Matouš 6:9 A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. 10Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. 11Chléb náš vezdejší dej nám dnes. 12A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. 13I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.
Efezským 2:10 Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.
Titovi 2:14 Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.
Matouš 6:31 Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati? 32 Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.
Pokud vnímáme Boha optikou naplnění našich potřeb, pak vlastně nežijeme v Nové smlouvě. Plný život v Nové smlouvě znamená hledat na prvním místě Boží království. To od nás Bůh očekává, to je vlastně normální.
K čemu potřebujeme Pána? Když pomineme, že je to poněkud nepatřičná otázka - vždyť mu přece patříme - můžeme vidět tyto možnosti:
- Kvůli zaopatření
- Abychom nežili tak, jak se to Bohu nelíbí
- Abychom žili tak, jak se to Bohu líbí
- Abychom dělali to, co od nás Bůh chce
Ad 1. Kvůli zaopatření
V Božím slově vidíme, že Bůh zaslibuje, že se o nás postará. Pokud ale mluvíme o tom, že Boha potřebujeme, pak vlastně říkáme, že nás zajímá především, nebo dokonce jenom to, zda a jak nás zaopatří. My mu pak sloužíme jen tolik, abychom o jeho zaopatření nepřišli. Motivace pro život s Ním je v takovém případě veskrze zištná. Takový člověk tedy vlastně vůbec nežije v Nové smlouvě, jelikož tento postoj jí bytostně odporuje.
Ad 2. Abychom nežili tak, jak se to Bohu nelíbí
Tento postoj a stav už nepatrný dotek s Novou smlouvou vykazuje. Motivace jeho nositele může být upřímná a opravdová – chce se líbit Bohu tím, že skutečně nechce dělat věci, které se Bohu nelíbí. Háček je v tom, že pokud zůstane jen u tohoto „nechtění špatného“, jeho předsevzetí se mu nemůže podařit dodržet a jeho život je neutuchajícím koloběhem pádů, pokání a odpuštění. Takový člověk tedy Pána a Jeho pomoc a odpuštění při svých neodvratných opakovaných selháních skutečně nezbytně potřebuje. Ale rozhodně to není život v Nové smlouvě a Boží pokoj a radost je pro takového člověka jen teorie.
Ad 3. Abychom žili tak, jak se to Bohu líbí
Tato možnost zahrnuje možnost předchozí, zároveň je zde zahrnut taxativní výčet toho, co se Bohu líbí. To už se charakteru toho, co znamená být v Nové smlouvě, poněkud začíná blížit, stále to ale není skutečně to, co Nová smlouva nabízí, resp. co od nás Bůh jako od účastníků této smlouvy očekává.
Ad 4. Abychom dělali to, co od nás Bůh chce
Jedině tato možnost plně vystihuje, jak naplnit účastenství v Nové smlouvě. A pozor – jedná se o novozákonní standard, tedy nic nadobyčejného!
Pokud chceme v Písmu nalézt místo, které charakter života v Nové smlouvě velmi jednoduše vystihuje, nalistujme modlitbu Páně (Mat 6:9-13). V ní jsou zahrnuty všechny výše zmíněné varianty. Modlitba Páně se vztahuje na všechny křesťany – Ježíš o ní mluví v kázání na hoře, kde představuje širokému plénu učedníků Novou smlouvu. Jedná se tedy o novozákonní standard pro všechny Boží děti, pro všechny, kdo se odvolávají na to, že žijí v Nové smlouvě.
Jak k tomu dodává apoštol Pavel v listu Efezským, jsme Boží dílo, stvořené v Kristu Ježíši k tomu, abychom dělali to, co pro nás Bůh připravil (Ef 2:10), a abychom to činili horlivě (Tit 2:14). Ježíš v Modlitbě Páně vlastně říká: O toto stůjte, takový má být váš život!
Modlitba Páně je mnohem více než jen vzorová modlitba. Je zde zjevena cesta do Božího království a pojetí jejího chápání. Při pozornějším pohledu vidíme dvě skupiny cílů. První se týká Božího království a jeho vztahu k nám, druhá našich potřeb. Pokud naše duše, mysl i srdce vnímá především tu část, v níž Boha žádáme o ochranu, odpuštění a zaopatření, a část, která se týká Božího království, pomíjíme nebo odsouváme „na později“, je zřejmé, že patříme do první a druhé kategorie křesťanů v textu výše. Naplnění prvních vět Modlitby Páně, tedy toho, co je skutečným cílem, meritem věci, zůstane u takového člověka vždy mimo jeho zájem a s tím i skutečný život v Nové smlouvě. Důvodem je sobectví, sebestřednost a nekorektní přístup k Bohu.
Změna možná je, ale jedině v případě, že člověk učiní radikální a komplexní rozhodnutí a pokání, uzná, že jeho život s Bohem byl dosud jen zištný a je mu z toho stydno. Toto rozhodnutí a pokání musí být jednorázové, jasné a úplné. Cesta postupných malých změn je zde nefunkční a nevede k žádné významné změně. To však udělá jen zanedbatelný počet lidí, kterých se to týká. Proč? Protože jim to takhle vyhovuje, víc k životu nepotřebují - Pán přece odpouští, ochraňuje, zaopatřuje. Toto vnímání života s Bohem do člověka zarůstá, přesto je přesvědčen, že žije s Pánem vlastně dobře.
Novozákonní život je úžasný. Jestliže Bohu důvěřujeme, posloucháme Ho a jednáme podle Jeho vedení, všechno ostatní se zvládne. Jinak řečeno, chci žít s Bohem proto, že hledám Jeho království, ne proto, aby mě zaopatřil (byť na jeho zaopatření se můžu spolehnout jak na de facto vedlejší produkt života s Ním).
