2 Petrova 3:9 Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává,) ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili.
Jan 3:16 Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. 18 Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Toto pak jest ten soud, že Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli Světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. 20 Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. 21 Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou. … 36Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.
Římanům 10:13 Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude. 14 Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? 15 A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.
Římanům 2:12 Kteřížkoli zajisté bez Zákona hřešili, bez Zákona i zahynou; a kteřížkoli pod Zákonem byvše hřešili, skrze Zákon odsouzeni budou, 13 (Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou. 14 Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou, 15 Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají.)
Matouš 7:8 Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluče, bude otevříno.
Opakovaně se objevuje otázka, zda je spravedlivé, že Bůh odsoudí i ty, kdo neslyšeli evangelium. Písmo je v tomto směru jednoznačné - Bůh pro každého hříšníka připravil vykoupení, avšak ty, kteří Jeho nabídku nepřijmou, ty neospravedlní, ale odsoudí.
Z Písma je jasný Boží záměr – aby každý člověk byl spasen (2Pet 3:9) a Bůh pro to udělal v Kristu vše potřebné (J 3:16-18).
Aby člověk mohl být spasen, musí se obrátit ke Kristu a přijmout ho (Řím 10:8-17). Aby se k Němu mohl obrátit, musí se o něm člověk pochopitelně dozvědět: „…kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli?“ (v. 14).
Je tedy pravda, že člověk se musí o Kristu dozvědět, doslechnout, dočíst. Jednak to ale nijak nemění skutečnost, že bez přijetí Kristovy milosti je člověk ztracen a dále je třeba také mít na paměti, že Bůh očekává, ba přímo uložil lidem, aby Jej hledali. Člověk by měl o poznání pravdy, a tedy Boha, sám stát, nejen pasivně čekat, zda mu někdo nějakou zprávu o Bohu přinese. Natož pak, aby i na tuto zprávu reagoval netečně, odmítavě, lhostejně a pak se ještě chtěl vymluvit, že evangelium pořádně neslyšel.
K člověku, který Boha upřímně hledá nebo který s upřímným zájmem naslouchá evangeliu, si Bůh vždy najde cestu, jak se mu dát poznat. Nebo jak mu pomoci překlenout nedokonalost poselství, kterého se mu o Bohu dostalo. Je prakticky vyloučeno, aby takový člověk Boha nenašel, resp. aby se mu Bůh nedal nalézt.
Každý tedy může hledat a nalézt Boha a každý člověk proto bude souzen za své skutky - kdo hřeší, zahyne. Bez výjimky. Bůh říká, že kdo hřeší pod Zákonem, bude odsouzen podle Zákona, kdo hřeší bez Zákona, bude odsouzen bez Zákona (Řím 1:16 – 2:29). Žádnou výjimku pro neobrácené hříšníky Boží slovo neobsahuje.
Ve druhé kapitole listu Římanům čteme, že spravedlivý (a tedy spasený) je i ten, kdo žije v souladu s Božím Zákonem, ačkoli Zákon nezná (Řím 2:13-15). Nikde v Písmu se však nedočteme to, na co se mnoho lidí mylně spoléhá – totiž, že kdo neslyšel plné evangelium, nebude odsouzen! Tato slova totiž nepřinášejí omluvu na „dobré jednání podle svých měřítek“.
Představa, že Bůh neodsoudí člověka, který sice žil podle lidských měřítek poctivě a obětavě, leč Boha nepřijal (a tedy zůstal Božím nepřítelem), je bludná, Boží slovo nic takového neříká.
Důkaz o odsouzení neuvěřivších v Božím slově nacházíme například ve známé pasáži ze třetí kapitoly Janova evangelia. Z této pasáže se obvykle cituje jen první část a ta vytržena z celku falešné iluze podporuje. Text ale neobsahuje jen sdělení o tom, že Bůh ze své lásky k lidem obětoval kvůli jejich záchraně svého Syna (Jan 3:16), nýbrž hned v následujících verších čteme, že kdo v Něj neuvěří, bude odsouzen (v. 18 a 36). A také to, že takových lidí je mnoho, jelikož milují více tmu než světlo (v. 19), a tak ke světlu – ke Kristu - nejdou. Tam by totiž byla zjevena jejich hříšnost, a o to oni nestojí.
Boží milosrdenství neznamená popření spravedlnosti Božího soudu nad hříšníky, nýbrž to, že Bůh pro každého hříšníka – ačkoliv si to nezaslouží – připravil nabídku vykoupení. Milosrdenství neznamená, že Bůh osvobodí hříšníka, který z jakéhokoli důvodu tuto nabídku nepřijal – ať už ji odmítl, nebo jen neslyšel – třeba proto, že mu Bůh byl natolik lhostejný, že Jej nikdy ani chvíli nehledal.
Argumentovat nemožností dostat se k evangeliu v našem civilizovaném světě s takovou škálou informačních prostředků je pustým alibismem. Ale i kdyby – i člověk žijící v izolaci si může klást otázky po věčnosti a po Bohu a začít Ho hledat. Bůh si pak vždy najde způsob, jak k němu svého posla vyslat (Mat 7:8).
Kázáním evangelia Bůh pověřil svůj lid (2Kor 5), není však zodpovědností církve lidi přemlouvat, podbízet se. Křesťané mají být světlem, dobrým svědectvím lidem. Jak lidé s tímto svědectvím naloží, je ale jejich odpovědnost. Smutnou skutečností je, že lidé ze své vlastní potřeby dnes Boha hledají jen výjimečně. Smutné je i to, že i církev se ztotožnila s tím, že od nikoho nelze čekat, že by snad Boha sám hledal.
Z toho všeho jasně plyne, že Boží soud nad člověkem, který nepřijal Boží milost, je zcela spravedlivý.
