Matouš 16:15 I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? 16 I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého. 17 A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích. 18 I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. … 21 A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. … 24 Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
Matouš 17:1 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí, 2 A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo.
Lukáš 9:46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší. 47 Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe, 48 A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
Matouš 18:7 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení. 8 Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně. 9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.
Podíváme-li se na události v evangeliích chronologicky, zjistíme, že velkou část evangelií tvoří právě události posledních týdnů před Ježíšovou obětí. Pochopení časové souslednosti nám umožní lépe pochopit Ježíšovy kroky a jejich účel.
Při pohledu na chronologii událostí zapsaných v evangeliích zjistíme, že velké úseky evangelií zachycují události jen několika málo dní či týdnů.
Například Lukáš události od zjevení pravdy o Mesiáši Petrovi zapsal už do deváté kapitoly (Luk 9:28nn) a tedy většina Lukášova evangelia popisuje události posledních několika málo týdnů před ukřižováním. Zajímavé je podívat se na události také se zpětnou chronologií – když víme, co se událo posléze, lépe porozumíme tomu, co se odehrálo předtím.
Ježíš během své pozemské služby věnoval značné úsilí k budování a růstu učedníků. Když poznal, že Bůh zjevil Petrovi, že právě On je všemi očekávaný Mesiáš a že na základě toho postaví svou církev (Mat 16:15-18), věděl, že jeho veřejná služba je u konce. Od té chvíle Ježíš začal připravovat poslední události, a to i oznámil učedníkům (Mat 16:21).
To, že se ukázalo, že Petr už je s to vnímat věci novozákonním způsobem, že je schopen přijmout Boží zjevení přímo, bylo velmi důležité. Pokud toho byl schopen prostý rybář Petr, pak toho zcela jistě mohou být schopni i židovští učenci a Ježíš je mohl konfrontovat s pravdou a přimět je k jednoznačnému rozhodnutí, zda ho jako Mesiáše přijmou či odmítnou.
Židé Mesiáše očekávali, leč v duchu Zákona, kdy národ z krize vyvedl obvykle Bohem pomazaný soudce. I nyní očekávali vykupitele jako mocného vládce, který je vysvobodí z područí a útlaku Říma. I učedníci tak byli po celý svůj život vychováváni a učeni. Pochopit a přijmout, že Mesiáš ve fyzickém smyslu nejenže nebude tohoto druhu, ale že dokonce musí být a bude ponížen, zhanoben a zabit, byl velmi náročný úkol. Navíc s tím, že následování Mesiáše pro ně může znamenat i smrt. To je ostatně skutečný smysl verše „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj“ (Mat 16:24).
Až do poslední chvíle vidíme, jak jsou představy učedníků o Ježíšově poslání vratké – v porozumění i v pevnosti. Jejich nepochopení vidíme při proměnění na hoře (Mat 17:1-8) i z dohadování o tom, kdo z nich vlastně církev po Ježíšově odchodu povede (Luk 9:46). Aby pochopili marnost svého uvažování, Ježíš je tvrdě ponížil - ukázal jim, že kdo takhle přemýšlí, je dětinský (v. 47 – 48 tamtéž). Z knihy Skutků posléze vidíme, že učedníci po přijetí Ducha svatého velmi rychle dětinské jednání opustili; dětinskost tedy zcela jistě nemá být žádoucí vlastností křesťana.
Ježíš musel tedy připravit apoštoly k vedení církve a vysvětlit základní principy jejího fungování. Jeden z klíčových momentů pro církev Ježíš ukazuje v Mat 18:7nn: žijte tak, abyste byli druhému ku prospěchu, ne k pádu! Kdo nebere život s Pánem a v církvi vážně, žije světsky, hřeší, je pohoršením ostatním. Pohoršení je bytostnou vlastností světa vůči Božímu království, do Božího lidu však nepatří! Boží dítě nesmí být pohoršením lidem!
I zde vidíme, jak důležité je uvědomit si chronologii oněch událostí. Ježíšova řeč o pohoršení totiž časově přímo navazuje na Jeho otázku, za koho Jej apoštolé mají. Jakmile zazněla dlouho očekávaná odpověď, že je Mesiáš, Ježíš usoudil, že nastalo poslední období Jeho pozemské služby. Během této krátké doby musel předat učedníkům princip fungování církve, aby ji mohli vést bez Něj. On přišel, aby připravil půdu pro vybudování církve a založil ji, dál už se museli postarat lidé. Celá Ježíšova pozemská služba byla tedy prostředkem, jak dosáhnout vykoupení a založení církve.
