Matouš 19:3-12 I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny? 4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je? 5 A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo. 6 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj. 7 Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí? 8 Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak. 9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží. 10 Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se. 11 On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno. 12 Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.
V této části Matoušova evangelia hovoří Ježíš na popud farizeů o manželství a rozvodu. Ukazuje na skutečnou podstatu a závaznost manželství a vysvětluje, kdy je přípustný rozvod.
V dobách platnosti Zákona mohl muž ženu z manželství „propustit“, a to třeba i jen proto, že se mu znelíbila. Proto také přišli za Ježíšem farizeové, aby jej konfrontovali s tím, co sami dobře věděli – totiž že zpočátku, když Bůh člověka stvořil, to tak nebylo.
Kromě samotného vysvětlení, jak je to s případným rozvodem, předkládá Ježíš základní vysvětlení manželství. Bez toho nelze další ustanovení a pravidla omezující rozvod pochopit.
Když se muž a žena rozhodnou vstoupit do manželství, stávají se jedním tělem. Tuto skutečnost zajistil Bůh tím, jak člověka stvořil – jako muže a ženu, kteří se právě v manželství stanou jedním tělem. Ježíš výslovně říká, že toto spojení zajišťuje Bůh. A neříká, že jen u Židů nebo jen u věřících, ale u lidí obecně. Bez ohledu na to, jak se na to lidé dívají či jak tomu rozumí.
Ovšem mýlil by se ten, kdo se domnívá, že se „nic nestane“, pokud spolu muž a žena žijí, spí, ale manželství neuzavřou. Apoštol Pavel říká, že dokonce i ten, kdo, spí s prostitutkou, se s ní stává jedním tělem (1Kor 6:16). Tím spíše se tedy „něco stane“, když spolu lidé, byť nesezdaně a jen na čas, žijí.
První věcí tedy je, zda vůbec věříme tomuto nekompromisnímu prohlášení Ježíše Krista a Písma. Je nasnadě, že to naprosto mění pohled na vztahy a jejich dopad. Stejně zásadně to mění pohled nejen na závažnost a závaznost vztahu mezi mužem a ženou, ale také na závažnost rozvodu.
Obecněji platí, že je zcela zásadní, jak se díváme na pravdy Písma. Musíme jim dobře porozumět, pochopit jejich obsah. Věcí víry je pak to, zda se s nimi opravdu vnitřně ztotožníme. To je vlastně biblická definice víry: pevná přesvědčenost o pravdách Písma. Rozporuplný, rozdvojený život, ve kterém člověk vnitřně Písmu ani Bohu nevěří, ale tak nějak respektuje „přikázání“, je dosti zoufalý. A nic na tom nemění ani ta skutečnost, že tak pravděpodobně žije mnoho „věřících“.
Pokud tedy jde o manželství, platí dle Ježíše to, že manželé se stávají jedním tělem, a to až do tělesné smrti jednoho z manželů. Ježíš dále říká, že rozdělit toto „jedno tělo“ může kromě smrti jednoho z manželů jen nevěra jednoho z manželů. Z jiných míst Písma je jasné, že i pro tento případ upřednostňuje Bůh pokání a odpuštění a zachování manželství.
Častou otázkou bývá, zda je možné se uchýlit k rozvodu i z jiných důvodů, jako třeba násilí či jiných závažných ohrožení či narušení manželského soužití. Jak spojit nemožnost společného života s nemožností rozdělení „jednoho těla“. Úplně především je třeba říci, že Bůh rozvody nenávidí. Ovšem v zájmu bezpečí a ochrany je někdy možné, ba nutné se k rozvodu uchýlit. Spíše bychom měli ale hovořit o odluce, abychom odlišili situaci, kdy k rozdělení „jednoho těla“ dojde a kdy nikoliv. V případě, že je důvodem ukončení manželství něco jiného než smrt druhého z manželů nebo jeho nevěra, pak by měl rozvedený člověk zůstat sám. Pokud se znovu ožení či vdá dříve, než nastane legitimní důvod, pak se dopouští cizoložství.
Ježíš vysvětluje farizeům, ale i svým učedníkům, že důvodem pro ustanovení možnosti propustit manželku v Mojžíšově zákoně byla pouze a jedině tvrdost srdce Izraelců. To bylo i pro jeho učedníky ještě v této chvíli natolik silné sdělení, že spontánně reagovali výrokem, že to je pak lépe se neženit (Mat 19:10).
Ježíš k tomu v uvedené situaci přidává ještě jeden úhel pohledu na manželství (Mat 19:10-12): pro lidi povolané pro speciální službu a práci pro Boží království může být správné do manželství nevstupovat, aby se službě mohli věnovat bez omezení daných chodem manželství a rodiny. Na druhou stranu už uzavřené manželství není a nesmí být překážkou pro službu.
Úsek v 19. kapitole Matoušova evangelia není jediným místem Písma ohledně manželství a tedy ani tento krátký výklad není kompletním učením o manželství.
