Genesis 23:4 Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své. 5 A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu: 6 Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi u prostřed nás, v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého. 7 Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het. 8 A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar, 9 Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterouž má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu. 10 (Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteříž vcházejí do brány města jeho, řka: 11 Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, kteráž na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovejž mrtvého svého. 12 Tedy poklonil se Abraham před lidem země té, 13 A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam. 14 A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu: 15 Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej. 16 I uposlechl Abraham Efrona, a odvážil mu stříbra, jakž oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci.
Při koupi místa pro pohřbení Abrahamovy manželky Sáry se projevil jeden z důležitých aspektů Abrahamovy víry - velkorysost a vysoká úroveň jednání s druhými v jejich prospěch.
Událost, kdy Abraham po smrti manželky Sáry od obyvatel Hebronu kupoval pozemek, kde by ji mohl pohřbít, je hodna pozornosti. Odhlédneme-li od samotného Sářina úmrtí, můžeme sledovat druhou rovinu této události, a nutno říci, že rovinu nanejvýš zajímavou až fascinující.
Ukazuje totiž na jeden z aspektů abrahámovské víry - pokud prohlašujeme, že máme Abrahamovu víru, měl by nám být způsob, kterým vše proběhlo, velmi blízký a vlastní. Na mysli máme vysokou úroveň Abrahamova jednání.
Jak z textu 23. kapitoly první knihy Mojžíšovy vyplývá, Abraham o koupi hrobu jednal s nejpřednějšími muži města. Z jejich reakce je zřejmé, že Abraham byl v jejich očích velmi váženým mužem, proto bez váhání nejen souhlasili, ale zároveň mu nabídli, aby Sáru pochoval v hrobě, patřícím komukoli z nich.
Čteme-li text jen trochu pozorně, nemůže nám uniknout, že celé jednání bylo, a to oboustranně, prodchnuto korektností, vzájemnou úctou a velkorysostí. Vše, co (a jakým způsobem) bylo řečeno, každý pohyb, každá úklona, bylo míněno vážně, místo tu neměl ani jen náznak předstírání či vychytralosti.
Ač Efron, majitel pozemku jménem Macpelah, jenž si Abraham pro pochování Sáry vybral, mu ho nabídl zdarma (a myslel to skutečně zcela vážně), Abraham nabídku zdvořile odmítl a trval na tom, že pozemek koupí, a to za plnou cenu. Neusiloval o cenu pro něj výhodnější ani nevolil taktické formulace, jimiž by se prodávajícího nenápadně snažil dovést k žádoucí nabídce, kterou by pak zdánlivě se zdráháním, leč předem promyšleně přijal, jak se to děje namnoze dnes.
Klíč k Abrahamovu charakteru do značné míry tkví v jeho prohlášení v 1M 23:4, když předním mužům města říká, že je u nich hostem a cizincem. Jeho domovinou a cílem bylo totiž věčné Boží království, proto jeho nakládání s pozemskými, časnými cíli je tak odlišné od těch, kdo hlavní cíl hledají právě především ve věcech časných.
Jako o hostech a příchozích mluví Písmo i o nás a je zjevné, že jedině pokud je nám toto vlastní, můžeme hovořit o Abrahamově víře v nás. Být povznesen nad časné materiální cíle, sledovat zájem druhého člověka, s radostí darovat část svého majetku druhému, odmítnout dar, abychom mohli druhé straně zaplatit pro ni tu nejlepší cenu, velkoryse povýšit zájem druhého nad svůj vlastní. Rozlišovat, kdy je třeba jednat obchodně a kdy tak, jak naznačeno výše.
Pravda, Abraham mohl poměrně vysokou cenu bez potíží na místě zaplatit. Jeho bohatství bylo výsledkem jak Božího požehnání, tak toho, že on sám byl moudrý muž i schopný obchodník; zároveň byl ale i člověkem přejícím a pokorným. Nejednou upřednostnil zájem druhého nad svým - například když dal vybrat Lotovi území, které se mu bude jevit nejlepší, a neprosazoval svůj zájem nad Lotův.
To, jaký člověk je, netkví v tom, jak je bohatý, ale v tom, jaké je jeho srdce a jeho charakter. Bezcharakterní a bezohledný může být jak člověk majetný, tak člověk chudý, a naopak.
Jedno správné jednání plodí další správné jednání – naše vůči někomu jinému i někoho jiného vůči nám. Abraham se projevil velkoryse k Lotovi, sám pak zažil velkorysé jednání vůči sobě. Velkorysé jednání vedené ve vzájemné úctě, beze snahy získat pro sebe výhodu, ba dokonce mít na mysli prospěch druhé strany, dnes však žel není příliš k vidění, a to ani v církvi.
Pochopitelně Abraham musel být schopen uvažovat a také jednat v plné škále možností. Musel dobře vědět, kdy se má chovat jako obchodník a dohodnout skutečně výhodnou cenu a kdy má velkoryse dát druhému vybrat, věnovat dar, snížit cenu, atd. Musel mít jasno v tom, jaké jednání je vůči komu patřičné. Jistě jednal podle vzájemné vážnosti, důvěry, obecenství, charakteru, úrovně, podle situace, vždy korektně, pravdivě, ne jenom naoko. Je to otázka stavu srdce a charakteru.
Stejné je to i dnes.