Lukáš 5:27 A potom vyšel Ježíš a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Pojď za mnou. 28 A on opustiv všecko, vstav, šel za ním. 29 I učinil jemu hody veliké Léví v domu svém, a byl tu zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili. 30 Tedy reptali zákoníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete? 31 I odpověděv Ježíš, řekl k nim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. 32 Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. 33 A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, též podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí? 34 On pak řekl k nim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? 35 Ale přijdouť dnové, a když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech. 36 Pravil pak i podobenství k nim: Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřísluší záplata z nového. 37 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí. 38 Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno. 39 A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.
Ježíšova smlouva s člověkem nastoluje zcela nový vztah Boha s člověkem. Pouhá částečná obnova – ať už v celkovém pohledu na život člověka nebo v konkrétních jednotlivostech - je jen záplatou, která po čase vede k ještě k horšímu stavu.
Židovský národ se v době působení Ježíše Krista nacházel ve stavu, kdy nezbytně – jako už mnohokrát v historii – potřeboval obnovu. Stejně jako obvykle byli však Židé ochotni k obnově pouze částečné.
Ježíš ale přišel s požadavkem dokonalé obnovy – zcela nového začátku. Na to však farizeové odmítali přistoupit a Ježíšovo povolání a věrohodnost při mnoha příležitostech zpochybňovali a snažili se ho umlčet.
Například když Ježíš stoloval u celníka Lévího, natolik je to pohoršilo, že toto pohoršení v nich přehlušilo vědomí vlastního stavu a potřeby pokání a nápravy (Luk 5:27-33).
Ježíš se jim pokusil vysvětlit, že nedokonalá obnova není již možná a přirovnává to k záplatování starého oděvu. Záplatami se věci opraví jen na čas; ve výsledku se záplata za čas vytrhne i s částí starého roucha a následný stav je horší než stav před opravou.
Všechny obnovy v historii Izraele se ukázaly být jen záplatou na starém rouchu. Z Iz 58 vidíme, že na nedokonalé, částečné, polovičaté a vynucené obnovy už Bůh nepřistoupí. I poslední kniha Staré smlouvy ukazuje, že staré roucho Izraele zchátralo natolik, že už je nezáplatovatelné a Bůh s Izraelem ztratil trpělivost (Mal 1, Mal 2:13-17).
Skrze Ježíše přichází Bůh pro Izrael se zcela novým začátkem – novou, a zároveň poslední smlouvou, kterou Izraeli i člověku obecně nabídl. Ježíšovými ústy náboženským vůdcům Izraele sdělil, že záplatování starého roucha už dál nebude snášet a že se musí rozhodnout pro skutečnou obnovu – přijetí Ježíše Krista jako Mesiáše - nebo zůstat kompletně ve starém rouchu.
Stejnou nabídku (zjednodušeně řečeno) učinil Bůh i nevěřícím. Pokud ji přijmeme a s Kristem poté skutečně žijeme, naše duchovní roucho nikdy nezvetší – podobně jako roucho Izraelců po vyvedení z Egypta. Po celých čtyřicet let, než vstoupili do zaslíbené země, jim stačil jediný oděv, který zůstal až do vstupu do zaslíbené země zcela neporušen.
Poklesneme-li, tak pakli činíme skutečné pokání, obdržíme opět nové roucho, jsme opět obnoveni. Zcela nový začátek, nová smlouva Boha s člověkem, už ale možný není. Roucho toho,
kdo se Pána nedrží zcela, zvetší a všechny pokusy o obnovu jsou jen záplatami, které na čas vytváří zdání dobrého křesťanského života, ve skutečnosti ale ve starém rouchu protrhnou díru ještě větší, než byla ta jimi opravená, až roucho zvetší docela.
Skutečné pokání přináší obnovu – nové roucho. Neúplné, polovičaté, neupřímné, vynucené pokání jen naoko je pouze velmi nedostatečná záplata, která nic neřeší. Po nepříliš dlouhé chvíli se s novou záplatou z chátrajícího roucha vytrhne ještě větší kus než předtím. Záplatováním se chátrání nedá zastavit. To je nepřekročitelný zákon.
Výsledkem opravdového a úplného pokání je obnovený, uzdravený člověk. Pokání jen částečné nebo dokonce jen naoko je záplatou, která ho zavádí do světa. V každém jednotlivém pokání, oddělení se od něčeho nedobrého, čiňme proto pokání úplné, obnovující, ne záplatující.
