizná sám a mezi tím, když jeho chybu odhalí někdo jiný. Mezi Bohem a člověkem toto platí tím spíš.
Bůh je Bohem rozdílu Bůh smlouvu s jednotlivci obnovuje rozdílně. Tomu, kdo žije dobře a vydaně, jen zakopne a zhřeší a bezodkladně po prohlédnutí činí pokání, se staví jinak, než k tomu, kdo s Ním žije formálně a stejně tak formálně učiní pokání (přičemž je skoro jisté, že se v takovém případě o pokání vlastně ani nejedná.)
Je třeba dobře vědět, jakou dohodu jsme vlastně přijetím Krista s Bohem uzavřeli. Tato dohoda platí stále, neobsahuje možnost od ní odstoupit! Pokání tedy musí přinést ze strany člověka návrat k této dohodě! A pokud Bůh s ohledem na charakter porušení smlouvy z naší strany při obnově upraví smluvní podmínky, musíme to bez výhrad respektovat, i kdyby se změna jevila být k horšímu.
Bez znalosti a respektování smluvních podmínek žijeme okleštěnou variantu křesťanství. Takový život je mimo rámec Bible, vztah s Bohem je jalový, pocitový, mělký. Zhřešit je čím dál tím méně obtížné. Součástí Boží dohody s námi je ale vždy konání – z Jeho i z naší strany. Notné procento křesťanů však vůbec neví, co po nich Bůh požaduje, aby dělali, potažmo nedělali (ne ve smyslu hříchu, ale ve smyslu porozumění Boží řeči k nám v dané chvíli).
Skutečným efektem pokání je tedy obnova smlouvy. Ne obvykle do původního stavu, ale do plně funkčního stavu, v němž se nutně musí více či méně projevit rozbití stavu předcházejícího.
Večeře Páně Důležitým připomenutím, utvrzením smlouvy je Večeře Páně. Utvrzování smlouvy je tedy také průběžnou celoživotní záležitostí. To platí jak u Večeře Páně, tak v osobním životě s Pánem. Obdobně třeba mezi manželi s ohledem na manželskou smlouvu.
Trvalé vědomí sounáležitosti s Pánem Především starší církve by měli mít celoživotně hluboko v srdci vryto vědomí toho, v čem a jak v celé historii i během jejich vlastního života Bůh s jednotlivci i s Božím lidem jako celkem jednal a jedná. Zřetelně to vyplývá z řeči Jozue ke starším Izraele a následně ke všemu lidu na sklonku své služby. Zatímco starším lidu před utvrzením smlouvy s Bohem pouze připomíná Boží podporu, o níž sami velmi dobře věděli a znali ji, a pouze je vyzývá, aby od Boha nikdy ani v nejmenším neodstoupili a nikdy nekoketovali ani s cizími bohy ani s cizími národy, a líčí jim následky toho, co se stane, pokud z této cesty sejdou, lidu připomíná kompletní historii jich jako vyvoleného národa a zdůrazňuje Boží roli v ní.
Přední služebníci nepotřebovali takto podrobné sdělení, protože ho měli v paměti a v srdci natolik, že jim to Jozue nemusel takto podrobně připomínat. To má být u předních a starších standard; když se neobejdou bez podrobného připomínání toho, jak věci byly a mají být, jsou pro pozici starších diskvalifikováni.
Ale i ostatní věřící by měli mít tyto věci živě v trvalé současné paměti. Aby viděli skutečný obsah života s Bohem, rozuměli mu a měli ho v sobě. Aby věděli, čím s Bohem prošli, jak dobré to bylo, a naopak jak zlé bylo, když se Ho nedrželi.
