Matouš 7:24 A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.
Matouš 13:8 A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.
Jan 14:23 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme. 24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo. 25 Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje. 26 Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
Matouš 18:8 Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně. 9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.
Slovo je nejdokonalejším prostředkem k porozumění Bohu, jeho myšlení a zjevení jeho záměrů pro nás - pokud mu porozumíme. Skutečné porozumění plodí užitek.
Není nic dokonalejšího k popisu skutečnosti (kromě skutečnosti samé) než slovo. Obsahuje v sobě kompletní popis, charakter, podstatu i nejmenší detaily toho, co popisuje. Bůh dokonce skutečnost pouhým vyřčením slova tvoří.
I nám dal svoje slovo. Je nejdokonalejším prostředkem pro porozumění Božím věcem. Abychom slovu mohli rozumět, musíme ho nejprve slyšet, být ochotni ho plnit a skutečně ho také plnit (Mat 7:24). To, zda slovu rozumíme, se pozná podle toho, zdali skrze nás nese užitek (Mat 13:8). Nasměrování na nesení užitku je tedy základní podmínkou pro to, abychom mohli Božímu slovu skutečně rozumět. Nicméně lidé si někdy mylně představují, jak je Bůh nadšený z toho, že jsou vůbec ochotni Jeho slovo slyšet či číst (aniž by u nich následovala další reakce na to, co slyší).
Přístup k Božímu slovu
Je několik kategorií křesťanů podle jejich (nesprávného) přístupu k Božímu slovu.
Početná kategorie křesťanů považuje za dostačující pouhé slyšení (čtení), absence porozumění jim nepřekáží. Nemají ani potřebu být prospěšní Božímu dílu.
Jiná kategorie věřících slovo zdánlivě ochotně přijímá a upřímně chce být užitečná, ovšem slovu nerozumí a nepovažuje to ani za potřebné. Jejich aktivita je vázaná na něčí vedení, protože jim chybí porozumění slovu. Skrze práci – byť na Božím díle – ale porozumění nepřijde.
Další skupina křesťanů sice má potřebu porozumět, ale jen pro vlastní užitek. Ani oni tedy ve skutečnosti slovu rozumět nemohou.
Jiní lidé Bibli studují, mnohdy poměrně do hloubky, poslouchat Boží slovo a přinášet užitek však nemají v úmyslu. Bibli tedy, navzdory poměrně hlubokým znalostem o ní, rovněž nerozumějí a rozumět nemohou.
Skutečným vlastníkem Božích věcí, a tedy i Božího slova, je Bůh. Jeho slovo může pochopit jen ten, komu dá porozumění On sám skrze Ducha svatého. A ten tak učiní jen u člověka, u něhož porozumění přináší užitek pro Boží království. To potvrzuje i Ježíš (Jan 14:23-26).
Pokud máme vyjasněnu tuto základní pozici, pak je třeba hledat způsob, jak co nejlépe slovu rozumět. Pokud v tom, co je řečeno v předchozích odstavcích, jasno nemáme, nebo si prostě myslíme něco jiného, nepomůže nám k pochopení Božího slova ani sebelepší překlad Písma.
Úrovně porozumění Slovu
Jsou zhruba tři základní úrovně porozumění Božímu slovu.
Uživatelské porozumění
Uživatelské porozumění člověku slouží k pouhému základnímu zacházení se slovem, bez pochopení hlubších principů – podobně jako když uživatelsky ovládáme automobil nebo domácí spotřebič. Nepotřebujeme znát princip, na němž funguje, stačí nám znát a užívat ovládací prvky.
Servisní porozumění
K uživatelské úrovni porozumění přibývá i schopnost udržet vše v chodu. Člověk ví tedy víc, rozumí víc, ale stále je vzdálen od tvůrce. Pomůžeme-li si opět přirovnáním ke spotřebičům, je to úroveň, kdy dokážeme spotřebič udržovat, konat servis, opravit poruchu.
Konstruktérské porozumění
Ten, kdo má konstruktérské porozumění, umí danou věc stvořit. Ve smyslu Božího slova tímto porozuměním člověk není obdařen – má ho pouze Stvořitel.
Je řada věcí, u kterých je v běžném životě uživatelská známost postačující a stačí vědět, kdo má servisní známost dané věci. I v církvi jsou lidé, kteří mají hlubší poznání a porozumění Božímu slovu a ostatním to předávají.
Církev jako celek ale nemůže dlouhodobě fungovat jen na uživatelské úrovní porozumění. Vše je třeba ošetřovat, opatrovat, starat se o to. Musíme vědět, jak to dělat, nelze to dělat bez porozumění (viz např. Mat 18:8-9).
Pojmy
K porozumění musíme také znát skutečný obsah slov, nelze ho nahradit ochotou sloužit Bohu. Pouhá povrchní, spotřební známost slov vede k primitivizaci života i víry, složitější věci se stávají zbytečnými. Nemůže vzniknout biblická víra, jen víra primitivní, dětinská.
Čtení
Schopnost a dovednost správného čtení Písma má pro porozumění slovu zásadní význam. Nejde ovšem o pouhou prostou dovednost přečíst psaný text, nýbrž o pěstovanou dovednost číst text soustředěně, s porozuměním pojmům a jejich kombinacím, dovednost být s to sledovat myšlenku, vnímat kontext, pamatovat si, umět myšlenku textu reprodukovat.
K tomu musíme být vycvičeni. Teprve když je nám toto vlastní, můžeme se zaměřit na chápání jednotlivých pojmů i celku, protože samotný proces čtení neodvádí naši pozornost. To, jak dobře umíme číst, následně ovlivňuje, jaký užitek z přečteného můžeme vzít.
Slovo je ten nejdokonalejší prostředek k porozumění Božím věcem, jaký existuje. Není nic lepšího pro porozumění Božím pravdám než slovo.
