Matouš 5:1 Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho. 2 I otevřev ústa svá, učil je, řka: 3 Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. 4 Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. 5 Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. 6 Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. 7 Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. 8 Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. 9 Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. 10 Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. 11 Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. 12 Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.
Ježíšovo kázání na hoře je třeba vnímat jako jeden celek. Jedině tak lze porozumět jeho skutečnému významu – cestě ke spasení.
Tzv. Kázání na hoře v páté až sedmé kapitole Matoušova evangelia není souborem různých témat, nýbrž jedno jediné velké téma – cesta ke spasení. Na začátku Ježíš skrze blahoslavenství tuto cestu ukazuje (Mat 5:1-12), v závěru (Mat 7:13-27) říká, kdo spasen bude (ten, kdo slyší Jeho slovo a činí je - v. 24-25) a kdo nikoli (slyší slovo a nečiní ho - v. 26-27).
Blahoslavenství lze charakterizovat takto: dělej to, co je v Božích očích správné, a dojdeš do cíle – spasení.
Při výkladu blahoslavenství v kázání na hoře je nutno zachovat jejich pořadí, není totiž nahodilé. Je také třeba oddělit obecné a biblické pojmy.
Blahoslavení chudí duchem (… jejich je království nebeské - v. 3): Aby byl člověk oslovitelný, musí si nejprve uvědomit vlastní nedostatečnost před Bohem. Ježíš říká, že tento stav zaručuje spasení: „…nebo jejich jest království nebeské“. Platí to ale jen v případě, že toto uvědomění v sobě obnáší poznání, že jediná možnost je pokračovat i v dalších krocích - blahoslavenstvích. Pokud stav „chudý duchem“ nevede k dalším krokům, pak spasení nezaručuje, resp. vlastně toto uvědomění není skutečné. Tento začátek nelze obejít!
Blahoslavení lkající (… potěšeni budou - v. 4): Člověk lká, naříká proto, že si jak je řečeno výše uvědomí, že nemůže v současném stavu před Bohem obstát. Lkaní je nevyhnutelný následek tohoto poznání. Neplatí tedy obecně, že Bůh potěší kohokoli, kdo naříká (protože se například ocitne v těžké situaci).
Blahoslavení tiší (… obdrží dědictví na zemi – v. 5): Nemluví se tu o tichých, nesmělých lidech, nýbrž o lidech pokorných před Bohem. Skutečná pokora před Bohem může nastat jedině v případě poznání vlastní nedostatečnosti.
Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti (… nasyceni budou – v. 6): Obstát před Bohem může jen ten, kdo má bytostnou touhu žít a jednat spravedlivě. Bez ní nelze být nasycen. Ospravedlnění v Ježíši Kristu je pak nevyhnutelný první následný krok. Bez touhy po spravedlivém životě ale přijít nemůže.
Blahoslavení milosrdní (… milosrdenství dojdou – v. 7): Předchozí blahoslavenství směřují výslovně k Bohu, tento bod zahrnuje i odpuštění vůči lidem (viz také Mat 6:12-15).
Blahoslavení čistého srdce (… Boha viděti budou – v. 8): Milosrdenství v srdci i činech způsobí, že milosrdný bude znát Boha.
Blahoslavení pokojní (… budou nazváni Božími syny – v. 9): Božími syny se mohou stát jedině hlasatelé pokoje. Svědectví o Bohu, šíření Božího království, je nezbytnou a neoddělitelnou součástí spasení. Spasení tedy není soukromou věcí jednotlivce.
Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost (… jejich je království nebeské – v. 10): Negativní reakce okolí proti Božím dětem ukazují na spasení, proto jakkoli jsou nepříjemné, pro křesťany by měly být zdrojem radosti, protože potvrzují, že jsou na správné cestě. Protivenství je nedílnou součástí spasení.
Blahoslavenství ukazují cestu ke spasení. Jedině absolvování všech blahoslavenství znamená spasení. Po jejich výčtu následuje v záznamu Ježíšova kázání v Matoušově evangeliu podrobnější výklad.
Vzápětí po sdělení, jaká je cesta ke spasení (blahoslavenství), Ježíš zdůrazňuje, že zvěstování Božího království by mělo být jednou ze základních potřeb spaseného člověka (Mat 5:13-16). Zájem, aby se Boží království uskutečňovalo, má být Božímu dítěti nade všechno. Zřejmá je spojitost i s tzv. modlitbou Páně. V modlitbě Páně (Mat 6:9-13) vyjadřujeme svůj postoj k Božímu království a deklarujeme své milosrdenství. Klíčové verše jsou v. 9-10 a v. 12-13.
Ježíš dále varuje před pokryteckou zbožností a jejím vystavováním na odiv (Mat 6:1-6). Ti, kdo to dělají, si tím svou odměnu vybírají už na zemi. Skutečná odměna – spasení – je ale mine.
Důležitým ukazatelem stavu člověka je jeho vztah k penězům, majetku a živobytí. Bez toho, aniž bychom v této oblasti přijali Boží pravidla, nelze dojít spasení (Mat 6:19-24). Ten, kdo je na majetek a jeho dobývání soustředěn, ztrácí šanci sloužit Bohu (v. 6:24) - nelze však nekonat Boží vůli a dojít do Božího království. Pán se o ty, kdo mu věří a slouží, postará; pasáž Mat 6:25-34 ale není učením o prosperitě, jak se mylně vykládá, nýbrž o tom, že ti, kdo pracují na Božím díle, nemusí žít v obavách o živobytí. Starost o Boží království pro ně ale musí být prvotní.
Ježíš říká, že cesta ke spasení se může jevit úzká a brána k ní těsná (Mat 7:13-14). Tak se ale jeví jen těm, kteří po ní jít nechtějí, případně o ní mají své vlastní představy. Spravedlivému se po ní jde velmi dobře. Ježíš také varuje před falešnými proroky, kteří se Boží cestě vyhýbají a strhávají za sebou i ostatní a nabízejí křesťanům cestu jinou (tamtéž, v. 15).
Kázání na hoře končí oznámením, že kdo Ježíšova slova vezme vážně a zařídí se podle nich, tedy celým srdcem půjde po Jím předestřené cestě a bude na ní příslušným způsobem jednat, bude spasen a nic ho nezastaví ani z cesty neodvrátí. Takový člověk je moudrý (Mat 7:24-25). Ten, kdo činí opak, z cesty sejde a dům jeho života neobstojí. Takového člověka Ježíš nazývá bláznem (Mat 7:26-27). Třetí možnost není.
V kázání na hoře Ježíš ukazuje cestu do Božího království, srozumitelně říká vše potřebné, nic nezakrývá. Cesta spasení je jednoduchá a prostá a kdo se po ní vydá, zjistí, že jakkoli se zvenčí může jevit úzká, jde se mu po ní velmi dobře. A nejdeme po ní jen proto, abychom nebyli zatraceni, ale proto, že tato cesta je výborná a že následovat po ní Pána přináší radostný, příjemný, užitečný a potěšující dobrý život.
