Skutky 2:41 Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.
1Petrova 3:21 K čemužto připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špíny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista.
Římanům 6:3 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? 4 Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.
1Korintským 12:13 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme. … 19 Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.
Řmanům 2:24 Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.
Římanům 3:1 Což tedy má více Žid nežli pohan? Aneb jaký jest užitek obřízky? 2 Mnohý všelikterak. Přední zajisté ten, že jest jim svěřen Zákon Boží. 3 Nebo což jest do toho, jestliže byli někteří z nich nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?
Exodus 12:19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi. … 43 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho. … 48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho. 49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.
Jak se lze stát součástí Božího lidu? Kdo jsou domácí a kdo „připojenci“? Co je v tom opravdu rozhodující?
V průběhu historie Božího lidu vidíme v Písmu ty domácí a „připojence“. Není to jen v období starozákonního Izraele. I dnes se lze v církvi setkat s pejorativním rozlišováním na ty, co v církvi narodili a vyrostli, a na ty, co „přišli ze světa“. Je takové rozlišování na místě? Kdo je skutečně „domácí“ a kdo de facto druhořadý „připojenec“?
Ve starozákonní době byla znakem připojení k Božímu lidu obřízka. V novozákonní době je to křest. Podstatou připojení ve Staré i Nové smlouvě je však obřezané srdce, tedy skutečné vnitřní připojení se k Bohu a k Božímu lidu. To, že tvrdé, kamenné, hříšné, porušené srdce bylo odřezáno. Tuto skutečnost pak Bůh předepsal ve Staré smlouvě formálně potvrdit tělesnou obřízkou, v Nové smlouvě křtem.
Abrahama Bůh prohlásil za spravedlivého z víry ještě před obřezáním. Obřezání pak bylo pečetí spravedlnosti z víry. Obřezané srdce tedy musí předcházet obřezání fyzickému. Bez fyzické obřízky se přesto nedalo obejít, byl to Boží příkaz.
Jak chybně Židé pochopili význam toho, že jejich praotcem je Abraham a to, že jsou obřezáni, ukazuje jejich rozhovor s Ježíšem v osmé kapitole Janova evangelia (Jan 8:31-47). Zakládali si na svém přirozeném původu a na obřízce a Ježíš jim řekl tvrdou pravdu, že součástí nebeského Božího lidu vůbec nejsou!
I v Nové smlouvě je křest pečetí toho, že člověk byl ospravedlněn vírou, tedy že má obřezané srdce. Křest bez zachovávání Božích přikázání nic není (1Kor 12:19).
Obřezáním byl člověk ve Staré smlouvě připojen k pozemskému Izraeli. Jakmile se člověk k Izraeli obřízkou připojil, stal se okamžitě jeho plnohodnotnou součástí se všemi právy a povinnostmi (2M 12:19-49). Podle Božího nařízení se na něj nahlíželo jako na rozeného Izraelce. Domácí a připojivší se tedy na tom byli v tomto smyslu stejně.
Stejně ale platí, že aby někdo mohl být připojen k nebeskému Izraeli, musel mít obřezané srdce.
Pokřtění lidé jsou připojeni k pozemské církvi, ne všichni však jsou nutně připojeni k nebeskému Božímu lidu. K tomu je třeba mít obřezané srdce. Mezi pozemským a definitivně potvrzeným Božím lidem tedy byl, je a bude vždy rozdíl.
Selektivní pohled křesťanů na „doma zrozené“ a „připojené“ je nesprávný. I generace křesťanů vzešlá z věřících rodičů vlastně patří mezi připojence, podobně jako ten, kdo právě přišel ze světa; protože každý člověk se bez ohledu na to, zda jeho rodiče jsou křesťané, musí k církvi sám z vlastního rozhodnutí teprve připojit. Vírou, jejímž výsledkem bude ospravedlnění, obřezané srdce a připojení vyjádřené navenek křtem. Jiný způsob neexistuje.
Skutečné připojení k Božímu lidu tkví v přijetí Boží milosti, Boží pravdy, Božího Slova a v míře oddělení se od světa, tělesnosti a hříchu. Vyrůst v křesťanské rodině je výhoda, nesmí to ale být měřítko „kvality“ lidí. Je cennější, když se hříšník skutečně oddělí od hříchu, než když „domácí“ sice navenek nehřeší, ale v jeho srdci zůstávají nečisté touhy a žádosti.