Matouš 22:1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: 2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. 3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti. … 5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. 6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali. 7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil. 8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. 9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. 11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Matouš 24:2 Ježíš pak řekl jim: Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
Galatským 3:27 Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.
2 Korintským 5:2 Pročež i v tomto stánku vzdycháme, v příbytek náš, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce, 3 Jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme.
Efezským 4:22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících, 23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší, 24 A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
Efezským 5:1 Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí. 2 A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou. 3 Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté,
Efezským 6:10 Dále pak, bratří moji, posilňte se v Pánu a v moci síly jeho. 11 Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. 12 Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem, kteréž jsou vysoko. 13 A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.
Podobenství z Mt 22 o pozvání na svatbu se vykládá obvykle evangelizačně. Kdo je však vlastně pozván a kdo z ní bude vyvržen? Co znamená „obléknout Krista“?
Ježíš v podobenství o pozvání na svatbu a vyvržení nehodných ukazuje, kdo a proč může být účastníkem hostiny (tedy být spasen) a kdo ne. Ke komu a o kom zde Ježíš hovoří? Kdo všechno se na svatbu dostane? Jakým rouchem musíme být oděni, abychom nebyli z hostiny vyvedeni a co to znamená?
První skupinou lidí, o nichž podobenství v Mt 22 hovoří, jsou Židé. Ukazuje na to verš 7, který hovoří o zničení města vyvolených. Jeruzalém měl v době, kdy Ježíš toto podobenství vyřkl, jedno zničení (babylonským králem) za sebou a další (Římany v roce 70) před sebou. Toto zničení Ježíš předpověděl nedlouho poté, co vyřkl uvedené podobenství (Mt 24-1:2).
Druhou skupinou jsou ti, kteří dostali pozvání na svatbu, tedy do Božího království, místo Izraele – pohané. Tomuto Ježíšovu sdělení farizeové porozuměli velmi přesně, proto tím víc začali usilovat o jeho odstranění.
Izrael měl být s Bohem spřízněn, sblížen Zákonem. Napojeni na Otce Zákonem měli být Židé Bohu milí, dobří a zcela jiní než okolní bezbožné národy. Ve verši 10 ale čteme, že mezi pozvanými jsou i „zlí“ (Mt 22:10). Interpretace, že mezi pozvanými jsou i zlí, protože Bůh je natolik milosrdný, že v Božím království je dost místa pro všechny, je v rozporu s Písmem. Pozvání je sice určeno všem, na svatbě však budou jen spravedliví. Zlí se musí změnit – činit pokání a obrátit se.
Na svatební hostině je třeba také být oblečen v rouše, které jedině je na tuto svatbu možné. Kdo nebude takto oblečen, bude ze svatby vyveden, vyvržen (v. 13). Tímto rouchem je míněno, že musíme obléci Krista (Gal 3:27). Kdo není oblečen v Krista, nebude oblečen do neporušitelnosti (2Kor 5:1-3), což je nezbytná podmínka pro vstup do Božího království.
Ve 2Kor 5:2-3 nalézáme zdánlivý paradox, že oblečen bude moci být jen ten, kdo již je oblečen („oblečeni býti žádajíce, jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme“ (v. 2-3)).
Jedná se o dvě posloupné skutečnosti. Apoštol Pavel mluví ke křesťanům, tedy k těm, kdo již přijali Krista a jsou v něj tedy již oblečeni. Přesto Pavel říká, že ač majíce již Krista, mohli by být „nalezeni nazí“ (verš 3). Přijetí Krista je tedy jen první krok, podmínka k tomu, aby je tento „Kristův oděv“ mohl proměnit (Ef 4:22nn). Svléci starého člověka a obléci toho nového.
Pouze obléci Krista tedy nestačí. Nezbytným dalším krokem je přestat přemýšlet a jednat způsobem jako před obrácením a začít přemýšlet a jednat nově; na základě toho, že jsme přijali, oblékli Krista. Kristus, kterého jsme oblékli, změní naše jednání. Pokud ne, budeme shledáni neoblečenými, a tedy ze svatební hostiny vyvedeni.
Ani pouhá snaha o kristovský způsob života bez přijetí Krista, byť upřímná, nemůže přinést přijetí Bohem, protože bez očištění a odpuštění hříchů to není možné. Kromě toho, dobré jednání, dobrý život, je v Božích očích samozřejmost, ne zásluha.
Obléci Krista znamená být v něm denně, ve všem svém jednání (Ef 6:10-17, Kol 3. kap.), být v něj oblečeni samozřejmě a lišit se od těch, kdo Krista nemají. Musíme v Něm chodit samozřejmě, být s ním srostlí. Kristovo roucho – budeme-li ho nosit dnem i nocí a aktivně se mu poddávat – tuto přirozenost a soulad vypůsobí samo.
Na svatební hostinu, rozuměj do nebe, se nic nečistého, nedokonalého nedostane. Nelze to obejít. Váhat s přijetím Krista nebo ho dokonce plánovitě oddalovat může mít fatální následky – procento těch, kteří takto uvažují a přesto dojdou ke skutečně upřímnému pokání a přijetí Krista, je velmi malé.
