2Korintským 3:4-5 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu, 5Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
2Korintským 2:15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou, 16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný? 17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
Galatským 2:20 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne.
1Petrova 2:24 Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.
2Korintským 5:21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
Římanům 6:11 Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem. 12 Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, tak abyste povolovali jemu v žádostech jeho. 13 Aniž vydávejte údů svých za odění nepravosti kterémukoli hříchu, ale vydávejte se k sloužení Bohu, jakožto vstavše z mrtvých a jsouce živi, a údy své vydávejte za odění spravedlnosti Bohu.
Římanům 4:25 Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.
Efezským 1:3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu.
Jan 1:29 Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.
Dostatečnosti a způsobilosti nabýváme skrze Krista v nás. Tato způsobilost a dostatečnost ovšem musí být skutečná, nesmí jít jen o zakrytí nezpůsobilosti Kristem.
Apoštol Pavel ve svém druhém dopise do Korintu píše o způsobilosti a dostatečnosti (2Kor 3:4-5). Především je nutno povědět, že apoštol Pavel zde píše velice osobně o způsobilosti ke službě své a svých nejbližších spolupracovníků. Reaguje na pochyby, které se vůči němu v Korintu objevily, a vysvětluje, že jeho způsobilost ke službě je dána v Kristu (2Kor 2:15-17; 2Kor 2:17-3:3; 2Kor 3-5; a vlastně celá 2Kor). Ovšem můžeme tento text zobecnit i na naší způsobilost ke službě.
Tento text lze vykládat víceméně dvěma způsoby.
První výklad je takový, že Bůh nehledí na nás, na naše nedokonalosti, ale na Krista.
Tento výklad je hojně užívaný, leč zcela nebiblický. Podle něj se Bůh na křesťany dívá pouze skrze dokonalého Krista a i je pak vidí jako dostatečně způsobilé a dokonalé, bez ohledu na to, jaká je skutečnost.
A tedy i my se podle tohoto výkladu na sebe máme dívat tak, jak nás údajně vidí Bůh (jenž v nás vidí dokonalého Krista, a nikoli takové, jací skutečně jsme). To je ale zcela falešný a zavádějící výklad, který ve věřících vytváří klamné postoje a přesvědčení.
Jasně to lze ukázat na jiné biblické skutečnosti: že Ježíš na sebe vzal naše hříchy a co to znamená pro člověka. Jistě, Ježíš vnesl naše hříchy na kříž (1P 2:24), byl vydán pro naše hříchy (Řím 4:25), byl za nás učiněn hříchem (2Kor 5:21). Aby byl ale hříšník Ježíšovou obětí skutečně očištěn, musí uvěřit, učinit pokání a přestat hřešit (Řím 6. kap). Pouze uvěřit tomu, že už díky Ježíšově oběti nejsem hříšník, nestačí.
V tomto ohledu je většinou zcela jasno, že jen kvůli tomu, že Ježíš na sebe vzal hříchy lidí, celého světa (Jan 1:29) to ještě není tak, že by Bůh již kvůli Ježíšovi neviděl, že hříšníci jsou hříšníci. (Viz také kázání Vykoupení, očištění, smíření, ospravedlnění.)
Druhý, správný výklad, je takový, že naše způsobilost, dostatečnost, dokonalost není z nás, ale z Krista. Ale je to skutečná dostatečnost a způsobilost!
Bůh se vždy na všechny věci dívá tak, jaké doopravdy jsou. Hříšník je v jeho očích hříšníkem až do té doby, než hříšníkem být reálně přestane. A jako dostatečné a způsobilé nás Bůh také vidí, když jsme opravdu dostateční a způsobilí, a ne když si usmyslíme, že tomu budeme věřit.
Bez Boha bychom dostatečnosti a způsobilosti ovšem nikdy nebyli s to dosáhnout (2Kor 3:4-5), dostatečnými a způsobilými se můžeme stát pouze skrze Krista. Bůh nám v Kristu požehnal vším potřebným, poskytl nám vše potřebné, abychom se způsobilými mohli stát (Ef 1:3; 2Pt 1:3-4). Když je Kristus v nás (Gal 2:20) a my se mu poddáváme, pak se můžeme díky jeho působení proměňovat, růst.
Stojí za to zmínit i to, jak je to se slabostmi a nedokonalostmi. Bůh je s to nás dokonale použít i s našimi slabostmi a nedokonalostmi. Za slabost ale v žádném případě nelze považovat světskost, hříšnost, neproměněnost, tělesnost.
Naše dostatečnost, způsobilost pochází z Krista, sami nejsme s to jí dosáhnout. Přesto musí být skutečná a opravdu naše. Nelze to chápat tak, že naší reálnou nezpůsobilost jen zamaskujeme Kristem. Skrze Krista je nám dáno vše, abychom se skutečně dostatečnými, způsobilými, dokonalými mohli stát.
