Římanům 1:20 Nebo neviditelné věci jeho mohou vidíny býti, když z skutků při stvoření světa stalých rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby již byli bez výmluvy,
Jan 6:44 Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
Žalm 97:6 Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové.7 Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.
Žalm 19:2 Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. 3 Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění. 4 Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich. 5 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
Žalm 8:4 Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám: 5 Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ? 6 Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej. 7 Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho: 8 Ovce i voly všecky, také i zvěř polní, 9 Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. 10 Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!
Každý člověk může poznat existenci Boha z Jeho stvořitelského díla. Boha samého pak jen Božím oslovením, Jeho sebezjevením.
K tomu, aby člověk mohl žít s Bohem, musí nejprve poznat a uznat jeho existenci. Jak?
Existenci Boha dokazuje Jeho viditelné stvořitelské dílo
Žádný člověk není obdařen přirozenou schopností Boha poznat. Nabýt přesvědčení o tom, že Bůh existuje, však člověk svými přirozenými schopnostmi může, Bůh to od něj dokonce očekává. Důkaz pro to vidíme například v Řím 1:20 – zde apoštol Pavel píše, že Jeho věčnou moc a Božství, ačkoli jsou neviditelné, lze spatřit v jeho stvoření.
Neznamená to, že bychom takto Boha mohli přímo spatřit, ani to, že by Jeho moc a božství byly ve stvoření viditelné přímo - v Písmu nelze nalézt nic, co by toto tvrzení dokazovalo. Jeho moc a božství se ale stvořením projevily, a toto stvoření člověk může přirozeným způsobem vidět a pozorovat. Nepotřebuje na to ani speciální vzdělání, nástroje či zařízení, ani nadprůměrný intelekt.
Jinak řečeno, možnost poznat existenci Boha prostřednictvím pouhého vidění a pozorování Božího stvořitelského díla a přemýšlení o něm byla a je přístupná kterémukoli člověku v kterékoli historické době na kterémkoli místě Země. A to natolik dostatečně, že apoštol Pavel dodává: „…aby již byli bez výmluvy“.
Neviditelný Bůh své neviditelné božství a moc tedy projevil zcela viditelně, a to tak, že každý člověk výsledek jeho stvořitelského díla může fyzicky vidět, přemýšlet o něm. Každý člověk, který kdy výsledek Božího stvoření viděl a přemýšlel o něm s pokorou, musel dojít k závěru, že Bůh existuje a že je Stvořitelem všeho.
Lidská pýcha však způsobuje, že stále více a více rostoucí míra poznání všeho druhu nepřináší potvrzení, nýbrž zpochybňování Boží existence. (I na první pohled duchovní postoj „já také věřím, že nad námi něco je“ je jen jiným projevem pýchy a pověrčivé víry v „něco“.)
Podobný paradox se netýká jen nevěřících. I křesťané nezřídka docházejí k mylnému, bludnému závěru, že čím více z Bible poznáváme, tím více se nám vytrácí poznání Boha a život s Ním. Takoví lidé tvrdí, že nejlepší život s Bohem zažili v počátku svého křesťanského života a nostalgicky na něj vzpomínají. Vyučování pravd Písma, prohlubující poznání a respektování učení Písma podle nich život s Pánem ubíjí. Podle nich je to tak, že čím méně víme, tím lépe věříme. To je absurdní. Pravdou je opak – čím více Písmo známe a rozumíme mu, tím více se náš vztah s Pánem prohlubuje. Příčinou nepochopení je opět pýcha a stále více postupující zpupnost.
Poznání Boha samého
Jestliže člověk dojde k přesvědčení, že Stvořitel existuje, pak také musí zjistit, že poznat Boha nelze nijak jinak, než že se Bůh sám dá člověku poznat (J 6:44). A toto se stane pouze tehdy, je-li člověk ochoten Boha následovat, poslouchat, sloužit Mu.
Má smysl věnovat čas pozorování Božího stvoření i pro věřící?
Věnovat čas k pozorování božího stvořitelského díla má ovšem smysl i pro ty, kdo Boha již znají. Král David v Žalmech říká, že nebe vypráví o Boží spravedlnosti (Ž 97:6), že ukazuje Boží slávu (Ž 19:2) i to, jak úžasné a zavazující je, že Bůh celému svému stvoření ustanovil za správce právě člověka (Ž 8:4-9). A stejně tak se žalmista podivuje, jak je možné, že někteří lidé mohou z nepatrné součásti stvoření – kamene, dřeva – vytvořit svého vlastního boha a jemu se klanět namísto skutečnému Bohu (Ž 97:7).
Je to nedílná součást úcty, vděčnosti k Božímu majestátu, kdy je člověk Božím stvořitelským dílem stále znovu v tom nejlepším slova smyslu ohromen a nadšen.
