Matouš 13:23 V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý.
Židům 4:10 Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých. 11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry. 12Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce. 13 A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
Židům 4:2 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli. 3 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa. 4 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých. 5 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé. 6 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru, 7 Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
Živá Boží řeč je nezbytnou součástí Božího jednání s člověkem. Osvěžme si, jak Bůh mluví a jak Jeho živé slovo přijímat.
Boží slovo má tři způsoby vyjádření: Písmo, živou Boží řeč a Ježíše Krista samého. Tyto tři podoby Božího slova jsou vždy v jednotě, žádná nepopírá jinou.
Živé Boží oslovení, živá Boží řeč, je nezbytnou součástí života s Pánem a často se tak děje právě při výkladu Písma.
(Výklad Písma pak musí být vždy s Písmem v jednotě, musí být podle Písma pravdivý, nesmí mu odporovat. Důležitá je také osoba kazatele. Ten musí splňovat morální kritéria stanovená Bohem v Písmu, musí být Bohu vydaný, zachovávat Jeho slovo. Posluchač by toto měl o kazateli vědět. Výklad Písma od člověka, jenž výše uvedené předpoklady nenaplňuje, totiž nelze respektovat a akceptovat. Ba lépe je ho ani neposlouchat.)
Živé Boží oslovení se sice děje skrze kázané slovo, resp. výklad Písma, na druhou stranu, Bůh nemusí skrze výklad oslovit vždy každého posluchače osobně. Bůh k nám ostatně může živě mluvit kdykoli, i v situaci mimo výklad Písma.
Nelze se soustředit ani výhradně na živé Boží oslovení, ani jen na porozumění výkladu Písma. Stejně jako nelze samotné Boží oslovení považovat za centrum našeho křesťanského života, je nesprávné být soustředěn na vlastní výklad natolik, že naše zaujetí pro něj nás odvede od osobního živého Božího sdělení. Výsledkem je pak to, že sice posloucháme, ale neslyšíme, co nám Bůh říká.
Živá Boží řeč je pro dobré posluchače
Základní způsob, jak docílit, aby k nám Bůh soustavně mluvil, popisuje Ježíš v podobenství o rozsévači v Mat 13. „V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý“ (Mat 13:23). Je to tedy tak, že když Boha posloucháme a jednáme podle Jeho slova (ve všech jeho podobách), o to spíše k nám Bůh bude mluvit. Je to snadno pochopitelné – kdo by mluvil k někomu, kdo ho neposlouchá nebo si pak věci stejně dělá po svém?
Bůh nám rozumí naprosto dokonale, má o nás dokonalý přehled (Žid 4:12-14) a není nejmenší důvod se tomu bránit, protože On s námi mluví ze svého milosrdenství a v náš prospěch. Proto se nemusíme bát toho, co nám řekne. Na nás je pouze Jeho řeč vnímat, rozumět jí a poslechnout.
Je složité Boží řeči porozumět? Rozlišujme. Učení zaznamenané v Písmu, resp. jeho výklad, může být někdy na porozumění náročné. Při živém osobním oslovení k nám ale Bůh mluví vždy jednoduše a srozumitelně – abychom Mu mohli rozumět a podle Jeho slova jednat. Porozumění živému Božímu slovu nikdy nevázne na tom, že by k nám Bůh mluvil tak, že bychom mu nemohli rozumět. Natož aby záměrně mluvil tak, abychom mu nerozuměli.
Odpočinutí jako předpoklad Boží řeči k nám
Živé slovo může působit jedině tehdy, je-li připojeno k víře, a jedině u toho, kdo vstoupil do odpočinutí (Žid 4:2-12). A zároveň, pokud se Boží řeč děje a my ji nevnímáme, mineme ji, a do odpočinutí nevejdeme (v. 2-3). Živou Boží řeč ale minout nesmíme – je klíčem, jímž se do odpočinutí vchází. Odpočinutí je tedy zároveň cílem – vejití do Božího království – i cestou do něj. Je to cesta, na níž člověk odpočine od svých skutků – v takovém stavu člověk může vnímat a přijímat živou Boží řeč (v. 10-11). Jinak řečeno, aby se živá Boží řeč k člověku děla, je od něj žádáno, aby vešel do odpočinutí, aby se Bohu vydal – co chceš ty, Pane, to chci já.
Pro to, abychom v tomto odpočinutí setrvali, platí Pavlova výzva: „Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.“ (v.7). Čili: Poslechněte Boha, kdykoli k vám promluví. Důvod, že se to někomu nedaří, není ve skutečnosti ten, že mu to nejde, nebo že neví, jak to udělat, ale že se nechce pro Boha rozhodnout cele.
